Chapter "Restart"

Be careful what you wish for!

youll be a lot more prepared for it, when it comes to be.

Když to začínalo bejt moc jednoduchý, tim způsobem kdy se člověk začne patlat v nesmyslech jen aby si udržel příčetnost a zdravou chuť k životu.... včera sem měl nejhorší den ve svym životě. nebyl skutečně nejhorší dle standartního hodnocení. vlastně byl těžce obohacující a osvěžující. dost sem se nasmál, ikdyž mam pocit že smích je poslední druh pláče kerého jsem schopen. ale to se brzo může změnit!
Mohlo by se ale stát že jednou budu tak silná osobnost že nebudu schopen uvolnit místo novému a lepšímu teazovy, tomu poučenému. nechci aby se to stalo, nedovolím to, jen co bude v mých slabostech!

co bylo na tom dni tak zlé, byl asi strach. byl sem upřímně vyděšený, pokud mohu s odstupem jen soudit... rozhodně bych tohle jako zděšení nikdy neklasifikoval, ale jak víme, teazovy reakakce, ač jsou často standartní, mají velmi nestatndartní projev.

Však se mi taky děje plno nestandartních věcí, a většinou je to mojí vinou (ne ve slova smyslu viny, která si zasluhuje trest).
 Co bylo tak děsivé? zaskočení, věc kerou jsem téměř vymítil ze svého života. o to mě zaskočila víc :-D.
Nezaskočilo mě to co se odehrálo před tím ani co se dělo dále (mluvím samozřejmě o incidentu který nebudu odhalovat) ... samozřejmě to bylo něco co by mě zaskočit mohlo a nebylo by zač se stydět. Ale nebylo to ono. Neaskočilo mě jak moc jsem selhal ve schopnosti získávat, třídit a vyhodnocovat informace a budovat z nich svoji mocnou obranou linii před světem lidí a jejich epidemie ignorance (...;-)...).
 Ze začátku to tak vypadalo, to bylo skličující, a pak to došlo do stádia kdy jsem si uvědomil že jsem informací měl dostatek, roztříděné byly svědomitě, vyhodnoceny ve všech možných variacích a byly zapojeny do všech sítí keré si jako obrazy věším na své stěny lebeční.
 Co způsobilo chybu (ne ve slova smyslu že se to nemělo stát, ale ve slova smyslu že sem se duševně přiškrtil... (čož, jak to vnímám nyní, bylo potřeba)), byla arogance... tak se tomu říká, ne? když někdo něco chce, až odmítá vidět zřejmé. kdy mu jeho ego zakazuje sledovat jakýkoli vývoj než ten který samo chce vidět. Když se člověk racionální, přes všechnu dosavadní snahu, nechá strhnout k emocionálnímu poblouznění, které není schopen si vysvětlit, ne pro nedostatek potenciálu ale prostě protože nechce.
 To bylo skutečně skličující. Třetí stav sklíčení, který už naznačoval možnost příchodu smíření, nastal po hodině airboxingu, zběsilém "pohybování" činkami, poskakování a proklikování se téměř do bezvědomí, zahrnovalo to plno potu, skřípění zubů a grimasy které sem naštěstí neviděl. Onen stav spočíval v odmítání se vzdát, smutek drtil pocitem síly a neporazitelnost a vcelku byl postaven na adrenalinu, zbudován testosteronem.
Když chemické sérum zvané "young male ape" odeznělo, procedil sem joho produkty trochou logiky a ukázalo se že nevím co že to nechci vzdát, že podstata mého smutku je uplně někde jinde a není až tak nová a neznámá abych se jí tolik bál... tedy zároveň nění tolik nová a neznámá abych byl vzrušený jak jsem byl.

Tehdy jsem vyšel ze tmy, ukončil své vyděšené pátrání rukama v neznámu, pátrajíce ustrašeně po vypínači. opadla zděšená zuřivost vzrušených loveckých a válečnických pudů. Rozhodl sem že stojím na prahu nového mnou neoběveného kontinentu světa vašeho a hlavně toho mého, kde jsem zalátal spoustu zanedbaných sítí, doplnil mnoho nehotových a vyvěsil nové, šité režnou nití.

Pořád se dost zlobím, na sebe, ne ale tím zhrzeným způsobem co včera, spíš je to spravedlívé rozhořčení rodiče nad hloupou chybou svého potomka, proti které ho tolik varoval. ušetřil by si plno nepříjemností, které si ale prostě musím zažít, jinak bych chyboval uplně nadarmo.

Mám k tomudle novému kontinentu tenké a křehké pojítko, ale jisté je to, že ona událost mě změnila... nejmíň tím že už nemůžu zpět. Musím se změnit, a budu se měnit. starý svět byl už příliš jednoduchý nudný, bezpečný.
Ono přesvdšení o své nedobitné duševní integritě značně oslabuje. Ta velká jistota s kterou sem v poslední dělal cokoli, je pryč. A naštěstí nebyla nahrazena strachem, však zvídavostí po skutečné chuti emocí, ochotou naučit se znovu plakat. Ne jenom proto abych se zase mohl smát jistý si, že se směju. Tomu by se dalo říkat odvaha ne? jo, tu budu hodně potřebovat, ale tu už si naštěstí umím vyrobit. (a to nemluvím o alkoholu :-D)

___________________

Budu někdy ve věku kdy dovedu využít aspoň část svého potenciálu skutečně ve svůj prospěch? někdy kdy nebudu takle šíleně mladý a kdy nebudu příliš starý?... dotaz na teaze co todle bude jednou v novější podobě mé osoby číst. :-) chtěl sem ti udělat poznámku co by ti osvěžila o který ten incident se to jednalo, nějakou chytrou, tak aby neodhaloval nic, ani těm lidem co to tady (ne)čtou. :-D Ale v tuhle chvíli sem přesvědčen že nezapomeneš. (furt kouříš? už máš raka? už si na to umřel?)

___________________

jdu na cigaretu, vzdávám pokusy o to provést dnes cokoli obecně považovaného za záslužné.