slowly slowly catchy monkey

pomalu vše začíná dávat smysl... jsem na sebe hrdý že sem dovedl čekat, a to bylo všechno proti mě.
už to bylo nějakou dobu na spadnutí, ono porozumění poslední nitce. nezdá se to teď zdaleka tak složitý, ale tak to bejvá. věci sou jednoduchý když jim jeden rozumí... dokud mu přídou složitý, tak jim nerozumí úplně, potažmo vůbec.
stalo se to před hodinkou nebo dvěma ... ale nechce se mi psát jak... stejně to byla jenom poslední indýcie... taková ta dokopávací, když už je to strašně obvious a nezbyde nž pristoupit k pregnantní ilustraci.

dalo by se říct že o sobě vim zase o něco víc. ale vzhledem k tomu že sem každým dnem víc... vlastně percentuelně vím stále stejně, potažmo o malou kapku víc... v poslední době sem víc a víc mnohem víc než kdy dřív (víc ve smyslu smyslu nežly hodnoty, ve smyslu neustálé změny skrze poznávání, směrem kupředu)
a to je důvod několika předešlých rozzlobených příspěvků. kdy sem prostě nestíhal rozumově vstřebávat... někdo by řekl že to přece neni tak podstatný. ale jsem vyznavačem sebekontroly a považuji se za velice nebezpečnýho tvora. (ne jako že se umim prát a přimět sloupy plakat... spíš jako že sem !člověk!)
a pak, když to vemu kolem a kolem, tak mi asi nikdy nic nepřinášelo takový uspokojení jako chápání věcí a lidí a čehokoli...

je to dobrá zpráva v tom, že můžu dál, konečně zase můžu aplikovat a osvojovat si.. bejt zase o něco víc sám sebou (tim dobrym způsobem, ne tim jak to prezentujou v televizi).
špatná v tom, že zase nějakou dobu nejspíš nic nenapíšu, sem. pokud nepříde záznam cesty a nějakej výstup... ale to nebejvá dycky. a nebo se mi zase přihodí něco úžasnýho...

tedy zatím, snad né na dlouho (nebo snad ano na dlouho?! sem zvědavej co mě dostane příště, třeba to bude něco hezkýho! naděje platí poslední) a dobrou noc