What the fuck, em I going to do there?!!!!

to my dneska tak občas probleskuje hlavou :-D

najednou se to blíží strašně rychle a já ještě pořád sedim v práci a snažim se to tu po sobě dotáhnout... bez šance.
samozřejmě.
těžko se dokončuje něco co je na pokračování.
a není kdo by to tu po mě vzal.. většinu z těch věcí...
mělo by mi to bejt u prdele, měl bych to brát tak že když si myslí že místo mě nikoho nepotřebuje, ať se v tom ráchá on a ne já.
ale pak sou tam ještě ty lidi pro který to je...
ale ty to pochopí..
sem vocas, že tu ještě strašim

A pak co v tom Londýně?! :-D dyť tam nikoho neznam!

Sněhoprinc Podpatkáč, si před chvilkou nezáměrně objednal mimino..
Paráda, jestli se má někdo množit, tak je to tendle člověk!
prostě doletim na skok zpět! už bych mohl bejt nějak usazenej a nemuselo by mě to tak rvát.
A tak se teď rozhodnul, že se vlastně ještě vožení... možná už za měsíc nebo dva.
to tam ještě zaběhnutej nebudu... ale žejo, vrátim se na skok.
Nevyčítam mu to, to ne :-D jen čekam, co ještě se mi předestře jako na výběr mezi tím odjet a nebo to odložit.

říkám si, jestli pro snažší cestu nadcházejícími dny, nepřijmu za svou nějakou představu, že tam jedu na půl roku nebo rok. že to jako budou prodloužený prázdniny a že vlastně nic neopouštim.
plno věcí by mi to zjednodušilo a co já vim, třeba to tak i dopadne.
argument proč to nedělat je, že by mě to osvobodilo tady, ale omezovalo tam. hůř by se pak hledala dobrá práce, s tím že by mi v hlavě běželo, že tam ale nehodlám zůstávat. že je to jen na chvilku.
a v oboru taková práce, kde by todle nebylo komplikací mě žádná nenapadá. zatím. 
Mohl bych u pohovoru lhát, že se chci v Londýně usadit a přitom pomalu vymejšlet co budu vyprávět za rok až jim řeknu díkyčau! ale nemyslim že by to zafungovalo. člověk co má plán zmizet, se chová jinak než člověk co ho nemá. (něco o tom vim)

asi nejchytřejší by bylo tydle dva přístupy mít oba, v každou chvíli ten co se mi zrovna hodí... ale na to bych asi neměl. rozhodně by tak ani jeden z těch přístupů nestál za nic.

řekněme, že něco mezi pěti a desetil lety, si představuju, by mě mohlo učinit spokojeným...
ale hej, jak už sem říkal. nemyslim si že má smysl títmo způsobem vůbec uvažovat.

ale jako..

už teď se učim!!!