hustej rok.. a ten další se rýsuje ještě o něco hustěji. těšim se na něj od samého začátku, zapálím si tu vytěšenou cigaretu, koupím si tabáček, ubalím si ji jak z malované reklamy, udělám si na ni čas a klídek.
a propo, 2014:

nevzal sem do úst cigaretu.... ani jinak sem cigaretu nekouřil. a to se k tomu ten rok opravdu nehodil, co se týká stresu a psychyckých suckerpunchů :-D...
myslim že dobrý, jedeme dál bez zákazů a omezování se jako ve škole. ty sny o tom jak sem si koupil krabku a rovnou ji celou vykouřil a ten pocit největší ubohosti po probuzení, bez zjevné příčiny. než se mi ten sen v průběhu dne vrátil a já si uvědomil že vlastně takovej přizdisráč nejsem :-D... fuj fuj (tak nedělaj indiálni)
nechci zase začít kouřit, to ne. ale hodlám zase začít kouřit. když budu mít opravdu chuť a příležitost. možná to bude ještě o něco náročnější než nekouřit vůbec. ale rozhodně to nebude tak drastický, duševně a psychologicky.
only sith deals in absolutes, ale na druhou stranu, na hrubou díru hrubá záplata. rozhodně teď vím že nekouřit dovedu, nakonec je to i v pohodě, ale kouření mam rád. je s lidstvem už dlouho a jako všechny skvělé věci, jejich dopad se odvíjí od přístupu. lze to dělat dobře a mít z toho prospěch, lze to dělat zle a pojít tím.

to nekouření bylo jako roční předstevzetí, proto má přednost v souhrnu (shit co tu dělaj souhrny?!... to ne. todle neni a nebude žádnej souhrn... a když, tak je ten souhrn formou úvodu.)  ale stalo se několik mnohem zajímavějších věcí.

začátek roku byl ve znamení těžkého pomatení a pokračoval skrze hártbrejk a peklo s ním související (jedna z těch skvělých věcí, špatně pojednána).
dál se tam dělo nějaký znovunalézání sebe, který nakonec nehledělo pouze do doby nedávno minulé, ale až do let předškolních a ranného dětství.
podíval sem se na svůj fyzickej vrchol (jako že vlastní) kterého se myslím nejspíš už nikdy nedoberu ( resp. byl bych rád kdybych už neměl důvod.) v průběhu jehož dosahování sem se naučil několik dalších zásadních věcí s jejichž znalostí bude další rozvoj opět o něco snažší a efektivnější.
byly nějaké experimenty se vším možným skrze které sem spatřil dalších pár vrcholů... bodů (nechci říct den, ne všechny byly dna) jejichž poznání poodhalilo další reálie uplatnitelné k lepšímu pochopení obecného fungování světa (což je důležitý :-D)
v druhé polovině roku sem se zase zakoukal až postupně zamiloval. normálně o takových věcech píšu velmi střídmě a záhadně, ale tentokrát to hraje opravdu velkou roli v mém duševním vývoji a poznání.
chvilku mi trvalo než sem se přestal snažit to dělat dobře, poučeně, nebo cokoli. než sem si dovolil víc cítit něž myslet. a pak se z toho stalo něco uplně (mám nutkání bejt teď strašně sentimentální. ale tady na to asi neni to pravý místo... jako když sem byl na "dně", tak sem to taky popisoval emotivně, ale svět není černobílý a to se sem asi opravdu hodilo o něco lépe. jsem hodně nahoře, tzn. že mam kam jinam tydle velký emoce směřovat.) skvělýho (úžasnýho, dokonalýho, božího... doslova... jako že několikrát sem si říkal že by bylo fajn kdyby byl bůh, abych měl komu být vděčný (to by byla ta sentimentalita... musel sem si zlomit dva prsty abych se zastavil)).
naplňuje to... jestli mi rozumíte.
učí to a všechno to usnadňuje.... jestli mi rozumíte.
člověk slyší a vidí.... jestli mi rozumíte
mám rád tydle věci o kterých i kdyby bylo sebelépe psáno, a že bylo hodně, člověk nemá zchopnosti ba i  nástroje pochopit, dokud je nepozná na vlastní kůži.
skoro bych chtěl věřit že to jednou dovedu napsat tak aby to pochopit šlo, aby to bylo zřejmé. ale nemyslím si, že to lze popsat tak aby nechápali pouze ti, kterí vědí.
nenarozené dítě je také živé, ale nemůžete od něj očekávat aby o životě cokoli vědělo nebo pochopilo.(to je metafora jak z brokolvnice :-D)

je to jedna z těch věcí, které skrz historii mění lidské přístupy k realitě z polohy "chci věřit, že je tam něco víc, bůh, nebo mimozemštani, cokoli!" do polohy "nedovedu si představit že by tam něco víc nebylo".
(vysvětlivky: tam = kam lidské oko nedohlédne, pro vzdálenost, pro mlhu, pro smrtelnost | něco víc= kupříkladu původ duší, jejich vlastnosti a zchopnosti zapomenuté nebo doposud neobjevené.)
je to jedna z těch věcí, které patří do té náročné skupiny, která není pro každého a nemá jméno a poznávací znamení jejíchž členů je, že jim neuvěříte dokud je neuvidíte a neuvidíte je dokud jim neuvěříte.
a skrze tuto hradbu bez zřejmé bráný, ba klíčové dírky, se nelze dostat důvtipem a logikou, ni pílí či nadlickým úsilím, však pouze klíčem magickým. který, zdá se leží každému na dostah, nejspíš.

________

učím se v poslední době něco co sem se dávno odnaučil, pro jakousi efektivitu nebo bezpečí či pohodlí. jestli sem to vlastně kdy uměl.
je to docela náročná věc. na první pohled by se zdála snadná ale není. a je to zchopnost říct při pohledu na věc, jestli se mi líbí nebo nelíbí. zdá se totiž, že nevím co se mi líbí a co ne, ale není to tak, jen tak neuvažuji tak mi trvá déle si to uvědomit. ale dělám na tom, učím se.
jako, u těch nejzřejmějších věcí, biologicky, druhově, sociálně a kulturně definovaných, viem čo sa mi pačí a čo nie.. (koně ano, hitler ne). ale když se podívám na obyčejný kus oděvu, na svítidlo, na kus nábytku, na člověka, na obraz a nebo stavbu, nikdy neuvažuji jestli se mi líbí nebo ne. rozhodně nejdřív uvažuju o něčem uplně jiném. většinou se nejprve zamýšlím např.: nad tím jak to co vidím funguje, jak to souvisí s věcmi které znám, v případě že to shledávám neutěšeným uvažuji o tom co tomu chybí a popř. jak to napravit v rámci reálných prostředků a možností, jak to použít, jak to zničit, jak to překonat, jaké to má praktické a estetické přednosti či nedostatky před ostatními věcmi stejného typu, z čeho to vzešlo, jaký to má původ a jak probíhal vývoj a jak to se mnou souvisí a jaký to má dopad na mé bytí.
ale když mám čistě od pohledu, bez zahloubání se nad charakterem, vypálit zdali se mi pozorovaný objekt líbí, dostávám se do problému.

zdá se, že relativně málo věcí v mém okolí beru osobně a záleží mi na názorech jen mála lidí a né všech z nich, ve všem. vlastně mě napadá asi jenom jeden člověk pod sluncem, jehož názory mě zajímají uplně všechny.
a zároveň sem se nikdy (nebo velmi dávno) nepovažoval za výchozí bod čehokoli, abycho od svých preferencí mohl nebo měl odvozovat kvality věcí druhých.
u utváření názoru o hezkosti či nehezkosti vlastně každý vychází z podvědomých asociačních reakcí (zlatý řez, teplé a studené barvy...) a pro ty co mě znají by mohlo být (nemusí) zřejmé že své asociační vnímání sem úmyslně s nějakým úsilím vytáhl z části nad hladinu podvědomí, do úrovně vědomé a zase se v tom velice neodborně pošťoural, jen aby to pro mě fungovalo co nejzábavněji, s tím že na obvyklé vnímání reality okolo sebe vždycky najdu plno jiných lidí.
ale přes todle přezevšecko, přes veškorou filozofii a pseudopsychoanalýzu a argumenty samonosné i jiné, je pravdou, že když se podívám na cokoli, dovedu po nějaké té chvilce "nezamýšlení se", zdali se mi pozorované líbí nebo nelíbí, vyslovit subjektivní a absolutní názor. sem statečný a odhodlaný k zodpovědnosti palec zvednout nahoru či jím ukázat k zemi.

teď to ještě zautaomatizovat a urychlit. neni to náročná věc, myslím že se cvikem mě nebude nijak zpomalovat a věřím že pro mě bude mít plno kladných efektů (o těch jindy, to bych taky mohl psát několik dní, kdybych rozváděl všechno tak jak si to zaslouží, už takle si uvědomuji že sem dnes na několika místech, pár stránek přeskočil.) a s větší hbytostí lajku a dyzlajku budu dávat méně příležitosti k podezření, o hledání diplomatických odpovědí, nebo o lží že jsem věc kdy viděl a pod.

(aby bylo jasno, nejde pouze o onen běžný, věky ohraný, ve hrách a vtipech přemýlaný problém muže, učícího se žít se ženou :-D, tadle neobratnost v pátrání po citu v každodeních výjevech mi občas zavází i v práci a jiném životě sociálním kdy často dělám i věci které nemám rád, jen protože si to neuvědomím v zápalu pátrání po smyslu života.
a vzhledem k tomu, že to je médium nekonečné, lze jej vlastně hledat kdekoli, jak na místě nehezkém, při činosti nepříjemné ve společnosti tupé, tak i naopak... tomu se pak říká štěstí.)

________

tento rok uzavírám šťastný jako nikdy dříve. ne protože bych ještě nikdy nebyl hodně šťastný ale protože sem nikdy nemohl být takle šťastný. nevěděl sem totiž, že to lze. (a to teď sedím v práci a budu i o víkendu a tak... na některých věcech už prostě tolik nezáleží.)
děkuji. všem, vám, a tak obecně a omlouvám se všem na které sem v poslední době neměl čas, neměl sem čas ani na všechny ostatní. (není mi to líto, jen by mi bylo líto kdyby to bylo líto vám :-D)


přeji vám šťastný nový rok! :)  (neříkám, že už letos určitě nenapíšu..)