nezbytnou provozní složkou živého organismu, tou co zajišťuje naplňování základních životních funkcích, těch co vyžadují investice fyzické energie je software. software adaptovaný na fyzickou formu tvora, tedy program zajišťující zodpovědných funkcí, zodpovědných k životu samotnému. životu jako skupenství/ posedlosti/ fyzikálnímu zákonu/ lokálnímu sjednocení směrů průběhu energie/ nemoci materiálu z ozáření/ prostředku k formulaci a posuzování metafor .... prostěživotu jakkoli ho vnímáte.

kdybych pokračoval v duchu varianty o metaforách, tak!
tygr má velkou výbušnou energii, rychlost a rozumpřesahující lovecký instinkt. potřebuje efektivně lovit a bespečně spát. za cenu potřeby spousty spánku a proteinů. ale zodpovědnosti je dostáto a tygr ve své formě žije.
roj včel má oraganizovanost, jasnou hierarchii, fanatickou obětavost a rychle doplnitelné počty. potřebuje získávat suroviny a bránit se. za cenu spousty mrtvých a ztracených a osudu ponechaných včel. roj pokračuje dál.
člověk má vysokou inteligenci, je přizpůsobivý a učenlivý. potřebuje chápat prostředí a být schopen předpovídat jeho vývoj v různých situacích, proto potřebuje rozumět souvislostem, (čím více souvislostem rozumí, tím méně je potřebuje chápat), musí vstřebávat a vyhodnocovat informace.

počítáč přijímá informace pomocí hardware... tedy USB, a ti všichni romové (cd a pod). ale aby je vstřebal či vyhodnotil, potřebuje lidsou pomoc (ne že by k HW nepotřeboval) ... člověk však krom mechaniky(HW) má ještě komlikovanej chemware (kdybych to tak nazval) a tadle chemie v kombinaci se zkušenostmi (starými chemickými zápisy) způsobuje emocionální výstup z přijatých informací, tedy vyhodnucuje, vstřebává a ukládá informace. (pokud by se na CD vypalovalo ohněm tak do mozku se vyleptává emocemi. toliko metafora v metafoře).

takže máme druhové přednosti, máme nároky a potřeby vyvozené ze zodpovědnosti fyzické podobě. a co chybí je cena. samozřejmě člověk i spí a odumíraí mu buňky... ale všechno se vším souvisí a člověk nespí tolik jako kočka a neodumírá dorůstajíce v procentech jako včelí roj. a protože jsme stále v metaforickém paradigmatu, nechte mě prosím pokračovat!
cena, kterou lidská bytost se vší svou specifičností oproti zbytku živočišné říše, musí platit, je komplikovaná osobnost. vedlejším produktem všech těch zařazených a vyhodnocených informací, je obrovskej pěnovej klobouk v podobě snů, lásek, mindráků, názorů, přesvědčení, strachů a ostatních věcí, přes který člověk občas nestíhá žít.

neni to chyba jednotlivce, že přes vedlejší produkt svýho adapativního software málem nedovedeme žít. lidstvo se přemnožilo a než aby sme se snažily přežít ve světě, musíme se snažit přežít mezi lidmi, což je tak nepřirozené, že u spousty jedinců přeroste vedlejší produkt zajišťování přežití, v hlavní zdroj v hledání smyslu bytí a života všeobecně. a protože se dneska už člověk nemusí vůbec snažit aby žil. (naučej ho mluvit a jak funguje společnost a pak ho veme proud a donese někam kde zestárne a pak už to ze setrvačnost došoupe) system hapruje a bác, člověk je jediná živá bytost co to dotáhla až na sebevraždy.
a ačkoli, bych měl řešit jak přežít a z role muže, se starat o přežití i zbytku mých bližních, řeším jaký to má smysl že žiji a jestli to nejde líp.

asi určitě. asi určitě, ale chce se to odprostit od zbytečností, jako je čest, morální zásady, svědomí... a tak. to bych pak asi nebyl já, protože můj pěnovej klobouk od leptání mozku vznikal u pohádek a příběhů, ve snech z nich vycházejících.
ale proč na tom lpět, že? "Já" je vedlejší produkt lidského života a občas vyměnit filtr neni nic špatnýho. vyždyť tak strašně snadno dovedu být někdo úplně jiný!
sebevražda je vlastně chyba, vylučuje život. duševní sebevražda je to kam se člověk má dopracovat před zbytkem tvorstva. vždyť už se jich tolik snažilo... nějakýto zavírání se do klášterů, vyznávání liberálních přístupů k životu a různý ty čakromachry. blbost! produkty pěny!

teď by mi do toho zapadalo prohánění lidí (další superteorie, který vzešla z kocovinových žvástů)... ale o té jindy.

ale abych se před tím čtvrtým pivem dostal k nějakému závěru. vaše osobnost, vaše Já, je to co vám brání ve štěstí. vaše pěna a pěna lidí ve vašem okolí, dělá z vody koupel a sociální život a postavení mění v život samotný.

takže pokud se tendle blog doposavaď věnoval mému duševnímu vývoji. je na čase duševní dávení. a ano! to je taky vývoj! a nepřehánějte to s těma metaforama tolik, dávení ducha neohrožuje život samotný! a pokud se vám výsledkem zdá být obézní hulvát, tak mě asi považujete za idiota... čož je vaše pěna.