dovolenou bych měl nastoupit 15.6, tzn. příští týden ve středu. že už bych jako do práce šel jenom dvakrát. sem dneska zjistil. jak se ukázalo, první výpočet na 21.6 byl omyl.
což sem se doslechl omylem... po té co mě dneska šéf požádal ať zůstanu déle.
takže zůstanu u původního plánu. dám si ještě příští týden a v průběhu toho dalšího to zaseknu.
za chvilku padla.
nějak mi to ještě nedochází.
natož to, že za necelý měsíc odlétám.

občas sem nervozní.
protože si jako procházím co by mohlo být a co bych v tu chvíli dělatl atd.
a samozřejmě z praktického hlediska je zbytečné si procházet ty pozitivní varianty možného vývoje.. bych si mohl myslet! ale není to tak. kolik budu mít záložních plánů je jedno a představování si negativních vývojů mi jen ubírá energii.
takže sem si naplánoval výlety na nějakej ten winsdorkej hrad a do cambridge, až budu mít první volnej den nebo dva. kouknul sem po internetech po ojetym kole v londýně, abych ušetřil za mhd... to bylo příjemný plánování a na morálku jako mezi cihly malta.

říkám si občas, jak můžu mít obavy že neuspěju? dyť cokoli co dělam tak dělam dobře a když se podívam na lidi co se do toho Londýna hrnou a co uměj (např. ve FBskupině če.ši a slov.áci v UK :-D ) a stejně sou spokojený, tak sem delfín mezi tuňákama! nemůžu pohořet.
ne?
jenže jak poslední odstavec naznačuje, tak sem taky strašně marnivej (?) a mam od sebe, často uplně nereálný, očekávání...
a to neni tak jako že se pak spokojim s tim co mam. ale pořád se v sobě rejpu a nejsem schopnej bejt spokojenej s ničim. to sem vždycky jenom pár dní v roce, kdy mam pocit že dělam něco na co sem si myslel, že nemam a přitom to zvládám dobře.

byl sem v úterý s klukama na kulečníku. dva britové, ir, lotyš a fin. ... protože teď sem asi kurva světovej ne?!
zvedlo mi to sebevědomí. nejmíň co se jazyka týká.
dostal sem pár užitečných rad co sem zatím ještě nedostal nebo nenašel. (mimo jiné, jak dostat do smyku předokolku s abskou, bez použití ruční brzdy. a to pomocí sešlapování plynu a brzdy zároveň, patou a špičkou pravé nohy. (to se zrovna moc netýkalo londýna))
Chris (vážně príma chlapík) napsal svejm kámošům a dva z nich se nabídli, že mě u sebe do začátku pár dní nechaj spát.
takže už jenom potvrdit tu práci číšníka v italský restauraci v Chelsea a sem více méně pořešenej :-D

____________

a když tam zjistim že bez kámošů nemůžu žít a nebo že je londýn strašnej. nebo že nám tu vypukla občanská válka (zaman a jeho mloci vs. výkvět národa) a já bych se měl vrátit, tak rok nebo dva nic nejsou.
aldy byl taky pryč věky a když se vrátil, bylo to jako by neodjel!

nejvíc mě štve když mi lidi říkaj, že jim budu chybět. od někoho to beru. od jednoho nebo dvou (mimo rodinu) od zbytku mě to akorát štve. ... za prvý to neni pravda a za druhý to ve mě vyvolává provinilej pocit, že sem si byl s někym bližší, než sem si uvědomoval.

ne.. taky mi bude plno lidí a věcí chybět. to je život...
vůbec bych se ale nedivil kdybych byl nakonec s některými lidmi víc v kontaktu než sem teď... to prej bejvá.

____________

dneska sem si na facebooku upravil jméno z nicku na občanský.
bude to teď tak praktičtější. nejenom, že posledním deseti lidem v řadě, kterým jsem se představil, jsem řekl, že jsem honza. ale pravděpodobně to tak bude i s příštíma deseti a více.

ještě si udělat profilovku se svym xichtem... ale mam novej ajfoun, tak to jistě půjde snadno!

to bude asi vše