bylo mi řečeno že sem frigidní.

taky se mi zase lidi začínaj snažit něco dokazovat... o sobě.
dycky to dělali. už odmalička se mi z ne zcela pochopitelného důvodu snažili lidi něco dokazovat. o sobě, o mě, a mě a nich.
jako jo, to lidi dělaj furt všem. ale jestli je to tím že já mam málo kdy komu snahu něco dokazovat, nějak se to na mě lepí a lidi co vůbec nemam důvod se s nima srovnávat, dělaj kotouly a pak koukaj jestli sem to viděl a jestli sem ohromen.
když sem byl malej tak sem tim vlastně i docela trpěl. neměly ty tednence vůči mě jen moji vrstevníci...
pak sem tu hru začal hrát taky, bo mi to přišlo jako běžná věc... pak mě to omrzelo, pak mě to zase trápilo a pak sem to pochopil... ne proč to dělají. ale že to dělají. do té doby sem neznal motivace. nějak sem na to reagoval jako list na déšť.
když sem si toho všimnul, porozuměl že mají lidi tudle potřebu (ještě sem ale nepochopil proč... mam pár podezření) mě přesvědčovat abych je vnímal nějakym způsobem. ... tak mi to asi trochu stouplo do hlavy. ale zase to přešlo, nic dobrýho z toho pro mě nebylo.
pak se najdou lidi který todle vůbec nedělaj. a ne proto že by byly ve vyší lize (nebo jak si to teď rozdělujete) jenom prostě nějak nepodlehli tej potřebě... ne zjevně. ty mam rád, většinou ze všech nejradši. stejně tak jako sou mezi nima pár těch co mam rád opravdu nejmíň.

bylo to někdy v tej době kdy mi mezi řečí jeden kamarád mezi řečí řekl "tebe se to netejká, ty seš frigidní". krátce po tom to lidi začly dělat zas. měl sem od toho pauzu nějakej čas. možná to bylo protože sem měl pocit že sem osamělej nebo sem byl osamělej protože sem byl zvyklej že se mě snažej lidi přesvědčovat že sou a nedělali to. každopádně sem měl období. nevim jestli divný, nebo normální. ale řekl bych že se mi předtim stalo víc věcí než sem dovedl strávit (potřebuju většinou věci hodně rozmělnit a todle sem nestíhal) a tak sem se zakuklil.
myslim že tomu bude brzo konec... tej kukle, cejtim pokračování. pomalu se vrací ten kdo sem byl. bude uplně novej, nevim přesně v čem. to teprve poznam. ale vy nepoznáte vůbec nic... a nebo jo, to ze mě mluví kukla :-D.

nesmim to ale uspěchat. ještě to neni hotový. ještě tu pro nikoho nejsem. ještě tak měsíc? nevim přesně jak dlouho ještě. ale není co uspěchat. života mě čeká ještě dost.
to by bylo jako by si někdo omylem podřezal zápěstí o plot a nechtěl ztrácet drahocený momenty života tím že si to bude zavazovat, hledat pomoc a pak se hojit, protože mu právě všechno tak skvěle vychází a nebude to trvat věčně.
.... todle lidi vlastně dělaj furt... ne se zraněníma který krvácej... to ne. pohled na krev lidi znervozňuje (víc či míň) ale ty ostatní zranění, ne fyzického druhu, vůbec neřeší. nikdo jim neřek že je to nebezpečný. nikdo to neví a kdo ví tak mlčí a ten co nemlčí, toho umlčí. a pak na tydle zranění, co se jim něvěnovali umírají. ne vždycky fyzicky, ale co je umírání, když ne nenávratný ztrácení věcí které duše považuje za důvod k bytí.

teď si nestejskam po věcech co sem ztratil. mě se vlastně nic tak strašnýho nestalo... mluvim o těch lidech to člověk vydí jak chodí. maj zjizvený obličeje, oči zmučený bolestma a pokračukou dál v tom jak žijou, přesvědčený, že sou normální, že sou bod nula od kerýho se odvozujou hodnoty ostatních věcí ve vesmíru, jsou stateční, protože to přece souvisí s tím že si "uvědomují sami sebe" a svojí smrtelnost. ne jako ten pes, co může bejt rád že má balonek a když ho nakopne někdo koho má rád tak uplně neskrytě ublíženě kňučí.

spousta problémů světa by zmizela kdyby jsme si připustily jací skutečně jsme, kdyby jsme žačli brát v úvahu že nejsme fyzické osoby/ boží děti /superhordinové ale že jsme tvorové jako sou třeba raci. narzdíl od kterých sme obdařeni relativně vysokým intelektem. a že neni ani křemíkový ani jiný nebe a že spravedlnost je obecnej pojem nejvíce spojovanej s odsuzováním na základě nějaký filozofie a že psycholigie je skutečně věda, jediná která nám teď přinese něco dobrýho (ve správných rukou... ne v reklamě nebo při manipulaci veřejným míněním), žárovku máme a děti sou na telefonu... teleport pomůže jedině obchodu, lidi ho nepotřebujou.
chci říct! nepotřebuje mít právo nebo svolení ke slabosti. je to naše přirozenost!
stydíme se za svou přirozenost tak jako se stydíme za svoje přirození. to je nepřirozený. a hlavně strašně hloupý.





and now, i'm sad. wrong attitude? perhaps, just you give me a bit more time...