V pondělí du do nový práce.
Šlo to rychle.
na dva tejdny před vánocema aby sme jako vyzkoušeli, že si opravdu budem tolik rozumět s mým budoucím manažerem, tak jak nám to přišlo na pohovoru. a když opravdu, dostanu začátkem příštího roku trvalej kontrakt.
Budu pracovat jako projektant truhlařiny pro firmu co dělá celý baráky od cihel a malty až po záclony. Budu se muset rychle chytit a naučit jak to dělaj tady ... co je jiný než doma atd. A z toho co sem o firmě pochopil, je tam velká možnost se vypracovat k širšímu profesionálnímu záběru a dost se naučit i odjinud než jen co se interiéru týká.
myslim si velký věci a sem vcelku nadšenej. Líbí se mi že sem je našel přímo, že sem nešel přes agenta a že to šlo takle rychle ... v podstatě sem byl nezaměstnanej 7 pracovních dnů a od výpovědi sem byl a budu doma dohromady 18 dní s výkendama. A neni to tak že sem vzal první věc co na mě vyskočila, protože sem musel.
Řekl bych že si slibuju že to bude jako v Tunnelu (džob co sem dělal v Praze) ale s většim prostorem k růstu ...
Sem samozřejmě zvědavej jak mi to příde za ty dva tejdny a nebo za dva měsíce pokud tam ještě budu! ale to je prostě jenom další ze zbytečnejch pochyb co si nedovedu odpustit.

Do Cambridge sem na kole nevyrazil. bolelo mě v krku! :D
ale udělal sem si z kartonu a lepenky celkem obstojnej držák na telefon na řidítka. i sem ho odskoušel.
Letos už asi na ten výlet nepojedu, seběhlo se víc věcí co musim stihnout před vánocema a příštích pár dnů ještě budu čajovat... Ale nejpozději s prvním náznakem jara jedu!

Teď musim nakoupit dary. Vymyslet a nakoupit! miluju vánoce. A taky po mě naši chtějí abych vymyslel co chci já! ale že sem těžce spirituální a nematerialstickej, věci který chci, mi nikdo nemůže dát. Sobectví v nejhorší podobě! A k tomu se ještě malými krůčky snažím dopracovat se k minimalismu a to je pak opravdu urážka celý vánoční tradice.
A držák mobilu na kolo už mam ....
Fusekle to jistí.

Stejně sem úžasnej :-D kéž by takovejch jako sem já, bylo víc. mohl bych se zmlátit do krve a věděl bych že si to nebudu mít za zlý. Musel bych ho sice nějak překvapit, protože jinak by se nedal. A nejspíš by mohl mít podobnej nápad... takže bych musel dávat bacha za každym rohem a mít plán pro každou situaci kdy bych mohl bejt zranitelnej nebo snadno napadnutelnej.
Ale tak už vlastně nějakou dobu ... roky žiju.
Vono víc takovejch jako já, pár je, jen všichni žijem v jednom těle, kde se do krve milujem a platonicky bijem.
To je takovej pocit co mám, po těch několika posledních dnech, kdy sem byl nahoře a dole a všechno to bylo způsobený jen mnou samotnym a tou spoustou pánů co každýho zvlášť musím potěšit tak aby mi dal svůj souhlas k tomu cítit se dobře. a všechny tydle modly a bůžci a pilířové z hlubin mé paměti a ctnostných síní mého ruzumu jsou tak rozličných chutí a světonázorů, že pravděpodobně vždycky bude nejmíň jeden v opozici, ať udělám cokoli nebo nic.
A zbavit se jich nedá. Pud sebezáchovy mě nenechá, jsou to jeho děti které vytvořil z masa mé duše a jsou živy z mého neustavičného snění.
Chtěl sem jim aspoň zkusit snít proti chuti, abych se jako vymezil, ale dlouho sem to nevydržel. Bylo to jak kreslit tužkou na papír bez tužky a papíru.

On vlastně život je bolest. Živá bytost je hmota posedlá zvláštnim druhem neklidu, kterej spočívá v nepočítatelnym množství malých a velkých putí, která jdou-li proti sobě, bolí to. Soustava potenciálních bolestí, která nabízí jakousi rovnovážnou polohu v pohybu, kdy člověk začne mít pocit že cítí rytmus a že vlastně spousta úkonů ke kterým jej jedna pnutí přimějí, pohání úkony vycházející z pnutí dalších a tak dále. Bla bla ble ... blo ... bl ......

Blbá zima... je furt tma.
Přijet sem v půlce léta byla sice nejsnažší varianta.. ale vpravdě sem tu druhou půlku léta hledal práci a honil logistiku těla. a když sem se stihnu jakžtakž položit do svý postele, zbylo jen pár teplejch dnů a má vlastně první zkušenost se životem v londýně je todle zimní pošmourno.
Příště se stěhuju během zimy. bude to náročnější (např. zimní hadry zaberou víc místa) ale nepřídu pak o tolik z těch zajímavejch ročních období ... nejsem uplně v poloze kdy bych si mohl nebo chtěl užít lyžovačku :-D
Je to jedno a ničeho nelituju, jen si říkam ... ten první dojem je nejdůležitější, že?
Uvidíme co nabídne příští rok (a on tendle nejspíš taky ještě má pár lentilek v logru.)