v reakci na poslední příspěvek... ten předposlední myslim.
myslim že to byl ten predposlední.
ten o redefinici základních hodnot a principu.

trvá to dlouho. trvá to nesnesitelně dlouho. potřebuju závěr. potřebuju hodit se do klidu abych mohl pokračovat ve svém obecném snění a budování vědomí.
nebo je to jinak. a vlastně už je hotovo. restart proběhl a nová rutina byla nastolena a osvojena. však opět prostší dalších dogmat mého dětství a dospívání, mate svojí vágností a vyžaduje neustálou pozornost, pružné reakce v rámci požadavku na co nejotevřenější vnímání.

standartní postup mého myšlení pokud postaveno před problém. (vyvozuji z jeho pozorování při počítačových hrách, při práci v práci a mimo práci, při socializaci, v rámci nitrozpytu, během fyzické konfrontace, počínaje bojem až tam na druhou stranu.)
nenápadné pozorování, tvorba struktur a mapy slepé, sbírání struktur a mapy skutečné pomocí neohrožujících experimentů. konfrontace map se záměrem vyvodit podpůrný system jež bude aplikovatelný s co nejmenšími nároky na údržbu. aplikace podpůrného systemu. podrobné zkoumíní problemu (situace, osoby, skupiny osob, hry, potažmo náhle vypálené otázky) zpracovní zdrojů a variant, jejich konfrontace pro vytvoření co nejúčinější taktiky. a pak už jenom útok.
záleží na tom jestli útok neohrožující, a nebo celým tělem a duchem. prostě podle toho o jak velký problém se jedná.... jako že, když není zbytí, nemám problém v pokročilé fázi vydat a potažmo obětovat vše nač dosáhnu. pokud ve vybranou taktiku skutečně věřím.. a víra je jinými slovy nedostatečná znalost dostatečně oduševnělé alternativy.

proč že to sepisuju? bo sem pil a taky protože můj stávající restart se zasekl (řeklbych... vlastně tápu a snažím se tu o jakousi rekonstrukci možného postupu mého myšlení ve stávající situaci na základě mé znalosti jeho minulosti)
mám pocit že nejspíš již nebudu schopen vytvořit podpůrný system s minimální údržbou, myslím že nikdy nebudu schopenu přesně roztřídit a vyhodnotit okolní zdroje a nejspíš hned tak nějaká taktika nenabyde absolutní důvěry (tedy důvěry).

vlastně to vypadá že mi do kolébky přes okraj přepadlo cosi zaprášeného a cizího. něco, nač je můj rozum znalý pouze kolébky neschopen reagovat a má strach. něco co mi dává pocit že sem členem vesmíru. součástí něčeho zaprášeného a tragicky romantického na pohled skrze život. čehosi, přes neskutečný věk, plného stíných míst a neutržených lavin.

rozum se brání. ukazuje mi ty nejhorší možné věci co jen dovede vyprodukovat, abych mě odradil od věnování se té novotě a zlákal mě zpátky ke hře na hrdiny. a že je to můj rozum, a že o mě dost ví, sou to věci co dovedou zabolet neskutečnym způsobem.
ale od čeho jsou staří přátelé, než aby si navzájem dovedli odpustit slabost a přes ústupky ve vlastním pohodlí, jeden druhému pomohli znovu objevit světlo a dosáhnout ztraceného potenciálu.

žárlí. a mstí se a podkopává kdy může.
jindy by s tím co nasadil dávno vyhrál. ale myslím že se jedná o něco co prostě nezastaví tím že bude sám sebou... ať je to kdo je to.
"your effrot to stay who you are, is what limits you" (ghost in the shell)

__________________

tedy, v rámci předpředešlého příspěvku (nebo kterého)
nebyl by to restart kdybych ho čekal a nebyl by skutečný pokud bych na něj stačil tak jak jsem.

dále bych chtěl nabídnout svému rozumu příměří. nabízel bych, že dospěl čas a musíme jít každý svou cestou. ale to dost dobře nejde.
co by však bylo namístě, je vzájemná tolerance a o něco dospělejší chování na obou stranách. není třeba žárlit přecejenom si jedinej rozum co kdy budu mít a do určité míry tě stále obdivuji.

ty jsi ten z nás, jež dovede věřit a nevěřt. a nemůžeš čekat od ničeho aby dělalo něco. jako třeba věřilo. prostě se spolehni na vybraný směr. a pokud se ukáže špatným. bude pro tebe o to větší šlamastika z který mě vyhrabat. (a kdyby to tak nebylo, vždycky pro tebe bude uplatnění! "buď dobrej. nevzpírej se realitě" to je něco co si řekl ty... tak podle toho prosím jednej.) tak jak to máš rád.

__________________

reasoning beyond reason. can it be done reasonably?
it might seem, that wit and love are holding the finish line... or is it a start? another one?

clash will be where force won't follow me, as it usually is. at least i wish...i guess