píšu z práce. to nedělávam. ale nedovedu se soustředit. sem nemocen. zrovna sem si včera říkal, že to by bylo to poslední co by mi chybělo. tak mam zase jednou vše :-D

chtěl bych tu nějak zaznamenat to zvláštní rozpoložení, ve kterém se toudle dobou nacházim... ale nedovedu to popsat tak abych se nestyděl.
čím víc zpochybňuji víru... jakoukoli, třeba v ducha (v podstatě jakékoli dogma, i to nejmenší, na které ve své hlavě jen narazím). tím víc se chovám a myslím jako věřící člověk. to zní jako takovej ten odraz ode dna. že bych se konečně dostával nadoslech od dna svých kritických výpadů do základů vlastní psýchy?

možná. hodně se zabývám etikou. nedavno sem mezi řečí někomu v obratu bez úvahy odpověděl něco ve smyslu, že se nemá divit, že mi tolik záleží na etice, ačkoli působím opačným dojmem. že lidi co na sobě něco nemají rádi, se většinou přetvařují tím způsobem aby působily opačným dojmem.
a teď když se k tomu vrátím, musím uvažovat: skutečně působím jako morálně flexibilní člověk? a skutečně to bylo pravda, to co sem řekl, nebo sem jenom přes mrtvoly pronásledoval nějakou pointu?
rozhodně je pravda, že bych asi měl snažší život, kybych byl o něco větší svině.o kousek míň ohleduplnej a o něco sebestřednější.
třeba jednou budu, jen musim lokalizovat ten sebestřed. a třeba ne.

to že mi lidskej život příde postradatelnej a že bych okrad dítě, kdybych měl dobrej důvod, je spíš otázkou filozofie, než svědomí.
vůbec svědomí. to je civilizační nástavba v lidské hlavě. vědomí a podvědomí,... rozdíl víme, že? no a svědomí, je morálně, potažmo etický orientační úsek vědomí a podvědomí, používaný k navigaci ve společnosti. v lidské, civilizované společnosti.
s vědomím a podvědomím se člověk narodí, svědomí se naučí. respektivě, svědomí ho naučí druzí. prostředí ve kterém vyrůstá. né každý se dostane tak daleko, aby o svém svědomí dovedl skutečně rozhodovat, a měnit jeho způsob fungování, na základě filozofického vývoje vědomí.

tedy, moje inklinace k duchovnu, potažmo víře, jak jsem to nazval.
my, živočišné formy na křemíkové bázi, jsme do jednoho zodpovědni fyzické schránce, tělu. vlastně vše v našem životě se od něj odvíjí. emoce které s námi cloumají jsou způsobeny, vyprodukovány a zaznamenány  tělem... od nejjednoduššího, až po schopnosti vnímat svět pouze čtyřdimenzionálně (z toho tři dimenze sou prostorové), ačkol jsme si matematikou dokázali že těchto dimenzí je nepočítaně. potom sou smysly, a tak dále.
ale jsme jediní o kterých víme, jež dovedou zpochybnit sami sebe, až do toho stavu, že začínáme být schopní chápat sami sebe... jako druh se vlastně chápene naprosto. jako jednotlivci je to složitější, ale co se týká těch základních věcí a principu, tak to už je vymyšlený.
ano, opět se dostanu až k sebevraždě. (skutečně sebevraždu využívám pouze jako oběkt studia, ne jinak.)
první moment kdy mysl zvítězila duší a tělem. něco, co zbytek nám známého tvorstva nedovede.
neni to nejšťastnější druh vítězství, ale rozhodně to mnoho znamená.
(ano, pes už pošel žalem ale to i člověk, ale pes ještě neskočil z mostu, se záměrem ukončit svoji existenci)
tedy lze se odprostit od zodpovědnosti svému tělu. teď ještě vymyslet jak, aby to nebylo pro tělo destruktivní. Viz. ta má víra, tedy přesvědčení o duchovních kapacitách mimo můj stávající dosah, založené na doměnce. nepodložená jakoukoli zkušenostzí či důkazem. rád bych si byl jist, ale nezbývá mi než věřit, že žijí a žily lidé, kteří překročily hranice svého těla (nemyslim neúspěšné sebevrahy).

a k těm veřejným, jako jsou šamani a různí šašci s cinkrlaty mám odpor. hlavně pro to jak mi je cpávala moje matka, která se zasekla na filozofii pro střední školy. a budhystycký mniši sou sekta úchylů :-D prostě musí bejt!! :-D.
okey to asi ne. ale nechci se ptát těch. podoba mého vítězství nad vlastní hmotou, nebude znamenat ručníky místo oblečení, ani dredy, nebo holou hlavu a podivnej piercing co působí bolestivě.
sem universální, mám rád universální věci a vnímám se jako součást universa. a jakékoli vymezovnání se nad rámec své živočišné formy a podoby (tedy i vědomí a podvědomí, tedy včetně svědomí), mi v tuhle chvíli příjde logicky kontraproduktivní.


a basta.
(jo, a v odpovědi na zřejmnou otázku. proč bych měl o něco takového usilovat? odpovídám: rád věcem rozumím... uspokojuje to moji mysl, tak jako sex uspokojuje můj rozmnožovací pud)
ale vy si to samozřejmě dělejte po svym... to je samozřejmě to nejdůležitější.

taky, si myslim že by u toho člověk ještě měl stihnout bejt šťastnej. s tim sem ještě o něco bezradnější :-D