V sobotu sem se konečně odhodlal a vyrazil na ten osobní půlmarathonek, co sem se k němu sbíral od vánoc, kdy sem byl běhat naposle.
Abych se konečně pořádně motivoval a přihlásil se na ten marathon.

Vzal sem si batoh. Říkal sem si, že na dvacítku už by bylo dobrý mít nějakou vodu a třeba banán, kdybych se dostal do přestřelky.
A aby ten batoh nebyl prázdnej, dal sem tam ještě suchý, teplý převlečení, nepromokavou bundu (mělo pršet) a peněženku. Kdybych to jako někde v průběhu vzdal, dobrovolně nebo jinak, abych nenachladl cestou domu. (nakonec se to hodilo u závěrečnýho protahování)

běžel sem od nás z Pankráce, přes Kačerov do Kunratického lesa. Ten sem oběhl dokola a kde do něj vstoupil sem jej opustil po ciklostezce, jež mě podél jižní spojky dovedla až k Vltavě, pod Barandovský most. Vltavu jsem po proudu následoval na Výtoň, kde jsem se chytil botiče (obrazně... je tam pod zemí) a běžel do parku pod Folimanku, kterým jsem vyběhl na Nuselák a přes něj to nejkratší cestou vzal zpět na Pankrác.

Trvalo to trochu dýl, než to napsat natož přečíst. Ten odstavec je strašně krátkej!
Necelý dvě a půl hodiny sem to běžel. Naběhal sem pár metrů přes 23kilometrů.
Neni to můj nejrychlejší běh, a byl o dost pomalejší, než jak sem zaběhnul ten půlmarathon v Ústí. Omluvou, budiž mi batoh, mnohem skromnější občerstvení podél trati a že mi vůbec nikdo nefandil. Taky v Ústí nebyl ani jeden úsek po stráni na vyhlídku.
Co sem se ale naučil!
Banán si přepůlit a zabalit do kapes... vyndavat ho z batohu a jíst za běhu je náročnejší než by se řeklo... což vyndat jde snadno, ale jí se hůř, špatně se u toho dýchá. lepší bude ho rodělit a mít po ruce. Podobně s vodou lahev v batohu neni optimální řešení, když člověk nechce zastavovat.
Ale hlavně, běhat v lese, ať už po cestě nebo prostě v lese, je mnohem zábavnější, než po cyklostezkách.

Ke konci už to byl boj, například tou Folimankou na Nuselák. Ale takle v pondělí ráno, už si to nedokážu uplně živě představit. Málem mě totiž nebolej nohy!
Onu sobotu už sem zbytek dne už jen pajdal, (ne na veřejnosti samozřejmě, to sem dělal že sem normální kluk a brečel sem jen uvnitř.) a v neděli sem ještě poposkučíval když sem vstával z křesla atd. ale schody v baráku u babičky sem jako obvykle vyběhl dřív než došla od zvonku ke dveřím.
Myslim že kdybych se v sobotu po tom běhu neopil a nešel spát až ráno, tak už mě dnes nohy nebolej vůbec!

Což je výborná věc... hned po tom běhu sem zapochyboval, jestli sem to zase nepřepísk. To by znamenalo strašný přemlouvání se k jakýmukoli dalšímu běhu. Takle se už těšim!
Nevím jestli se mi to podaří už příští víkend (asi spíš ne... nicméně to tak budu plánovat), pojedu za babičkou, kde nechám auto a vemu vlak na Šumavu. Tam se proběhnu, nejlépe i s teplým obědem z baťůžku někde s výhledem. A pak doběhnu na jiný vlak, kterym se zase vrátim do Strakonic. Vidím to zase na těch dvacet... s pauzou, obědem, ale v horách. Krom vaření, přibalim ještě převlečení a knížku do vlaku. měla by to bejt zase výzva. (kdyžtak poběžim dál, trasu naplánuju tak, aby šla přidat..)
Třeba pak budu mít pocit že si zasloužim nějakej kousek ultralehkýho vybavení, abych u toho pobíhání mohl i bivakovat.