ručník schne, až uschne pudu plavat.
do tý doby budu psát. a možná dělat i další věci. ale doufam že uschne včas abych se do toho bazénu dneska dostal.

trochu se to rozjelo. konečně. mam dost co dělat a o čem přemejšlet a čim se bavit. uvažoval sem na červenej o tom proč, že sem se to tolik styděl, když sem nudil.
styděl sem se že se nudim, že nemam co dělat, že nemam cíl a nevim co bude dál. takový věci se teazovi nestávaj? jako stalo se, a je to pryč a byla by škoda to období popřít. přecejenom, lowpoint is better than no point. a rozhodně to období nebylo zcela prosté poznání. předefinoval sem si některá důležitá slova, uvědomil si pár potřeb které jsem nepokládal za své a uspořádal si priority do bojeschopného stavu.
vím teď o pár dalších věcech co nechci a tím se zase kousek blížím poznání co že to vlastně chci.

ale teď už o stavu současném.
bylo pár poprvé co se vydařily nejlíp jak mohly. byl sem na "fesťáku"... přiznám se teď.. na mém prvním (co si pomatuju). myslim si že to byl nejlepší fesťák všech dob a dovoluji si mluvit takle superlativně, právě proto že nemám srovnání a tudíž nemohu být zcela objektivní. onen soud sem založil pouze na pocitu, a to je strašně dobře!
plno naděje sem tam nabyl, nabil plno baterií a o něco líp poznal pár skvělých lidí. byl to první ročník psy-high a doufám v mnoho dalších a rozhodně se hodlám o něco víc podílet na jeho příští přípravách.
krom jiných skvělých věcí sem tam šel na výlet s papírem.
to byl další mezník. krom samoného fantastického výletu, který těžko popisovat, mi přinesl poznání několika maličkostí, které mi neskutečně chybělo aniž bych si to uvědomoval.
nejsem parchant, mám rád lidi a nekonečný smysl pro humor co sem si pomalu začínal vyčítat se projevil naprosto čistým způsobem... byl vřelej, upřímnej a rozhodně nebyl projevem obranýho systemu. má původ jinde. síla kterou mi dává nepochází ze strachu a to je moc dobře.
stav byl nanejvýš příjemnej, měl sem obavy že budu negativní, že vyplujou věci co sem si nevyřešil protože sem nedovedl a mohl bych bejt asociální.
ale nic takovýho se nestalo. nakonec sem se odvážil na frekventovaný místa, na nebezpečný místa, pustil sem se do hovorů s více lidmi najedou, i s lidmi které sem neznal a byl sem neskutečně rád že nemám strach, že sem pozitivní, že mám zájem.
při jednom hovoru sem se dostal do stavu, kdy sem přes smích nedovedl pokračovat ve slátanině kterou sem vyprávěl a pak mi začly téct slzy. čehož sem se samozřejmě lekl. nedařilo se mi zvládat příval emocí. smál sem se a brečel sem. je mi nepříjemná představa že bych před někym brečel a to se dělo. trochu sem začal panikařit. měl sem pocit že se mi hroutí obličej (výletovej pocit, velmi přesvědčivej) pak povolil a rozpadl se na spoustu hliněných střepů a zmízel mi ve tmě pod nohama. brečel sem a smál se. podařilo se mi omluvit a zmizet pomalu do tmy, kde sem si sednul pod strom a potichu plakal a smál se. nerozbil se mi obličej, rozbila se mi maska a začly se ze mě lít všechny ty emoce co člověk denně potlačuje (myslim že sem z těch co to dělaj trochu víc) časem se příval zastavil a já se uklidnil. bylo mi dobře jak nikdy. šel sem zpět k létání po celém lomu (bylo to v lomu) byl sem spokojenej a výlet pokračoval.
ráno sem se vzbudil stále bez masky a pár dní žádnou novou nezaznamenal. pomalu se mi na obličeji usazuje nová, což je nejspíš dobře... bez masky se nedá žít mezi maskami. ale teď když si ji uvědomuji, můži ji do jisté míry kontrolovat a ovlivňoval její sílu a podobu. sem ale šťastnej s tim jak se věci mají... před tím sem nebyl.

pak je tam ještě pár důležitých změn, o kterých zatím ale nechci mluvit.

v práci sem zvládnul a dokončil pár věcí které sem toužil zvládnout. to je taky dobrá věc. to je velká kapitola. a má velkej vliv na můj stav vědomí. ale popisovat ji zde mi nepříde potřeba.

pomalu se vracím k sobě a Já opět získává tvar co zapadá do reality, tvar který dovedu příjmout a být s ním spokojený.

_____________

chci
(to je skutečně dobrej pokrok)