v poslední době se občas fakt vůbec nepoznávam. až tak jako že WTF?! ... v tom smyslu, že si nedovedu vysvětlit kde se to ve mě bere... dycky sem dokázal reagovat spontálně, originálně a překvapivě... už je to až tak originální a překvapivý že to sám nechytam... ne že by to bylo nesrozumitlný... je to často srozumitelnější než to bejvalo dřív... spíš je to prostě něco co by člověk, kterým sem, neřekl. naštěstí ne dycky ve zlym... ale většinou jo.
musel sem někde ztratit nit s tim kdo sem. může to bejt tim že sem v poslední době relativně nešťastnej a potažmo rozzlobenej...
(nešťastnej... to je super... lepší než pseudošťastnej... člověk aspoň má pocit že je sám sebou a něco se učí. vim čim to je a vim jak z toho ven, sice nevim jak na to, ale to je otázka času. to s tim rozzlobením moc nechápu, ale asi je to něco o nevybytí.. a ještě nějaká základní blbost)
je to takový romantický tendle smutek, když o tom teď přemejšlim... jen kdybych se nemusel bát že mě postupně všichni začnou nenávidět... a co víc, že mi to bude uplně jedno.
______________
kdybych aspoň nebyl takovej medovej sráč. sem ta sebevědomá svině, kerýma sem dycky pohrdal. ty co vypadaj jako že po konfliktu skrytě toužej.... nebo se tak aspoň cejtim. lidi na mě tak zatim nereagujou... (až na některý ženský... co po tom letěj... nebo po čem). a možná se prostě o něco víc zlobim na sebe než na zbytek světa.. to se na sebe pak zlobim fakt dost.
a možná by taky stačil se občas trochu vyspat... takže du na to.