stál nad umyvadlem, na toaletách v zaměstnání kde byl zaujat a vytížen prací, za kterou dostával zaplaceno, aby mohl platit nájem, kupovat si jídlo a ošacení, lít naftu do nádrže a ve zbytcích času se věnovat věcem které vzdáleně souviseli s jeho sny. s jeho skutečným domovem a světem který miloval.
smýval mýdlo z rukou právě v tu chvíli když se octnul v podkrovním pokojíku s pár kusy nábytku a dvěma ženami.
měl stále mokré ruce, utřel si je do trička. vzduch měl cizí složení a sluch dobíhal jeho závratnou změnu polohy s velkým zpožděním.
pozoroval pohybující se rty, vyměněné pohledy, nezvyklou barvu světla procházejícího malým oknem.
když začal zjišťovat okolí, začal dveřmi, uvědomil si že má rozepnuté boty. měl je v kančeláři na nohou jenom kvůli průvanu a pro pohodlí je nezapínal. pokleknul a  zanul si je. pocit spolehlivého držení nohy a dopnutí konečného suchého zipu v něm uvolnilo stopové prvky pocitu jistoty, který ho myšlenkami vrátil k rozpracovanému konstrukčnímu problému na jeho pracovním stole. ze kterého ho zase vytrhl rychle se navracející sluch. přiletěl z dálky a rychle, musel zavrtět hlavou. postavil se. ostatní smysly ztracený sluch přivítali kotrmelcem.
slyšel slova, věděl že sou v jazyce kterému rozumí, ale nedovedl jim okamžitě dosadit význam. snad že byl příliš vytržený z kontextu.
"ne, nekonal se záměrem, nekonal vůbec. jen si postavil hlavu, dřiv než měl čemu."
mluvila žena na židly u stolku. její vzhled byl snad ještě podivnější než celá situace. hlas nedovedl zařadit.
"tak ho dej zpátky, nech ho bejt, je to blbost."
ženu sedící na posteli znal. v ne úplně poslední době jí v jeho hlavě byla celá okupační vojska. myslel si že ji za to nemá rád. ale když se mu na ni podařilo zaostřit, uvědomil si že ji nedovede nic odpustit protože ani nemá co a snad proto, aby situace nebyla zbytečně jednoduchá, přišel si zmatený i v několika těch posledních věcech ve kterých si do té chvíle myslel, že má jasno.
"neber si to osobně drahá, všechny jsme si lidstvím museli projít, rozumim ti víc než si myslíš... tak si to neber osobně." s výsměšným tónem a pateticky romáchlými gesty vykládala žena v židly.
zachytil její pohled u posledních slov. tvářila se vítězně. přestala ho zajímat.
přes obavu udělat první krok na novém místě, vykročil směrem k posteli. dívka ho sledovala a s povzdechem "ach jo!" krčila rameny, jako by se ho stranila.
tentokrát si toho všiml s předstihem. věděl že zachvilku bude úplně jinde. pokusil se podívat se na svoje ruce ale neviděl je. podíval se zpět na dívku která k němu natahovala ruku s lítostným výrazem.

jeho zrak zrnil přechodem ze světla do hluboké tmy. stál smyslově zahlcen a pomalu si uvědomoval že stojí po kotníky ve vodě. chtěl zařvat "fuck" a nejspíš to i zařval, ale sluch se ještě někde toulal. zloba přešla s pocitem zimy, tichým ironickým smíchem.
dlouho trvalo než se zrak přizpůsobil tmě a nebo než vůbec bylo něco vidět. spolu s tichým zašploucháním zachyceným navracejícím se sluchem spatřil odrazy světla na zvlněné hladině okolo něj. hledal světlo.
našel několik hvězd skrze mluhu která se okolo něj válela.
voda byla studená. opatrně posunul nohou a pak i druhou, aby nahmatal dno. šlo nejspíš o kamenou rovnou podlahu. jeho pohyb však vyvolal nepřiměřené vlnění a šplouchání okolní hladiny. zmrznul na místě.
měl pocit že spatřil dlouhý hřbet s dlouhou splihlou ploutví vlníce se mezi vlnkami.
zmocnila se ho hrůza. do ruky mu z opasku vklouzl nůž a snad jenom jeho chladná ocel v pevném stisku mu pomáhla ubránít se chvění.
po krátké chvíli exponování všeho soustředění vně, si uvědomil že si u druhé ruky bolestivě vtlačuje nehty do dlaně, zatínáním pěsti. pomalu a soustředěně si protáhl stisk a ze strachu se pomalu začínala rodit zlost.
vlnění se dávno utišilo.
dlouho stál v napětí a očekávání, ve tmě, připraven poprvé v životě použít čepel svého věrného a nekvalitního nože k násilí.
rozhodl se čekat, nebo bylo rozhodnuto za něj. nevěděl kde je a proč, nebyl si jistý ničím.

v poseldní době se mu to občas stávalo... ve sprše, v autě, v práci, při hovoru s lidmi. dostal se do bodu, kdy nedovedl a nebo nechtěl okamžitě reagovat a tak nemluvil, nejednal a nehýbal se. jako by nevěděl proč. nevěděl proč, nenapadalo ho nic. v těch chvílích mu přišlo že nemá smysl dělat cokoli. že třeba když bude prostě jen netečně čekat, začne svět okolo něj mít nějakou přitažlivější podobu. třeba že shoří... rozhodně by to byla změna směrem kupředu.
a takle tam stál, po kotníky ve vodě, tápající mezi zlobou a melancholií, v podivném postoji, třímajíce nůž. zpomalil dech až do neslyšna a nejpíš i nakonec usnul.
probudil ho vának ve tváři. byl den, bylo slunečno a teplo. ruka s nožem byla v křeči, musel si pomoci druhou aby nůž zavřel a vrátil za opasek.
stál uprostřed jezírka černajícího se hloubkou. obehnaného písčitými břehy, na pomezí lesa a paseky plné ostužiní a dalšího křoví.
potřeboval se pohnout, a naštěstí se ještě trochu zlobil, tak přemohl strach a ostentativně za úlevného vzdychání si protál co jen dovedl. uvědomil si že kamená podlážka na které stál měla jen metr čtvereční a za jejími hranicemi zela temná hlubina.
telefony nechává na stole.. hlavou mu proběhly poslední události a s nimi o rozpracovaná konstrukce. neměl ani peněženku nebo klíče, jen nůž, kapesník, náhradní knoflík k poklopci.
periférním viděním zaznamenal pohyb. na břehu stál člověk a očividně jej zvědavě pozoroval.
hleděli na sebe, byl daleko a nedovedl na něj pořádně zaostřit, udělal si z dlaně sluneční clonu.
postava zamávala a naznačovala mu aby šel blíž, aby šel k ní.
přemýšlel že by spustil nohu přes okraj plošinky a pokusil se nahmatat dno. ale představa jakéhokoli přibližování se hlubině byla strašlivá. naznačil postavě aby ona šla k němu. ale ta se v odpovědi akorát posadila na mez.
prohlížel ještě chvíli ve kterém směru je břeh nejblíž, proháněl hlavou alternativi a alternativní alternativy, ale nakonec akorát zkontroloval nůž na opasku, zastrkal si triko a s posledními zbytky vzteku ze včerejšího večera skočil do vody a plaval. pokusil se skočit co nejplošší šipku co dovedl a plavat tak aby všechny jeho končetiny byly stále co nejblíž hladině. soustředil se na svůj dech a snažil se dát do každého tempa co nejvíce síly co dovedl najít.
břehu dosáhl vyčerpaný a po čtyřech se doplazil co nejdál od vody co dovedl, dokud nenabyl nějakého pocitu bezpečí. ležel, rozdýchával námahu a s ní i překonaný strach.
"thers nothink lige good morning swim, ey?"
zaskřehotala postava na nedaleké mezi a přesunula se blíž.
nechal si ještě chvilu na dýchání, než se posadil a postavu si prohlédl. mužík v jednoduchém středověkém selském oděvu s nazrzlými vlasy. myslel si že mezi nimi vydí malé růžky.
"yeah, i couldn call it a life without it" odpověděl mužíkovi.
ten něco chvíli přežvikoval než pokračoval "so... whatcha were doing out there, than?"
chtěl se neomaleně zeptat na jeho rohy ale nakone řekl "well, that is a good question"
"hm, hm" byla odpověď "there are some nasty fishes, killerfishes, ya know?" pokračovala.
"are there?!" valil na mužíka překvapeně oči.
"yea yea... from time to time, people fall from sky there... like you did. but they usualy dont live to see the dusk"
všechno to působilo nepříjemně. chvilku pozoroval okolí než vstal. můžík ho bedlivě pozoroval.
šel se vymočit do vody. měl strach, ale zároveň podezření a s ním se vracela zloba.
když se otočil zpět ke břehu mužík tam pořád seděl.
"dya have a fag?... a cigaret?" mužík zavrtěl hlavou a tak pokračoval
"you see... this is all dandy, really. but i dont buy it... it aint logical"
poklekl a začal si zastrkávat promáčené nohavice do bot
"but you, you make sence to me.... those horns of yours including" vstal a protáhl si záda a krk
"i spent most of my time, in my head, or browseing thru heads of others... and this is nowhere else, but in one."
pomalu jsem začal zkracovat vzdálenost mezi mnou a můžíkem... musel zachytit ten vztek který se mnou zmítal, protože se začal zděšeně sunout vzad.
"im real, and you are... there is only one think it could mean"
mužíkovo zděšení přešlo v explozi záští a ze sedě se ocitnul v letu mým směrem zatnuté pěstičky rohama napřed. ty byly zničeho nic mnohem větší a ostré.
s úkrokem sem ho popadl za zátylek a praštil s ním o zem, nůž byl opět v dlani sám od sebe. pustil sem mu několik úderů hákem z obou stra, než vzdal chabou snahu se krýt. opět za krk, sem jej shodil na zem, položil ho na břicho, klekl mu mezi lopatky. několika ranami zavřeným nožem do ramenou ho přiměl ležet, popadl ho za rohy, zvrátil mu hlavu dozadu a se všemi nesnázemi, včetně tuposti nože jsem se mu jal uřezávat hlavu.
běsnil vztekem v bezmoci a rohy mi začly žhnout v ruce, už mi to bylo jedno.
"next time! we go in to my head jou pissmidget!" zařval sem mu zblízka do ucha když ještě žil.
"biscuit!" vystřelil sem bojovně do ticha mojí ložnice, krátce následován jošťomilým vyzváněním budíku.

_____________

přemejšlel sem nad tim během dne na mnoho způsobů. některý plodnější než jiný. ale nejvíc mě děsí, že nebudu schopnej v létě vlízt potmě do vody... bez nože :-D. ještě že sem měl svoje boty, si říkam... normálně chodim v práci v pantoflích.