A hned je všechno jednoduší.

O milou nemilou práci sem přišel. Holku první sem vyautoval a na holku druhou nějak nemam pomyšlení.

přišlo to jak deka. nebo spíš odešlo. 

zpátky na stromy.

To je fráze kterou sem si osvojil v práci, v tunelu. to je ta firma co sem v ní dělal v čechách. ze začátku sem ji nedokázal přijít na chuť. člověk se sere s nějakym designem, skládá a rozkládá a kombinuje a ždíme si hlavu než na něco příde a pak se ukáže třeba po hodině dvou, že prdlajs, že něco někde opominul a vlastně nezbejvá než všechny plány zmuchlat a zahodit a pokusit se je zapomenout, aby mohl začít znovu s designem kterej bude fungovat.

A pak sem se ji nějak naučil mít rád. Tu frázi. Přišel sem totiž na to, že mě na tej práci ze všeho nejvíc stejně bavil ten proces vymejšlení jak na to. a když má člověk mít dobrý nápady, musí se naučit na plno z nich zapomenout. 

no a před čtyřma měsícema sem nastoupil do týdle poslední práce co sem v ní teď skončil. a kromě toho že sem vlastně kde sem byl, nezaměstnanej v londýně s pomalu ale jistě vysychajícím účtem, nejistou představou o budoucnosti a smyslu života sem vlastně v klidu. pár měsíců sem se svezl, užil si dobrodružství okolo, poznal pár dobrejch lidí a naučil se zase trochu z jiného soudku o světě a o sobě.

sama výpověď, pokud bych to tak nazval, mě nepřekvapila, překvapilo mě že sem se chabě namáhal předstírat že ano. ale z toho zatím rozum nemám. všeho všudy se mi vlastně ulevilo. když se všechno posere, bude všechno posraný, to je toho. Ale každej den se tlačit do práce kde jednoho všechno tlačí a svědí nebo jindy zebe a musí se snažit aby tam zůstal, a k tomu aby tam vyvíjel nějakou jinou než robotickou činost, to je humus. I když za to dostane dobře zaplaceno.

Přijel sem s tim že než najdu něco dobrýho, budu dělat třeba v baru. A vono proč ne. nevim jestli rovnou v baru, ale job nějakýho stěhováka bych třeba mohl pohledat.

mám necelý tři tejdny na to najít práci. v oboru nebo ne. nějakou co bych mohl začít dělat začátkem novýho roku. 

začal sem prací v oboru... udělal sem co sem mohl a nezbývá než čekat, průběžně přidávat pod kotlík a zůstat na pozoru. možná se ještě dneska nebo zejtra seberu k nějakýmu dalšímu mocnějšímu výpadu.

O práci mimo obor začnu během pár dní přemejšlet a třeba si udělam i nějaký rešerše. a když během dvou tejdnů nepříde jediný interview a nebo solidnější stopa, spočítam si peníze, odskočim si na vánoce a po novym roce začnu hákovat v nějakym to skladu nebo takněco.

to by bylo k mojí situaci na poli práce.

Večeře s holkou první proběhla přibližně dle předpokladů. Dělala jako by se nikdy nic nestalo. přišla upravená a nalíčená (nedělá to dycky) což by, společně s tim, že nechtěla abych ji řekl kam ji beru aby to bylo jako překvapení, mohlo být bráno jako jakýsi průkaz že sem to vlastně všechno vymyslel dřív než ona sama. kéž bych to ale dokázal brát tak klidně jako tu práci.

Oba sme byly dost odměřený a já se ji snažil moc nekoukat do vočí aby mi zase v mozku nevytekly baterky a neměl sem nějakou další chemickou katastrofu. nakonec sme se začly opíjet a když to vypadalo že se bude historie opakovat, utnul sem to nějakýma kidama. řekla mi něco co mě mohlo bolet ale to se mi nechtělo a odppověděl sem něčim mnohoznačnym. Pak sme šli každej svym směrem. 

od tý doby se mnou nemluví ... ale já s ní taky ne. není to ideální situace ale musim si teď dát dohromady pár věcí a jestli se jí pak ozvu já a nebo ona mě .. nebo nikdo nikomu. kdo ví, třeba nějaký planety něco někde způsoběj a delfíni se konečně naučej sedět u televize bez vrtění a my se potkáme v sámošce. oba sme příliš hrdý, ona asi víc.

Holka druhá... nevim. abych pravdu řekl, nevim nic. mam pocit že koncept druhý holky byl nutnou součástí procesu uvažování nad holkou první. a teď jaksi pozbyl význam. nebo alespoň tu část z problému holky první vycházející. Což je asi dobře, jestli to má někdy někam vést a nabrat nějakou podobu. Ale zároveň to znamená že sem jaksi přišel o motivaci něco podnikat. nejspíš ji potkám zítra na pivu s bandou. co bude bude.

Teď du na cigáro, nakoupit, jíst a dál nevim. asi nic moc. někde sem četl že když sou lidi chytrý často to vypadá že sou líný, protože dokážou dlouhou dobu nic nedělat. Ale sedět a pár hodin v kuse přemejšlet neni nic nedělání. může to bejt i docela vyčerávající! :-D

taky se v tom článku psalo, že vlastně timdle přemejšlením, se vlastně tydle chytrý lidi stávaj ještě chytřejšíma. 

Takže asi budu sedět, cvrnkat si s myšlenkama a doufat že sem dost chytrej a že to moje vyčkávání není mrhání časem ale fitness!!

Když si to dělá člověk těžký sám, prostě jenom tim že je. tim že je kdo je ... je dobrý si to takle uvědomit. aby se vyhnul tomu dávat někomu cokoli za vinu. nebo sobě :D

.. už to bylo těžší. ale nebylo toho tolik ve hře. a ani tentokrát ještě není ve hře zdaleka všechno. začínam mít nejen pocit (ten už mam dlouho) ale i postupně docházím přesvědčení, že dokud nebude ve hře všechno, nedám si pokoj. a pak asi taky ne.

takle to bude dycky. čim dřív si na to zvyknu a přestanu hrát na cíle a meze, nebudu mít klid. (nevim jestli klid je to co chci... možná mam na mysli něco jinýho ale nevim jak to nazvat :-D )