dle očekávání, zima je krušná. a to ani neni zima.

řekl bych, že nejrozumnější způsob jak naložit s pocity jako je smutek, osamění, lítost atd. je pokusit se z nich vytěžit co nejvíc. a to se udělá tak (snáz se to popíše než dělá) že se přimějete neprahnout po tom aby odešly, svojí pozornost odvrátíte od jejich konce ale nasměřujete ji přímo na ně. nepřestanou to bejt nepříjemný pocity, ale začnou bejt mnohem snesitelnější, smysluplnější a přestanou vás omezovat v čemkoli co děláte. časem odejdou samy, málo kdy je lze ovlivnit z vnějšku a pokud, tak minimálně.
asi jim lze utéct... utíkat a utíkat, než se najde něco co je ve chvíli kdy přestanete utíkat, přehluší. nevim, nerad utíkam tak nevim.

nemyslím si že je mi nějak strašně špatně.. rozhodně už mi bylo hůř a to i delší dobu. ale to samozřejmě nic nemění, pokaždý je to nový a mnohem trefnější... aktuální? no, je to takový lepkavý a hluboký. myslim že nějaký záchyvaty neštěstí už by mě nerozházeli... tak se mi děje todle... zaplať pánbuch (ano buch!)

skoro neuběhne den, kdy nekápnu na další důkaz toho, že sem fakt nesnesitelnej vocas. jediný štěstí je, že naštěstí vim, že ať se kdykoli cítím jakkoli, ve skutečnosti stejdně dycky sem uplně nejvíc super, multitalentovanej, okouzlující a nadlidsky silnej supermuž a ani to že se poslední čtvrtrok cejtim jako uplná kunda, mě naštěsí nemůže přesvědčit že je to jinak. že ne? neee.... ne.

Ale možná by stálo zato si vykonstruovat ještě jednu představu o sobě samém. zvláštní, ne náhradu za to starou, jenom jednu simlultální, jentak pro zajímavost. jak by asi teaz, na dně svojí chuti do života a sebevědomí, vnímál sám sebe, upustěje od toho co si o sobě pomatuje z dob kdy se mu v životě dařilo.
rozhodně si nemyslím že by taková představa byla, byť o krapítko, shodnější s realitou než ta stávající. vlastně si nemyslim že by mi v životě mohla bejt k něčemu dobrýmu dobrá. ale! asi ne jenom moje babička, si myslí, že sem málo sebekritickej. což v základu nepovažuju za jakkoli dobrou vlastnost... bejt sebekritickej. bejt schopnej sebekritiky je prima, co prima, je to strašně důležítý a nejenom, pokud má bejt člověk v životě schopnej říct cokoli vtipnýho.
ale bejt sebekritickej?! na světě je kritiky dost pro každýho, na každym rohu! ješte si sebou nosit vlastní! a příště bych měl zkusit žít život s presunkcí že pravdu většinou nemám já a že ji má nejčastěji ten kdo řekne nejvíc věcí kterým od srdce věří.
co já vim?! třeba bych tak měl spokojenější život!

NO! I'd rather be a cunt, than to feel like one.. or the other way around?

každopádně, v podobě nového kalendářního roku se mi naskýtá fantastická možnost začít svůj život žít jinak. poslední styl se dostává na hranici zpochybnění, uvidíme, třeba přes ní přepadne... může se to stát zítra, nebo pozítří?
pak mě třeba konečně něco napadne.
něco...
určitě se něco stane, nebo něco udělám... doposavať to tak dycky fungovalo :-D

třeba i pak budu mít co zajímavýho psát.
takže věcně: shrnutí loňskýho roku letos psát nebudu, protože by mi to na morálce nepřidalo.
cvičim a běham, sem v dobrý formě. v tom ohledu sem se sebou spokojenej... ještě kdybych líp jedl! a byl ještě o trošku míň línej.
do práce pořád chodim na stejný místo... a nejsem z toho nadšenej.. ale sám sem si to zvolil... myslim ale že sem volil špatně, pod tlakem.

atakdále mílý deníčku. vlastně píšu jenom protože sem dlouho nenapsal a vzpomínám si že mi to dělávalo dobře... to se dnes nepovedlo. ale co :-) to taky platí.