ze střední

Pan Profesor Korejs

ten mě naučil jak vzít za práci, a nejenom manuální.
říká se o něm že vládne dílnám ale ve skutečnosti
jimy zcela prostupuje a utváří v nich vše co si z nich lze odnést
(v pozadí prady)

je lepší psát nadpis předem, či naposled?*

už je to nějakou dobu co se můžu hýbat, a v tuto dobu už sem v oblasti krku a zad vyléčen.
a je pravda že už si ten pocit nedokážu pořádně představit... co sem tu popisoval a tak. když to vezmu v dosti nezvyklém úhlu vnímaní a uvědomím si že bych tam našel ten pocit který mívám když někdo potřebuje helfnout a nebo aspoň povzbudit. je tam.
a přece sem ho předtím nezaznamenal, myslel sem si že vím že si na to už nevspomenu a taky bych si třeba nevzpoměl, nerozmáznout to tady. a tak jako mě předtím minulo povzbuzení a soucit mě nyní zasáhla nedůvěra mě.. nebo snad jeho?

je to dost složitý psaní. jestli k takovémuto uvažování není uzpůsoben jazyk, nebo mé myšlení? asi bych se zase dostal na složitou vodu a ještě dál od břehu.
každopádně co mi vyplívá z myšlenky bez mezipopisu a vyjádření(asi sem ho vzdal): záleží mi na tom kdo jsem byl a mám ho rád(občas je to těžký jako s bráchou),...toho kdo a kým sem byl. a záleží mi na tom kým a čím budu ale ten kdo budu je mi v tuto chvíly vcelku ukradený. beru to z pohledu vnějšího a vnitřního. a pokusil bych se ještě přidat jak je to s tím kdo jsem a kým sem v současné chvíly ale v tomto způsobu nazírání je velmi těžké zaznamenat rozdíl mezi současnosti a minulostí, a když, tak je ještě problém přimět se abych dle toho hodnotil.
nemusel bych samozřejmě hodnotit současnou chvíly ale například dobu ale pak se mi nedostává náhledu k hodnocení a šťourám v minulosti.
nic nemá cenu se dál rozebírat tímto, myslím že to bude dosti suběktivní a zbytečné je tedy nadále rozebírat se příkladam.

byl by to děs to nějak srozumitelně napsat kdybych se s tim páral.
a co to znamená? je to příběh o neopětované lásce? je tato neopětovaná láska důvodem k lidské rozporuplnosti, je snad příznakem nebo lidstvím samotným?... no, to asi ne.

mají to tak všichni? či věstšina alespoň? může to být nalezená díra ve schodišti k mému egoismu... :) ..... není ego krásné? co když je to co člověk hledá, třeba je slast být egoistou, a nebo ne teda. (já nevim... ikdyž to zní dost divně.)
každopádně neopětovaná láska nikdy nikomu neudělala dobře(bez hlubší úvahy).

chtěl bych si někdy sednou t chlapcem kterým sem byl a mužem kterým budu. jenže v tu chvíly by nám chyběli všichni ostatní a já bych byl třetí kolo na byciklu.
pak mě napdala představa že by se sešel ten nejmenší(od doby kdy umíš přemýšlet... mě se to datuje od nejakejch patnácti... předtim to byl elementární vývoj a základní poznávání světa... velice důležité období ale k tomuto hovoru nepotřebné a možná i zbytečně matoucí) a ten finální(ne konečný, abychom nemuseli zahrnovat nepředpokládaná umrtí) (bez utrpení ze smrti teda ale nepředpokládám že v ve více pokročilém věku se budu měnit takle rychle)
konec závorek.... a v představě takového setkání u stolu k diskusi by došlo buď k výbuchu a nebo zmatku a možná bych třeba byl schopen opětovat tu lásku naprosto neznámé osobě která je mi tak podobná a zároveň vzdálená.
a nyní v této představě naprosto neschopen úvahy nad výsledky prahnu znát jak bych na sebe reagoval......... možná bych se nenáviděl... jako umí puberťáci nenávidět rodiče(hlavně ti televizní). možná bych se bál a možná bych i utek nebo si skazil náladu na dost dlouho, a to stále uvažuji z ohledu toho mladšího.
možná bych si troufnul něco předpokládat i za staršího ale netroufnu si.

ale něčeho podobného lze dosáhnout usednuli se svým otcem nebo dědou... ale, nikdy sem to nedokázal docenit až dnes. však kromě základního vývoje mě nechávají tápat nebo snad ještě nedohládnou finále... což mě vede k dalšímu poznání které se škodolibě zrcadlí ve veškerém lidském konání a to že není finále ani cíle, je jen konec

a ještě jedna drobnost k tématu co mi skočila do hlavy... jak vlastně milovat člověka kterého vůbec neznám. někdo to prej umí... nějaký zbožný lidi snad, mniši z televize nebo bůh (idyž ten nás podle všeho všechny zná).
ale s toudle houbyfrází, jako že miluj bižního svého a že bližní je vlastně každej člověk protože sme v podstatě všichni stejný a že to tak někdo fakt dělá, si nějak nevim rady.
protože mou současnou osobnost zná jen někdo kdo je mi levej a to ten kdo budu.... asi mi k lásce nestačí podstata... tu bych občas až dokázal nenávidět tu lidskou podstatu, nebo je to lidskost co se mi hnusí a podstata je stále to co mi uniká? je podstata láska? teď si řídu jako ptající se tmy... ta neodpovídá.
(:D:D asi bych dokázal kecat celou noc) tma člověka provází odjakživa, a dycky se ji bál. je snad nevětší obavou že nedojdeme odpovědi? nikdy to nebyla tolik tma jako neznámo.
k zamyšlení by bylo jestli člověk vynalezl umělé osvětlení že strachu z neznáma či jen čistě k orientaci? aby v zmimě mohly dělníci pracovat déle a tak?.... a co je horší? strach nebo člověk?

*po dnešním "výkonu" si vskutku nejsem jist

....asi předem... to je jednodušší

chains

Udělal sem to, mám dva papíry se spoustou razítek a podstatných informací. a prej mi za ně daj řidičák v jungmannově ulici.
to jako že sem udělal zkoušky na řidičský průkaz. teď si počkám ještě tři týdny od pondělka kdy si tam zajdu. a možná dýl kuli nadcházejícím svátkům, ale už v lednu bych mohl sedlat.
perličky nebyly. pár odchylek od scénáře jo, ale to je i když du močit dycky něco, jako to dělam častějc než řidičák ale nikdy sem to neudělal naprosto stejně, tomu nelze věřit.
prostě nic zajímavýho dost abych tady plejtval řádky.


včera mi ztuhnul krk, brzo z rána... bolelo mě se převalit a nešlo to přes tu bolest. přece se nebudu převalovat krkem si řeknete, ale mě bolelo tu hlavu zvednout a nebo aspoň otáčet s tělem. fakt mizérie, nic takovýho se mi ještě nestalo. dlouho sem si v posteli zoufal a skoušel se hnout znova a znova, jeden si uvědomí jak ke každýmu pohybu využívá víc svalů než si pomyslí. nakonec sem se s trochou slz z bolesti svezl bokem z postele a s bojovým řevem posadil o postel do tureckého sedu.
měl sem z tý bolesti v hlavě takovej šumák že sem málem začal zdrhat jako zajíc kdyby to dycky nezabolelo ještě víc. inu nakonec sem se uklidnil neb když člověk sedí rovně a nehrbí se namáhá krční svalstvo jen minimálně. a tak to bolelo jen trochu. nakonec sem se dost nepřirozeně zvedl s pomocí skříně, došel(velice pomalu vyrovnaně jako modelka) si pro hřejivou mast a šátek, s pláčem si ošetřil krk, a oděl se jako marod. můžu sedět a stát a teď už i bezbolestně chodím. noc bylo peklo, jediné co mě přimělo ulehnout byla myšlenka společně s podvědomým že po ránu to bude lepčí. se slzami sem přebalil krk(abyste daly ruce do polohy kdy si dosáhnete na krk musíte použít krční svalstvo) a volným pádem se snesl do peřin. předklonit se bolí... takže i usedání jak ho známe by byla strast. se spoustou fíglů, které mě jakožto bojovníkovy anatomie znalému, šly samy od sebe docela rychle, sem se nakonec dostal do polohy ve které jsem byl schopen relativně bozbolestně usínat.
ráno byla past, musel sem se vzbudit zpět do bolesti a nemohoucnosti. na chvíly po probuzení sem ztratil víru že to zvládnu bez lékařské pomoci když došlo na zvertikálnění. ale po přebalení a smyslovému zaostření(vyvoraná myš) sem zjistil že například v případě že dojde k náhlému a nepředpokládanému předklonění jsem schopen se s vypětím všech sil i přeze všechnu bolest opět narovnat aniž bych si pomáhal rukama a opíráním o stěny. v tuto chvíli jsem schopen i natáčet hlavu na obě strany, ze začátku i bezbolestně, a nahoru a dolu s bolestí ale lze to, ne moc ale pokrok to je. věřím že zítra už vstanu nohama napřed.

byla to lekce, vlastně furt je. jestli se to k něčemu vztahuje nebo náhoda(asi spíš co?) těžko říct, ale kterak sem se vždy spoléhal na svě tělo, tak sem si uvědomil jak mě může vyřadit malá elementární a dočasná(určitě jo) ... disfunkce.?
měl sem podezření že to tak je i dřív ale teď sem si to fakt ověřil. asi sem to zvládl docela dobře, což mě vede k dalším věcem co sem se naučil, co sem věděl ale potřeboval sem se s nima plesknout a tak. brečel sem jen bolestí.. fizickou. tedy morálka drží.

nejlepší sou ty nejostřejší ze zkušeností, tomudle se budu smát až to budu mít za sebou. nenapadlo by mě jak strašně člověk spoléhá na svoje tělo. ikdyž měl bych z toho těžit asi teď protože pak to pro mě bude mít poloviční váhu a možná menší.

strávil sem víkend bolestí upoután v sedě. priority se míchaly, pocity taky a tak. prostě zážitek, až budu zase v pohodě tak to tady zmínim poukud na to budu mít pomyšlení ale něco mě nutí si myslet že už budu mít v hlavě plno jinejch věcí, život se musí žít dál. je jich víc co by to udělaly za mě ale co bych pak byl? skoro je mi líto že se nepolituju až budu v cajku, tou dobou si na mě teď asi ani nevzpomenu. krutost lidství.
a tak to tady píšu v záchvěvu naděje že si na sebe jednou vzpomenu a bude mi se trochu líto, bylo by fajn kdybych se tou dobou mohl poplácat po rameni a říct mi.. to bude v cajku kámo. nebo cokoli podobnýho co i přes svou zdánlivou jednoduchost člověka povzbudí.

sobecké? opak mi příde zase krutý. člověk se furt učí.

Dublin

můj Gang z leva: Felipe ze španěl, Christianova holka z itálie, Gica z maďarska, Christián talián a Jan El checo

stát se sebou? :)

je to divný, všechno, cítím se divně.

ale jinak se mám fajn.
byl sem na koprconu, ten byl famfárovej, takovej že zas budu mít pár tejdnů o čem přemejšlet.

tančil sem, potkával sem, šermoval sem, hrál sem CTF, pil sem i trochu kouřil, mluvil sem a snažil se chápat... prostě sem se děl v čase a prostoru víc než běžně což... mám rád.

stalo se toho dost. něco víc něco míň a něco bylo víc fajn než něco jinýho ale positivní pocit převládá.

nahlédl jsem do své minulosti i budoucnosti, protancoval sem střevíce, obdivoval orlanda a hladil nepochpitelé kusy zdi na vozíku

jely sme autem, affaia řídila a šlo jí to. taky sem ssebou vzal pradyho a tomu šly zase ploužáky, se mnou. ale affaia má větčí kozy. Terezka pila v závěrečném součtu víc než já.(v pomeru tělesné hmotnosti vůči monožství alkoholu. snad)

s pradym sme v kořivnici objevily šikmou dráhu. a nord mě resuscitoval v pivu.

_____________

mám dnes jízdy a měl sem včera a závěrečné zkoušky už jedenáctého a to mi chybí deset jízdních hodin. ale cítím se dobře.

mám nový počítač, je tak supr jak sem si představoval jen ho ještě naučit mluvit.

často vzpomínám jak sem byl malý... hlavně na to jak sem byl malý když sem byl malý... vzrůstem jako. měl sem mindráky a ještě je furt asi mam jen sem na ně zapoměl a oni na mě. možná bych je chtěl zpátky. nějak bych chtěl bejt malej(ne vzrůstem.. ale klidně taky) dýl, na kopru sem se tak cejtil v několika situacích a bylo to takový... jako že bolestivý ale nechyběl mi výhled dozadu.
ale to je asi jen pocit

______________

pochopení je věc kterou si každý rád upře. ačkoli po něm každý touží, zdálo by se že má dvě strany ale ... to asi ne, já nevim chtěl bych to pochopit.

..nejsem furt zmatenější a zmatenější, jen mi to překáží víc a víc.