být on

oidipovský komplex po mym... jestli mluvim o tom o čem si myslim že mluvim


mám svůj pokoj a mám tu bordel, prach a hrbim se u počítače, sem často vzhůru dlouho do noci a pak sem nevyspalý .. pomalu to začíná vypadat že si na tom stavím svůj image.

hraji si s pistolkou, vykecávam se na blogu a zadělávám si na kruté trable se zády nošením notebooku na pravém rameni protože na levém to neumím.

mám nepořádek v hlavě až takový že mi některé věci sepnou třeba o den později než je běžná reakce a některé zase fungují až tak automaticky že je skoro ani nemůžu ovlivnit. nehýbu se, demoluji si kondici a fizičku u počítače na kterém se nachází valná většina mých poviností a velká část náplně mého volného času. rostou mi řídké fousky které si neholím protože ... to kruci nevim proč, ale prostě už by to chtělo.

nemám proč bych se sebou měl být spokojený, snad jen kuli tomu novýmu tričku co sem si pořídil, mám ho stejné s pradym.


a proč je to tak?


no, vykádám si to tak že mám malinký pokoj na všechno... nemám ložnici kde bych spal a oblékal se. nemám obývak kde bych trávil volný čas, a kde bych pracoval, nemám kuchyň s jídelnou ve které bych se najedl a nebyl přitom celou chodbu přes několik zdí od všeho, celého mého pokoje.

jo takový místnosti my doma máme... ale nejni to moje teritorium... vládne tam otec se soji ženou(mou matkou) když se tam zdržuju tak je velice reálné nebezpečí že mě někdo zaúkoluje... ne že bych se bál práce ale u nás doma to nikdy neni uplně jednoduchý..je tam otec, a ten velice dobře ví jak na lidi a matka která de na lydi jak na počítač... oškrábej brambory, to máš hned... tak jo už si meju ruce hotovo: nastrouhej mi jabka... a musíš je umejt a oškrábat, tak konečně hotovo: a ještě bys mohl umejt vanu a umyvadlo, počkej ještě, kdo naposled luxoval? jestli si myslí že se mi to tak dělá líp když nevim co mě ještě čeká? nevim ale sere mě to, mam nárok na svůj rozvrh.

a je toho víc proč se tam prostě nerad zdržuju. u mě je to aspoň trochu v klidu, v mim pokoji. otec a bratr se už naučily klepat.. matka to taky umí, ale nějak si myslí že to neni potřeba ale vůbec to nemyslí špatně.


pevně věřím že až si zařídím své teritorium budu mít větší pořádek. rozrh si budu stavět jen na sobě, čas si budu třídit sám, a tak... budu si moci vybudvat rituály díky kterým zoptimalizuji časové stráty například při raním vstávání při návratu domu, při čemkoli do čeho mi neustále někdo hází klacky. jak můžou chtít abych byl vyrovnanej a soustředěnej?!!

no a pokud ne, a stejně budu mít bordel jak pes, pokud budu furt roztěkanej jako sem, přiznávám a nestydím se za to, tak potom. tak to potom budu asi fakt stroskotanec. však pevně věřím v opak, a čemu takle věřím.. to je.. jednou.


a navíc mam ženu co ji mam rád. takže si stroskotanectví nemužu dovolit... teď sem prostě jenom student.(tečka.)

to sem skoušel co umí počítač a dávam

to sem jako že obrázek

aby tu bylo na co koukat

nesekal se a render mu trval 10 minut

mám ho také rád

ikdyž ne tolik jako tu ženu

a něco smysluplnýho?

všechno. dyk víte.


musim se tu vyzvracet, šel sem totiž prahou.
mám ji rád, je velká, krásná, plná a stará. a teď před vánoci svítí víc než jindy.
ale ona ta předvánočnost má pár odporných a prohnilých zákoutí k bežnýmu pražskýmu číslu navíc.
deně ráno vystupuji na olšanském náměstí, kde nedaleko studuji a tuhle ne dávno tam byl santa.. ten hnusnej, pupkatej, dobrosrdečnej, sprofanovanej, komerční, kreten co je nastavenej na nebohý děti kerý si neumí uvědomit co je, i kdyby naprosto, nevkusný. a to je slabý slovo.
je to hnus a jenom někdo kdo má v hlavě hnus a nablito může dát abasolutně toxicky stvořenýho metrovýho šaška s najlonovym knírem, lenonkama bez sklíček a rádoby dosbrosrdečnym výrazem, co se houpe v bocích a hraje na saxofon furt dokola to samý!!!!!!!!!
vypadá to hnusně, je to k ničemu, zatemňuje to dětem mozek a pak se najdou ještě takový nány vyklovaný co v tom ty svý děti podporujou.

a jak říkam.. byl sem ve městě... nákupy a tak. a těhdle ohavných !vykaděností! je tam všude spousta, na každym rohu, maj hadry v barvě strupu po rozhnípanym beďaru, přináší řídkou(neni se co divit při pohledu na to z čeho a kde vznikla) dekulturu která časem nevytvrdně, tak jedině za ní přitáhnou mouchy. a každym pohledem, třebaže zhnuseným odnáší miliony mozkových buněk.

nechápu že si to ty lidi neuvědomí. mohly by.

nemuseli by ani tak vulgárně jako já, stačilo by, kdyby aspoň!!!


již je mi mnohem lépe a mohu pokračovat v předvánoční pohodě, děkuji:)

přeji vám hezké vánoce a klidné prožití svátků

klidně ať masakrujou kapry... nikdy to nebude takovej masakr jako santův masakr mozků. ten totiž nebere ohledy ani na děti.



a hezkej novej rok:)

guagog, blip blub blab blííííííp

afakunm faklan duakol logafui vakom. fepl kafli blagog rokaliz.

právě sem se vrátil z francouštiny... otec si myslí a pevně věří že mu za to jednou poděkuju. necpal do mě že kolik jazyků umíš tolik že seš lidí, ale že prej: je dobrý umět jeden jazyk navíc dobře a základy aspoň jednoho dalšího. a já si myslim ,že de spíš o to se snažit vyhovět co nejvíce lidem... což je dosti proti mému současnému motu.

které zní... hlavně když ho řekneš v tunelu...

a zní, je z jednoho filmu, evil death- the army of the darknes, ty co ho znájí již jistě ví... a neni to nic se žranim duší,ale přesně zní: god, bad... Iam the guy with the gun. po jehož vyslovení hlavní hrdina zastřelí sám sebe.
a to že je to anglicky je pro dnes nepodstatné.
možná sem ho sem už kdysi dávno napsal když teď tak vzpomínám.. ale je pro mě furt aktuální... nebo spíš, zase.
jak může bejt takovej brak poučnej? sám nevim... ale většinu věcí sem se naučil buď v "béčkovejch" filmech nebo v "brakový" literatuře.
ale to že to byl brak neznamená že se mi nelíbil... kouknul sem se na něj hned dvakrát.

ne že bych sebou nějak často nosil "gun" jen sem tam... ale na francouštinu ne.


umim anglicky, umim anglicky improvizovat, že to vede až k tomu, že se angliky domluvim, většinou.
Česky umím mrzačit, roubovat a látat až tak, že dovedu po nějaké chvíli vždy přesně vyjádřit, co přesně chci.(Tuhle větu sem napsal správně schválně abych naznačil, že pravopis sice nepovažuji za umění češtiny, ale přesto v něm nejsem úplně tupý).
a francouzsky se učím ale asi nikdy umět nebudu

proč taky žejo...

já jen že tam fakt nechodim uplně rád... no ale dostal sem počítač že prej když tam budu chodit... tak co fňukam že....

chtěl sem se dát obrázek ale nejde to, tak naspat!

teď sem to dopsal.. čti nebo ne.

Už nic nechtěl… zemřel…

Běžně se to děje naopak, člověk zemře a potom už nic nechce, ne že by měl na výběr.. jemu se to stalo naopak už nic nechtěl a tak umřel.. ne že by neměl na výběr. Bylo mu to jedno, nic nechtěl a proto umřel, naprosto bez záměru sedíc na zídce v zahradě u domu ve kterém nikdo nežil.

Procitnutí bylo, jako každé nepříjemné procitnutí, dost nepříjemné. Nadechl se jako člověk který se právě beznadějně topil, vzduch byl ledový. Rozkašlal se a celé tělo rezonovalo ukrutnou bolestí, pak se naklonil kupředu a spadl po hlavě na zem do tajícího sněhu a bahna.
Byl promrzlý na kost a měl pocit jako by nebyl. Bahno se sněhovou břečkou rychle proniklo skrz jeho oděv, bylo teplé a měkké, tak zavřel oči, chtěl spát, neměl energii, byl promrzlý jako by několik dní seděl na studené zdi … což by znamenalo smrt ale mrtvý nebyl. Dalo by se říct že nevěděl kdo je ale spíš, a to hůř nevěděl jestli je někdo.
Pak jeho tělo vyrovnalo, teplotu s okolním a na rozdíl od něj se začalo zahřívat a začala mu být zima. Konečně se začal cítit jako člověk.
Chtěl vstát ale ačkoli byl teplejší než sníh s bahnem nebyl dost teplý aby to dokázal, pokusil se nadzvednout na loktech ale svaly mu odpověděly tupou křečí a v loktech vystřelila bolest.
Nakonec se plazil.. směrem k neznámému domu.
U vstupních dveří se opět pokusil se zvednou aby vzal za kliku ale opět upadl, dveře byly otevřené a on propadl dovnitř. Nebyl to ani tolik dům jako domeček.. velice prostě a ne uplně vybavený a očividně obydlený. Plazil se dál po teplé podlaze. Pak dospěl kuchyně spojené s obývákem kde na zemi ležela mrtvá dívka.měla zlomený vaz a byla horká, věděl že by měla být studená ale asi to bylo tím jak předtím promrznul, zdála se mu horká. S obtížemi se k ní přitulil a usnul.
Měl pocit jako by vůbec neusnul ale když otevřel oči všechno se změnilo, dívka byla ledová.odvalil ji ze sebe a stoupnul si, bolest v kloubech tu stále byla ale stál. Měl pocit jako by stál poprvé v životě a bál se že je to uplně jinak, stále byl strašlivě unavený a k tomu ještě vůbec nebyl rozespalý.
Posadil se do svého křesla a pak hrůzou zařval, nebo si jen na chvilku myslel že by měl ale na povrch se dostalo jen malé škubnutí v zátylku.
Znal člověka kterému patřil tendle dům, znal člověka který miloval tudle ženu, tak jako znal todle křeslo, znal dokoce vzpomínky tohohle člověka ale nevěděl kde je ani kdo to je.
Podíval se na dívku, měla hezkou postavu a mohla být i docela krásná ale měla nepřirozeně natočenou hlavu a ležela jako kus hadru.
Nenáviděl ho. Už věděl kdo byl, už věděl jak zemřel a proč a tak i pochopil že jeho obava že sám není nikdo se naplnila.

Bily se polštáři smáli se a kočkovali a pak ji tlumeně prasklo v kruku a oči jí zeskelnatěly. Když ji praštil polštářem. V tu chvíli věděl co udělal, úsměv v její mrtvé tváři se pomalu vytratil.
Když mu pomalu došly souvislosti zjistil že chce zmizet, odejít a když vyšel z domu zjistil že to vlastně vůbec nechce tak si sednul aniž by to chtěl a pak přestal být. Tehdy se v okolí rozštěkaly psy.

Neměl důvod ho nenávidět za to co udělal, prakticky s ním měl společné jen jeho tělo ale krom toho mu zněj zbyla ta nenávist a vztek a nic víc.
,,kdo sem?“ zeptal se mrtvoly. A pak si odpověděl sám: ,,mrtvola s kapkou vzeku?“
Ještě dlouho takhle seděl a seznamoval se, se vztekem který se v něm kumuloval. Věděl že je to jeho podstata, toužil se ho zbavit ale potřeboval ho někam nasměrovat aby mohl začít a skončit, ale nebylo se komu mstít.

Šel do kuchyně a zabil se. Vzal nůž a podřezal si tepny a když ho to nebolelo vrazil si překvapivě klidně nůž do srdce.
Měl by zemřít. Z ran tekla krev a všechno bylo jak má být až na to že neumíral. Stál na dlažbě nad umyvadlem a krvacel.
Krev se rozlevala spárami v dlaždicích a byla ji už pořádná kaluž když pocítil že mu začíná být zima, nemohl se zabít, nikdo jako on neexistoval. Už nechtěl být slabý jako pod zídkou a tak si rány ovázal. Stál před zrcadlem v koupelně a snažil se si ovázat hrudník, a pak se podíval na svou tvář ale nebyl tam, byl tam On! Bolestně zavyl a úderem který nijak neplánoval rozbil zrdcalo a strhal si nehty o spáru mezi dlaždičkami za ním.
robouřená Hladina vzteku se opět pomalu uklidňovala když někdo zazvonil na dveřní zvonek.
Otevřel
,,obsílk..“
Pošťačka hleděla na muže v zakrvácených kalhotách, s krvavýmy obvazy na zápěstích a na hrudníku, byl bílí, smrděl a měl uplně prázdné oči.. až na. Žena vyjekla a dala se na útěk, dohnal ji rychle, mohl ji rychle zabít, toužil ji zabít pomalu a neudělal nic, nechal ji běžet. Vztek se vařil a on vyl! Padl na kolena a ryl rukama v promočené zemi a řval. Pak byl jeho vztek ukojen aspoň natolik aby se nemusel třást a mohl aspoň trošku uvažovat. Došel si pro krumpáč a zničil zídku, když vypadala jako hromada suti… tehdy se začly scházet lidé a nedaleko zaslechl sirény, vrátil se do domu, oblékl si z Jeho šatníku věci které On nosil nejmíň a zmizel zadním oknem do malého lesíka a neúnavným během pokračoval až do Prahy kde se nepozorován schoulil v kanále a jal se uvažovat co udělá s tím co má… nejspíš nemrtvé tělo plné vzteku. Věděl že je nikdo ale taky věděl že to není normální a že přemýšlí a tudíž musí být a rozhodl se vypátrat kdo, a to tak že bude žít. Usnul, věděl že bude potřebovat sílu


ukončil sem to tak aby se v tom dalo pokračovat... ale kdo ví. sem dost náladovej jestli je to srávný slovo.. ale rozhodně vim jak bych chtěl pokračovat

proč (téměř) nikdo nečte můj blog?

buť/ď (teď nevim) je to tím že o něm nikdo neví.. nebo tim že nikoho nezajímá, nebo tim že nikoho nezaujal, nebo tim že se mi o něm jenom zdá, nebo se někomu zdá nepochopitelnej a zmatenj čímž ho odradil při první navštěvě(nebo kerý)... ale ... to je pochopitelný.

a vadí mi že nikdo nečte můj blog? nevim, píši sem věci(občas) který bych jindy a jinde nenechal vyjít na světlo světa a trošku se straším toho že to někdo použije proti mě (reflex z dětství a televize) (a proč to přecijen zveřejňuji? Vlítnout tam a sejmnout je- je totiž v poslední době mým heslem) a tehdy mi není uplně nepříjemné že nemám čtenáře. no a pak sem občas dám nějakej ten obrázek..hah a napíšu něco čím chci lidi zaujmout nebo aspoň donutit k zamyšlení, znechutit, a nebo jenom totálně zmást a to bez Těch lidí nějak neni ono... takže je mi to vlastně fuk.

je mi to fuk? ne.

ale pokud mi když něco nepochopíš doporučíš lékaře nebo prášky a nebo jiná z těch frází co mě věčně provází... tak rači TÁhni!

ach?

z čeho sem chcal

to jako je nadpis k textu o tom z čeho jsem v poslední době uchcával... šlo o filmy...


dlouho dlouho dlouho se mi nestalo že sem byl z filmu naměko... ani teď sem teda nebyl ale není to dávno co jsem byl v kině a odcházej jsem uchvácen.


byl sem na hvězdném prachu, zdali to bylo atmosférou toho dne, dívkou se kterou sem kino navštívil(a s jakou asi jinou?) či číkoli, nebo filmem jsem si nebyl dlouho jist... toho večera sem byl šťastný. a nyní vím že pokud de o večer tak nešlo jen o film, a pokud de o film.. tak že byl fantastikej.... obsahoval vše co jsem hledal a snil sem o, a neobsahoval nic z toho co mě už 19let zabíjí. byl,... prostě se mě dotknul... ale tím nechci říct že sem zaslepen city či tak a jinak... i ty ostatní části jako film jako že film byly také Víc než jindy.


ale todle neni článek o hvězdném prachu... teď sem dokoukal bourneovo ultimátum.


už včera kdy jsem dokoukal první díl této trilogie* (dvojky se nikdy nepovedou)agent bez minulosti sem uvažoval že sem o tom něco chrstnu ale dnešní film mě ...dostal? jo. james bond hadr(zůstanu-li u češtiny)(a toho sem pletu jen kvuli podobnosti ve jménech)


ten film(y) sou skvělý film(y) a opět se dotýkají mých fantasií a obohacují je, hladí a halí je do tepla a příjemného přítmí(vyjadřuju se podivně? jo,... ale ještě nedávno sem toho nebyl schopen vubec)... tak to teď cejtim. koukal sem i na titulky .. až do konce, v kině normálka ale doma a sám.. to většinou moc nehrotim. tentokrát ano.




(a neví někdo jak udělat aby ,když na obrázek co sem aploudnu(>8D) kliknu, stal se větším nebo aspoň otevřel jinde v plné velikosti? díky(to se tak dělá.. mluvim o tom děkování))

a tady zase něco z tvorby poslední doby abych nebyl hplufk:

bohužel opět malé::

nemenuje se to

vzpomínka na dětství

právě sem si uvědomil že tendle blog vzniknul abych, krom toho že se tu vykecám, sem dával obrázky... a ze začátku tak fakt fungoval... to jo, a stále se sem chodim vykecávat z nudy ale dlouho sem sem žádnej obrázek nevložil. hm, ne že bych žádnej nenakreslil.. nebo tak ale prostě sem to neudělal... a mohl bych se i vymlouvat , to jo! a tak sem dávám ... toto okýnko ne uplně náhodně vyplněné barvičkamy(moc jich neni no)

to je to co mě naposled bavilo uplně nejvíc... sou to 3D modely "kombinovaných obraných perimetrálních stíhačů T-1 "(název je tak dlouhej abych alibizoval veškeré technické nedostatky jež by mohl nějaký techničtěji založený člověk odhalit(ne že by tam byli!!!) no a to T jako teaz)

stvořil sem je v autocadu... a bohužel v něm i rendroval neb 3dsmax zvládnu až, už brzo ale ještě ne dost... pak nebudou k rozeznání od skutečnosti!!!!! >8D (tehdy ovládnu svět(nějakej))

váže se k nim i příběh a ten sem možná i napíšu časem, až pro mě nebude tak osobní a zveřejněním méně poškoditelný. můžu snad jen říct že sem byl pod inspirativním vlivem románu "Jak se plaší smrt" od Antonína Lišky (asi má nej knížka) o českých druhoválečných stíhačích v británii. lítaly na spitfirech (hlavně) kterými je inspirován tvar T-1 mimo amerických stíhaček F-15 a těch prskavek co v nich jedijové lítaly v E3.

a tak no