romantika aromantičnosti

myslel sem že nemam o čem psát ale uplně to tak nebylo. už je to pár dní, stvořil sem své vlastní nunchaky. zvládl sem to ve dvou dnech, jsou z mořeného dubového dřeva a jako špagát je padáková šňůra, prozatím. ještě toho nevim dost abych to prohlásil finálním.




neumělá a narychlo vytvořená fotka o mnohém nevypovídá, ale tadle fotka je jiná je, skvělá, impulsivně a naturalisticky vytvořená a vypovídá o sajrajtu v mém koberci.
musím říct že jsem s dílem spokojen a překvapen že sem nenarazil na háčky v překvapivě jednoduché konstrukci.
navíc to byla fajn práce, taková malá piplačka s velkou odměnou.
o proti dvěstěpadesátikorunovým v hayashi koupeným jsou lehčí. náhodně rány z nešikovnosti bolí méně a člověk se jich tak nebojí. ale nemám z nich ten respekt který vzbuzují ony černé tradiční japonské nunchaky, jak jsem o nich posléze zjistil. ty jsem nefotil, ale člověk se s nimi cítí mnohem víc vyzbrojen a má mnohem větší pocit řemdihu v ruce.




tak jediné co mě mrzí je že nemám ve svém pokoji ani jinde po bytě dost prostoru abych s nimy mohl cvičit, pár technik se mi do pokoje vejde ale nemůžu to rozjet. blíží se zima a věřit že si pravidelně udělám čas s nimy někam vyrazit ven by bylo krátkozraké. však nemám to vplánu a nedoufám v to dost aby se to mohlo náhodou stát.

___________


nyní z jiného soudku.

dneska sem měl den pod toho nejmenšího psíka. postavil se mi autoCad. naprosto odmítavě a vzpůrně se mi vzpouzel celých pět hodin co mi pro rýsování ve škole vyhradily a ty tři co sem si vyhradil sám.
třikrát sem rys na A0 tisknul, třikrát se to posralo a dycky jinak ale dost podobně na to abych z toho rostl. chybu sem napravil a tak vyskočila někde jinde a já se cítil jako candát co ho moc rychle vytáhnete z velký hloubky. očička pálila, čas pálil a pádil, a pak sem pádil domu kde sem si dal chleba s máslem a se solí abych zase vypadnnul na španělštinu.


minulý rok jsem chodil na francouštinu ale ta mě prostě nevzala a ještě odpudila ale v dublinu sem přišel na chuť španělštině a tak sem si řekl že sem mladej a na vrtochy mam právo. je to zatim fajn a sem spokojen že sem se rozhodl jak jsem sem.

__________




takle to vypadá když si s autoCadem rozumím, a to nejde jen o takovýdle radůstky ve volném čase, některé z vizualizací nedávných školních prací se mi rozhodně také povedly ale to bych sem strkat nechtěl.
jen ještě vědět jak zařídit aby se ten obrázek zvětšil ve vlastním okně. hodně sem si hrál s některýma detailama které lze v této velikosti přelédnout ale co. uznání sklidil už ve škole a mám z toho moc hezké pozadí plochy.
je pravdou že sem chtěl ještě rozsvítit trysky a tak ale to bych nemohl tvrdit že sem to kompletně vytvořil v cadu07. ....třeba časem.


___________


tuhle sem se zamyslel přoč se v sobě tolik pokouším potlačit romantika a napadlo mě že možná proto abych ho zachránil. a pak mi celá ta myšlenka utekla a já dál zíral jak za voknem trmvaje prší a tma se tváří svěže.

píšu že sem dlouho nenapsal

normálně k tomu mívam jiný důvody ačkoli si nedokážu vybavit jedinej.

koupil sem si nunchaky. je to psina, a fajn celkově na svalstvo odreagování, a rozhodně se i člověk naučí líp koordinovat, mimo další je to i jedna z nejefektivnějších zbraní svého druhu.

zlámal sem si s nima spoustu nehtů, některý dvakrát a párklát se vzal přes škebly a nebo brňavku ale víc mě to baví než cokoli negativního.

stály 250korun a mám podezření že nejsou uplně to nejlepší co sem mohl dostat ale plánuju si vyrobit vlastní a to bude taky fajn.

nechtěl sem se o nich zmiňovat ale nějak se mi zachtělo, což je dost častej důvod k psaní do blogu. a tak tu tak jako nesouvisleo nich kvákám



konečně sem se dozvěděl jakou známku jsem dostal z loňské ročníkové práce. čekal sem tři a doufal sem ve dvě ale byl sem na výbornou, já to věděl už předtim že sem na výbornou ale netušil sem že si toho všimnou. takže radost, překvapení a spokojenost. možná i spása neb tíhl sem po onom nedoceněném výkonu k rezignaci na další snahy, neboť při obhajobě se tvářily jako bych neměl právo se hájit. dostal sem za jedna.
ve třídě sme s jedničkou dva a jsem na sebe právem hrdý a sem rád a je to můj školní úspěch a na ty sem nikdy nebyl zvyklej.
je to dobrej pocit bejt nejlepší s tím že sem na to pracoval jako zaujatej a ještě sem u toho pomáhal ostatním, zdá sem že mi obor sednul. nikdy sem neměl touhy bejt nejlepší... až na dětství.. to bych byl divnej, ale nakonec je to docela fajn.


dnes večer a to právě teď se vrátil můj otec z irska ze stejného kurzu který jsem před nedávnem sám absolvoval. sme si hodně podobný, já sem mladší. je to jednoduchý, to by mohl říct i člověk co nás vubec nezná ale taky to lze vyřknout po delší úvaze s dostatkem informací.


a ted du spát