What a year that was ... and it isn't over yet! Still some twelve hours ahead. And knowing what it was like so far, I would not be surprised if my life went in to a twist or a couple before the year ends.

Nechci sepisovat co všechno se stalo ... to bych tu byl do příštího roku. (je poledne 30.12.16 .. takže vtip)  Chtěl bych někomu říct co všechno cejtim a o čem všem přemejšlim a co mi leží v hlavě a na srdci ... tak jako jak se to dělá, abych si ulevil nebo proč. Ale sněhoprinc zůstal v praze a každou chvíli bude rodit.
V mym starym životě se stačilo sejít jednou za tejden nebo míň abych jako ze sebe všechno dostal a získal od něj perspektivu (říkáme tomu telenovela). ale co sem se přestěhoval a trochu se to rozjelo, až potažmo trochu víc, nemyslím že by stačilo třikrát za týden. to je tak pro představu o kvantitě ... Myslim si totiž, že protože jednou mi todle tempo, pokud mě nesemele (moc), přijde naprosto běžný, zapomenu že se žil i pomaleji.

když to začínalo vypadat jako že se mi začínají věci srovnávat a stavět do řady, tak aby dávaly dohromady smysl a že můj novej život (už teď nenávidím todle rozdělení na novej a starej život) se trochu zklidní a já budu mít aspoň nějakou šanci předpovědět kam přibližně to všechno vede a naučit se ten směr mít rád, ukázalo se že můj starej život je jen za rohem a ještě má dost co povědět.

A tak je dnes téměř (hele jak sem učenlivej) jisté, že do roku 2017 budu vstupovat rozpolcený, zmatený a s pocitem že nemám žádnou vládu nad vlastním osudem ... ale šťastný. jak jen to de. vlastně se mi dějou jen dobrý věci. myslim. což je důležitý ... myslet si to. když si člověk myslí že se mu dějou dobrý věci, je šťastnej. to jestli sou ty věci dobrý je věc druhá, ale nad tím se nemá smysl zamejšlet, od toho máme čas.

to mi přinesl rok 2016 ... naučit se nebojovat s časem... nebo teda aspoň si uvědomit že je to pošetilý. A že čas je spojenec. jen je potřeba naučit se, brát ho takovej jakej je.
Čas vlastně udává hodnotu věcí v našem životě ... ne zlato, ne láska, ne bůh ani sůl (doufám že sem zašel dost daleko)
Jeden ze základních znaků života je, že se vyskytuje v omezeném časovém úseku.
krása je krása, pes je pes, konec je začátek, kočka je Micka a krása je otázka času.

I'm trying to say: the more time you spend on sth. the more it matters to you. whether it becomes dear or hated. And whether you spend the time doing it, living it, or just thinking about it.
I mean, you have some amount of choice about what you do and don't do. But you have very little power over what you think about and what fills your mind. It may feel like it perhaps ... but from my point of view in my present time in life ... you can only choose amounts and magnitudes, you can repress and bring to focus. Yet, the matter that your mind processes never comes purely from within, without an outside or bodily impuls.
your focus determines your reality, as master Qui-Gon said and i keep repeating.

And your focus is completely dependant on where you are and have been. You may choose to focus on the left from you and repress the right. You may even succeed due to being massively trained. But the left you then perceive is only the left against the right you managed to defeat, its not The left.
Why yes, a bit colourblind metafor. not always is life black or white and world to the left from you or to the right (well... isn't it) but .... well. No point in trying to steer? just enjoy the ride?
the key to happiness is to think and believe that what is happening to you and what you are doing is good and maintain the notion as long as you can. So, should one think ahead and see what can be good for the longest time as oppose to other stuff? I guess you can try. After all, that's what most of us does the whole of their life.
And is that some kind of twisted branch of survival instinkt or is there happiness instinkt? If we only where as good in being happy as we are in surviving.

Well what if we kept the society safe and secure yet on the edge of unhappiness, the edge just before it snaps, for long enough. So that perhaps the striving humanity learns of what it is about to be happy and some kind od happiness instinkt naturally develops in the generations to come.

But who can find the balance and foresee it to maintain it?
the one who is not blinded by the names and meanings of colours and distinguishing good and bad or even left and right.
a toddler perhaps?

nah... happiness is instant and fleeting and can only be achieved when it is to bee seen in you vicinity and you have wide enough scope to locate it and are master of your focus so that you can narrow it in its way. (can you say thatwards? i bet you can)

jestli si dnešní příspěvek tisíckrát protiřečí, zachytil co sem chtěl... nebo aspoň co zachytit měl.

Šťastný nový rok všem.
(tedy dostatečné procento dobrého času v něm, aby jste jej za šťastný považovali)

___________________________________________


po půlnoci rok nekouřim.