forgetting things

too often, too important things

even sober

nevim přesně čim to je. ale mam pocit že to začlo na vodě. tam odsud si pomatuju málo. 

přibližně tak 12 hodin ze tří dnů, z toho šest je neděle.

vím že to bylo super... řeklbych... muselo bejt. to co si pomatuju bylo dokonalý a to co mi kdo vyprávěl bylo taky super. nikdo si nepomatoval kde sem přišel k rozbitej držce a kde sem ztratil tričko, jak sme dojeli tam kam sme dojeli a kdo nám postavil stan a tak obecně... ale bylo to dobrý.

každopádně to byl onen kýženej restart.

ale některý funkce nenaběhly uplně naplno. zapomínam věci kterých bych dřív nikdy nezapoměl, jakožto důležitou informaci. 

mam problémy soustředit se na problémy (což je zrovna super... krom práce)

a ta věc s tim králem a klaunem je důležitější než bych dřív řekl.

mam občas pocit, že si upírám uvědomění některých věcí, jenom prostě protože nechci. protože by to nebylo dostatečně urozené. a nejdivnější je že si dovedu uvědomit že si je nedovedu uvědomit či připustit a to ani nevim co je to za věci.

skoro jako by jsme už nebyli my, ale já a on... nebo on a já, popř on a on... ale už ne já a já.

zatim vlastně nevím jestli mi to vadí nebo ne a jestli se mi to líbí. ale myslim že se ještě chvíli necham v jeho rukou... sem to přecejenom já! to je dobrej člověk, nešel by proti mě.... moc. 

___________

vydim to na převrat. aspoň trochu. 

vzpoměl sem si na volbu kterou sem udělal a myslel sem že nemam volbu. jenom sem neměl dostatek informací abych situaci tehdy vyhodnotil jako volbu. 

pokud se totiž člověk rozhoduje na základě informací... většinou nakonce nemá volbu. pokud se však rozhoduje na základě intuice jde skutečně o volbu.

veřil sem ještě před chvilkou že jakákoli příležitost volby je iluze.

to bylo založený na tom že mám omezenou kapacitu (člověk) a že s dostatečnými prostředky a přesnou znalostí mojí minulosti ... např. průběžným sledováním, by bylo snadné přesně předpovídat jakékoli moje chování, od životních rozhodnutí až po povzdech v noční tramvaji.

proč už mi to nepříjde naprosto logické a neodiskutovatelné? nějak mam pocit..( tzn. že ještě nemam argument) že to vlastně nelze, vzhledem k času který nestojí a prostoru který neutíká. 

a také... rychlost pohybu částice nelze změřit aniž by došlo k ovlivnění její rychlosti.... nebo jak to bylo.

v tu chvíly by šlo argumentovat že to vše se dá zahrnout do výpočtu. ale to by musel ten co by měřil mít kompletně zaměřenýho sám sebe. a to už zaváním nekonečnem.

a neboť spatřit nekonečno mězi dvěma zrcadly nelze přes svoji fyzickou schránku,

nelze vyvinout lepší nástroj na předpovídání chování osoby, než je ona osoba sama... její paměť.

neříkám že každý dovede sám sebe předpovídat lépe než kdokoli jiný... jenom říkám že k tomu má nejlepší výbavu. ale spousta lidí má výbavu a sousta lidí umí uplný hovno a jiný zase víc, než aby mi bylo příjemný se s nimi srovnávat.

volbu sem měl, ale neuvědomoval sem si to. učinil sem intuitivní rozhodnutí proti logickému. nyní se vrací s novými informacemi ve skutečně patové podobě a já se budu moci rozhodnou skutečně intuitivně, zbaven té nepříjemné tendence vzpírat se logice věci a přirozenosti své fyzické přítonosti.

moje minulost mě utváří a dává jména a tvary mojí přítomnosti. já jsem moje minulost a má budoucnost je otázkou mojí schopnosti vyhodnocovat mojí přítomnost s dostatečnou přesností, dřív než se v ni proměním.

___________

proto je odevzdání rozumu adrenalinu tolik příjemné. člověk dělé intuitivní rozhodnutí... skutečně vlastní rozhodnutí, ne rozhodnutí na základě toho co vám kdo řekl a co zapoměl říct. 

při konfrontaci podobně mocných tvorů dochází čas na uvážená rozhodnutí.

a je důležité rozlišovat které volby jsem udělal a už je nelze vzít zpět a které jsem udělal, ale dilema je stále aktuální.

a vůbec. sem jediný kdo by mi mohl pomoci, kdybych něco takovýho někdy potřeboval. takže je vhodný dávat na sebe občas bacha a ne se neustále snažit vyloučit vlastní existenci. 

Každej občas potřebuje trochu prostoru!!!