tak sem se zase jednou oholil. to už sem tu jistě psal víckrát, a při těch příležitostech minulých to i mělo nějaký význam.

proč to ale píšu: protože (a o tom už sem tu taky psal) vypadam přísně. nebo zle, nebo nevim. lidi se mě bojí. a nějak mi přišlo, že prostě ten knír a bradka způsobujou že mam ještě o něco zarputilejší kukuč než obvykle.
nevim jestli to pomohlo. jestli působim líp, ale prej sem omládl a vypadam na svůj věk.

(asi sem dost vážnej v poslední době.. to se ke mě taky doneslo. ale to povolí s tim jak povolí tendle veseloprojekt v londýně. kdy sem na sebe musel bejt tvrdej a ve výsledku sem byl tvrdej na všechny.)

což by mohla bejt dobrá cesta.  někdy lidi může děsit jenom to že něco nedává smysl, že něco nesedí a tudíž je to podezřelý.
třeba můj jazyk... neříkam že děsí lidi... ale vyvolává to podezření, jestli si z druhých nestřílím nebo nelžu z jiných důvodů. anglický jazyk. zním dost přesvědčivě, neříkám že mám akcent jako rodilý angličan, ale rozhodně to zní jako akcent člověka neurčitého původu který už dlouhou dobu žije v londýně, popř. pod vlivem alkoholu jako člověk co dlouhou dobu žije v edinburgu.
v hospodě (tam) to třeba nevadí tolik, když na původ nedojde... protože neni důvod se ptát odkud sem, přece z londýna. a když na to dojde tak si asi prostě dělam legraci že sem byl v londýně třikrát dycky na tejden a je to neškodný.
ale o něco míň vtipný (ikdyž občas se tomu zpětně zasměju) je když vyrazím v hadrech co si vezmu na stavbu, stejný co maj kluci montážnický a vyrazim do místní DIY store koupit odmašťovadlo. a pan prodavač kterej je v jednom kole, mi nabídne odstraňovadlo na nálepky a nebo ředidlo a já mu řeknu, že si radši vezmu to na ostraňování klacků.
uplně pochopitelnej omyl, hej, když člověk ještě moc neumí jazyk. jenže já znim jako týpek co už deste let bydlí tady za rohem a nejspíš je trochu tupej, když si myslí že o takový kecy někdo na tom místě v tom shonu stojí. a k tomu se tvářím že je všechno jak má bejt a když mě opraví tak se zasměju a řeknu, jee, sorry, stickers. a pro omluvu vyžádanou pohledem jak na idiota, odpovím im not from around here...
.. kdyby ten člověk měl důvod a čas rychle se zamyslet nad tím, co že se to stalo, vysvětlení že sem si normálně poplet slova bo zní podobě a já nejsem zvyklý v jazyce mluvit a myslet zároveň, nebude mezi několika prvními. (to taky neni tak vážný :-D)

a to neříkam abych se vytahoval jak umim anglicky. to jako klidně můžu taky. ale píšu to jako příklad neobvyklé nevyváženosti která vyvolává podezření. a tak sem se oholil, abych se blížil podobou svému věku. s čímž se změní přístup druhých ke mě, a s tím se změní moje vystupování (kos am šejpšiftr bič!) a vše bude působit o něco přirozeněji.

původně sem si říkal že ty fousy, co mě postaršujou, budou jenom dobrý, bo se mi občas stane že šéfuju lidem co sou o generaci nebo o dvě starší než já. a čim budu vypadat starší, tim to jim a mě příde míň blbý. a třeba že to ten efekt mělo, mělo to pár sajdefektů, který prostě nestály za to. ale tu autoritu už vybudovanou mam, a stejně už všichni ví kolik mi je, tak když sem teď začal přes noc vypadat o pět let mladší a o pět procet soustředěnější na svůj vzhled než na svůj výkon, vlastně se tolik nezměnilo. jen už můj vzhled a vystupování nevolává podezření... a přecejenom, sem s tim knírem a bradkou vypadal asi kapičku víc jako čert.

asi se k fousum zase vrátim... až ale o něco poroztaje ta "drsnost" co mi kouká z vočí.


jinak běhání se daří, docela. zatím pracuju na dostání svalstva zpět do bojezchopného stavu, hodně musim dohánět na spodních zádových svalech. jinak nohy a kolena dobrý, jen sem si spáli stehna o trenky, bo sem nechtěl přestat jen protože to trochu bolí a přestal sem až když to bolelo dost... ale to je taky otázka zvyku, a nějakýho vybavení.
plán teď je, dostat se do stavu připravenosti a vybavenosti, abych mohl běhat do práce a z ní. a když ne nic jinýho, tak v září uběhnout půlmaraton.. a pak tam byl ještě ten plán, že pokud onoho stavu dosáhnu ještě dřív, vezmu dovču a poběžim na chatu... to je nějakých 120km... viděl bych jak by to šlo, kdybych nedoběh, nebrečel bych. kdybych doběh (možná bych brečel... a ne dojetím) a jel bych zpět.
tzn, lehkou plachtičku, lehký spacáček, lehký a velký baťužek, mastičku do rozkroku a těžký trénink.
a kdybych měl plánovat pokračování této fantasie... mohl bych takle vyrazit běhat třeba i někam exotičtěji, než na chatu... jednou, v budoucnost, až jednou zase budu mít dvakrát tolik dovolené, než co má moje milá.

a život v londýně? zase mě na chvilku ta představa chytla... spousta lidí mi to ale vymlouvala.

a taky... ... .. řekněme, že znalost reality situací mi v poslední době přináší spíše úzkost než vnitřní klid. jako kdyby o něco šlo. jako kdybych nesouhlasil. napadaj mě roztivný věci co si namlouvam že chci a potřebuju abych nebyl nespokojenej. vopičárny. je jaro...