Jeden by řekl že není možné stratit lásku kterou nikdy neměl, spoléhal na to.
ale pravděpodobně tu lésku měl, protože teď ho to bolí.
a možná že to bolí právě proto že ji stále má.

čekal moc dlouho. teď je s někým jiným.

ten hlupák a snílek čekal a doufal přiliš dlouho a nejspíš dlouho doufat nepřestane.
ten moudrý a čestný člověk čekal dost dlouho aby zjistil že je někdy pěkný hlupák a sílek ale nepřišel na to kde udělal chybu.

a tak se dva spily v Jednoho a ten má v hlavě zmatek a v srci bolest

mezi černou a bílou, mezi srcem a hlavou, mezi pannou a orlem není kompromisu, pouze lítost a nepochopení nebo jenom nestabilní plocha mince která nikdy nevydrží protože život není rovný a snadno pochopitelný.

nejhorší je boj bez jasného vítěze, jde pak totiž o boj strachu se strachem a strach vždy vítězí, lítost se točí jako káča a bolest jenom roste.
pak tedy ještě že je pravda vždy na straně vítěze.

nestranost nelze. je pouze lež a ve lži je strach. jediná obrana před strachem je přijmout barvy jedné ze stran.
tehdy se suchý, větrný a prašný strach promění v dokonalou nenávist a překrásnou lásku.

je lež a lež a jenom jedna z nich je protiklad pravdy. ta druhá se tak jenom jmenuje.


a nakonec: Kde se vzal Zmatek?

Let the Sunshine In

ale vlastně to nebylo tak dramatický

teda jako bylo dost a byl sem statečnej jako vojáček.

ale prodal sem je, tak to bylo takový jako že snažší, že to dávalo smysl.



a udělal sem fotku na kerej vypadam jako borec, a dal sem si ji na fejsbuk

zařídil sem si fejsbuk, ještě furt to trochu bolí a ještě sem si ho nezačal užívat jak by to mělo být protože tak byl vymyšlenej.
a buď je to falešnej pocit nebo skutečně mám trochu větší přehled o tom co se děje... jako že než byl fejsbuk tak se to dalo zjistit i jinde ale teď je to jinak.
ale teď už bych se jenom snažil se ospravedlňovat a to je na nic.

mam totiž krátký vlasy. a je to lepší.

ostříhal sem se. nebo nechal... na dvacet milimetrů