pánbůh vám to oplať

Byli sme na výletě v Londýně.
Na týden a půl, tedy měl sem dvě neděle na navštívení speakers corner v Hyde parku a zpět sme po vyčerpání jiných možností jeli stopem.
Ostatní úžasné věci co se podařili, viděli sme a zažili se momentálně netýkají toho o čem se mi chce momentálně psát, tak to těch jindy.
mluvil sem s mužem který zapáleně mluvil o islámu, mluvil o spoustě zvířat, srovnával spoustu jiných náboženství, zmínil se o čertech v bermudském trojuhelníku. Myslím že hlavním motivem v jeho současném životě bylo už si konečně najít ženskou a začít rodinu nějakým způsobem který by mu vyhovoval potažmo který by zvládnul.
když člověk o něčem potřebuje přesvědčit sám sebe, často to dělá tak že se o tom pokouší přesvědčit všechny ostatní. měl tam okolo sebe pár hochů co ho poslouchali a snažili se chápat jeho tok, snažili se o něco co já sem nedovedl.
Ale tendle muž není až tolik důležitý pro téma a nebudu ho tedy rozebírat více. Jen řeknu že sem ho nakonec přiměl mluvit trochu k věci a odpovědět i na některé moje otázky. "jeho" chlapce jsem zmátl a v jejich mládí tedy snad i přiměl k přemýšlení a on samotný nakonec zdvořile vycouval.
k mému potěšení příští neděli neměl obleček kazatele a pokusil se mi nenápadně vyhnout s mnohem méně sebejistým výrazem. snad si to namlouvám, ale třeba i pro to že je mi líto že nebudu mít možnost tam být každou další neděli.
další něděli se o náboženství mluvilo také vela ale nějak sem se tomu vyhýbal (magoři), jen na konec jedné diskuze, co jsme sledoval a sám se do ní zapojil minimálně, se dostavil jakýsi fanaticky se tvářící "strejda" a zakončil ji výhružkami pro absolutně nepodloženou a vymyšlenou urážku jeho náboženství. byl to těžký ignorant, a hloupost zakrýval úšklebkem.

Jak už sem řekl, zpět jsme jeli stopem, udělali sme 1300 km za dva a půl dne (tedy v rekordním čase na to že sme byli dva se spoustou bagáže)
Pro téma je z cesty však nejzajímavější závěr. jakýsi český řidič náklaďáku z jižní moravy nás vzal od frankfurtu na odpočívadlo za norimberkem s tím že dál nemohl protože mu to hodiny(...) nedovolovali. nabídl nám spaní v jeho přívěse na nákladu laminových desek s tím že ráno nás vezme až do prahy, toliko přívětivý byl snad proto že jsem mu pomohl vyměnit prasklé kolo (nechtěl bych jeho job!!). byl to příjemný strejda, a asi by nás nikdy nevzal kdyby sme mu nepomohli, zpočátku nevypadal uplně stopařfriendly. dovezl nás na poslední odpočívadlo před hranicí s českou republikou, bylo něco před devátou hodinou. Lační Kotce jsme však nepřijali jeho nabídku přístřeší a pokusili se pokračovat (leč to vypadalo uplně mtrvě). Podařilo se nám nastoupit k jednomu mladému českému řidiči v tranzitu. vozil zvířata, teď měl jen prázdné bedny od myší pro hady co vezl do antverp. řekl nám že nás hodí nejdál na první čerpací stanici za hranicí ČR, že se tam možná bude stopovat lépe. sám totiže musel spát, jel celý den a měl jízdní plán.
za hranicí nám řekl že nás hodí až do plzně, vděčni sme to viděli že nasednem na vlak a budem spát v posteli doma v kotci. kus před plzní z něj vypadlo že to teda veme do prahy, pak sme mu řekl že bydlíme na pankráci a pak sem ho odnavigoval k nám před barák, nabídl mu kávu a postel. Dal si kávu, popovídali sme si a on jel dál na Kladno. bylo chvilku po půlnoci.
Byl sem mu v té chvíli skutečně velmi vděčný (dvě noci sme spali ve stanu kdesi po cestě na šílených místech). krom díku mě nic nenapadalo až sem si vzpoměl na stařenku co sem ji tudle někde pomohl přes ulici a ta mi řekla "pánbu vám to oplať". neřekl sem mu to, přišlo mi to pokritecké, což mě utvrzuje v tom že v boha skutečně nejspíš nevěřím.

Tímto jsem tedy lehce popsal jak sem se dostal k následujícímu dilematu.
Jak má člověk přijímat dobré skutky ve světě bez boha?
Nejprve sem se lekl že pokud jednou bůh vymizí kompletně ze života lidí, jak v podobě víry tak v podobě základu výchovy a morálky kterou máme, nebude více dobrých skutků. teď vím či snad věřím že ne. člověk dělá dobré skutky ani ne tolik pro užitek druhých jako pro uspokojení sebe samého (z užitku druhých..). Ať ve vidině zalíbeníse v očích božích, nebo pro vytvoření čehosi čím může krátkodobě definovat jako dobrou bytost, nebo dalších důvodů podmíňěných "křesťanskou" morálkou až po ty jiné které teprve definuje nová doba Přátelství. doba fejsbuku, stýkání se s lidmi jen protože sme je dlouho neviděli a vyměňování si telefoních čísel.
Aneb z dobrého skutku učiněného přes svoje pohodlí, pro cizince kerý jím má zůstat nebo pro přítele, bych měl pokaždé jiný pocit. nepříklad tu pomoc příteli bych nenazýval dobrým skutkem.
Tento Převozník zvířat se jmenuje Tonda v víc nevím a nevím jestli ho kdy znovu potkám a rozloučil sem se díkem. od kolína k frankfurtu nás vezl mladý belgický řidič náklaďáku, řekl nám že by nás nevzal kdyby sme neuměli anglicky. Byl fajn a na závěr nám dal kontakt na fejsbuk.

Byl sem celou cestu v pozici toho kdo bere a nedává, až na vřelé slovo a řeč (neberu v potaz to kolo).
Děkovat Tondovi příliš, mohl bych strhnout pozornost z jeho zásluh o lepší lidstvo na sebe. nabídnout mu vyrovnání, degradoval bych jeho čin na kalkulaci ať už byla nebo ne a stejně tak kdybych mu dál svůj kontak, jen o poznání pokrytečtěji.
Nejsimpatičteji mi tedy vychází pomoc cizince cizinci. Jedná se u jakési uvědomění si svojí "druhové příslušnosti". :D

Za malý potažmo větší ústupek na úkor svého pohodlí usnadním druhému jeho situaci. pomáhá když člověk bere druhého za sobě rovného. a je třeba znát míru. to by byla zároveň tedy i odpověď na moji původní otázku a dnešní dilema.
pokud jde tedy o emoční důsledek skutku na vás napáchaném. dávejte tedy pachateli pouze co se skutku samotného týká, emoční náboj změny vaší situace si nechte pro sebe však on má emoce vlastní, týkající se obětovaného pohodlí.

________________________

Nechci samozřejmě dávat rady. jen sem zaznamenal jak to dnes cítím já a jak o tom uvažuji, nejvíc asi pro sebe samého :-D. chtěl sem mnohem víc psát o nové době a změnách v sociálním cítění a přístupu k sobě a druhým, jsem však po dlohé neúčasti na blogu jaksi písemně nemotorný. snad se mi podaří vyjádřit se příště, nebo jinde.
v tom hyde parku sem měl opojný pocit že by se mi tam jednou mohlo podařit skutečně se vyjádřit! :-D snad sem tam nebyl naposled