huaae?

mam to... známky šly a všechno bylo jinak.

ekl-kekl a špinavej špunt

je pozdě... vypadávaj my oči a přece vím že zajistil-li bych je v hlavě víčky, na spánek by nedošlo. A mít zavřený oči je občas za stavu bdělého příjemné spestření ale nemam na to vůbec náladu. chci to.. toužim po tom.. spal bych jako pes!
čtyři roky sem chodil do školy. čtyři roky sem na školu sral. naposled sem se učil na přímačky na střední. od pondělí sem se "učil" dohromady víc než doposavaď od onehdy kdy sem spatřil světlo zářivky na porodním sále.

chtěl sem sem napsat něco po čem bych mohl v pondělí navázat.. nějak jako : mam to, tak až v září... nebo podobně.
skvěla příprava na tyto obě verze by byla: v pondělí pudu.., ale na to sem moc ukecanej.

tímto sem se chtěl připravit na případný neúspěch a protože sem zjistil že to nejde tak na to kašlu... na přípravu... na špatnej výsledek.. tak.

dodnes sem tekl jako říčka.. přehledná s rovnoměrným a prostým korytem... ale pak sem se vlyl do přehrady a život se nahromadil na jednom místě a přes hráz neni vidět kudy poteču dál.. a v pondělí ta přehrada praskne... gaga

nic sem nenakreslil, učim se na maturitu

Je to blízko, dejchá mi to jako na záda jenomže zepředu a kouká mi to do vočí. Nemam totiž kam utýct a ani nechci... teda chtěl bych kdybych se tomu jenom o trošku víc nechtěl postavit (musel). sou tací jež tvrdí že je to fraška, také potkal jsem ty jež tvrdily že je těžký jak to vypadá a pak sem tu já a postupně zjišťuji že umím uplný kostkový, pak sem tu já kterej si věřim a vim že bych to dal i s tim co vim teď před svaťákem, pak sem tu já co se mě to vubec netýká a pak je tu on co neví co chce a co si myslet a bojim se že sem to já.
další zvířátko v mém soukromém zoo je tajné ikdyž nikdy nepochopilo jak funguje lodní šroub... (je s nim nuda a nikdo se s nim nebaví a tak prostě jen vegetuje živíce se strachem ze zániku) to o maturitě vůbec nepřemýšlí, můj a jeho svět jsou si tak cizí že bych ani nevěděl jak se ho zeptat na oblíbený jídlo.

šel sem jednou takle po tmě chodbou a napálil sem na otevřený kraj dveří až sem si lehnul na záda... měl sem pak čárku na čele a bouli... měl sem z toho radost. A stejně, když od té doby jdu po tmě chodbou, dávám si pozor abych do nich nevrazli znovu. Asi protože po druhý by to bylo trapný.

tuhle mi Bratr(nejedná se o mého bratra) zlomil nos bokkenem. měl sem ho na stranu. je to měsíc zpátky a furt to bolí... měl sem z toho radost(až na pár drobností(jendu z nich hluboce miluji)), pak mě zdéňa druhej den napáli míč ze dvou metrů do hlavy přesně tak že ho vrátil zase i kousek zpátky(což sem neudělal na místě první deformace sám neb mě o tom nikdo neinformoval.. až doma zrdcadlo)... teď mam nos na stranu jen nepatrně a stejně bolí kdykoli na něj zatlačím či vehementněji sáhnu... a radost se vytratila kdovíkam.

radost mam když vytisknu dobrej rys(většina mejch rysů je dobrá(kvalita na úkor množství:D)) je to chvilková radost trvající nedlouho a končící bez příčiny ztráceje se kamsi do neznáma.. je to čistá radost, možná proto je tak prchavá a lehká jako mlha nezatížená podivnými nánosy bytí, zkušeností a opotřebováním. Člověk je vyroben tak aby měl radost když se mu něco skutečně povede, jako má radost z potomka. (většinou..totiž ne jen člověk může bejt opotřebovanej... stává se to i se společností)...... a člověk má přirozeně obavy z maturity- snad z toho nebudu mít potomka

teaz no muerte... porfavor (nevim ani co je to za jazyk.. uplně jistě)