stalo se již pár let očekávané ale nejednané. byl sem u chlápka přes nohy. byl uplnej ortoped a měl cimru v nemocnici, nechal mě zrengenovat a vubec to vzal velice zodpovědně.
takže sem prej hyperflexibilní ale za tu cenu se mi rychlejc opotřebovávaj klouby. je běžný že se mi unavujou protože sou celkově volněji ukotvené (normalně se mi všechny klouby vrklaj jak mi ukázal) a tím se rychleji opotřebovává chrupavka. tu prej mam jen jednu a nová nenaroste. předepsal mi prášky, prej to neni doplněk stravy jako sem bral doposavaď a že to skutečně, prokazatelně funguje(byla to vojenská nemocnice, a podobný problémy sou u armády běžná věc).
mam je na tři měsíce a pak se mam ukázat, že prej když to nezabere tak už je to v prdeli s tou chrupavkou a že se mi do těch kolen podívá kamerou a přinejhoršim (ale netvářil se že by to bylo vyloučeno O.O) mi někde něco ustříhne a nastaví, někde něco přišroubuje nebo co a budu je mít plný železa.
... to by bylo jistě cool, ale asi ne až tak. sou velký a zabalený jako že to někdo myslel vážně, ty prášky, tak snad.
dokonce sem mu prásknul že šermuju a všemožně skotačím ale nezakázal mi to, mam dělat všechno jako dřív. aby prej nezlenivěly, to by taky nebylo ono a ze stejného důvodu mi nedoporučoval nosit nějaký exoprotézy. prej dokud mě ty nohy nesou, kdyby se začly podlamovat, jako že by povolili krom tý bolesti tak se mam ukázat. ale to rači emigruju, už ho vidim jak mě držej a von mi do nich seká polní lopatkou a zle se chechtá!

to bylo k nohám! a zbytek teaze? hm, svět se točí, mam pocit že to cejtim mnohem víc než kdy dřív... jako že to cejtim. zle nestíhám diplomku a bojuji sám se sebou. jak bylo zamýšleno, dovídám se o sobě plno věcí a všelijak se učím jak být správně nekonečný a nebýt příliš(nedostal sem manuál, musim ho ještě napsat). ještě se chci naučit složit jeřába, jako z papíru a už du skoro na to, ale straaašně pomalu!