Ahoj

2012-01-02T10:08:00.000-08:00

i think i met me.
she was ungraspable though careing.
head in clouds yet interested.

i didn´t fell in love with her, i think. it wouldn´t be possible or good anyway.
first person i´d love to fuck, not only for cheer sex of it.

best would be i think, meeting her again, some other point in my life and feel about her whole a new amazing way.

inpatient, afraid i screw up. 'screw the screwdriver' she said

question/apology

2011-12-02T11:34:00.000-08:00

In certainty is focus,
in focus is power.
Power means violence,
for men isn´t flawless.

Uncertainty is humble,
as the searching for purpose
could be purpose itself.

Yet certainty and purpose
are ways to keep sanity.

Is considering insanity as blemish,
meaning violence to be
necessity?

2011-08-23T05:45:00.000-07:00

civilizace, lidské snažení, sociální system. při pohledu zvenčí, mimo druh, nedává smysl tak jak je běžně vysvětlován. Jedinec ano, pokud se vezme v úvahu že je zmatený, nechápající a nepochopený.

vše co lidstvo dnes je a čím se jedinec snaží být, má.... má-li základ v pudu sebezáchovy, je jediným rozumným výsledkem jeho duchovní evoluce sebevražda. u jedince se však nabízí další možný vývoj a to je "osvěta".. nejspíš. Jen kdybych nebyl tak zmatený, nechápající a nepochopený.

ještě něco

pánbůh vám to oplať

2011-08-15T12:08:00.000-07:00

Byli sme na výletě v Londýně.
Na týden a půl, tedy měl sem dvě neděle na navštívení speakers corner v Hyde parku a zpět sme po vyčerpání jiných možností jeli stopem.
Ostatní úžasné věci co se podařili, viděli sme a zažili se momentálně netýkají toho o čem se mi chce momentálně psát, tak to těch jindy.
mluvil sem s mužem který zapáleně mluvil o islámu, mluvil o spoustě zvířat, srovnával spoustu jiných náboženství, zmínil se o čertech v bermudském trojuhelníku. Myslím že hlavním motivem v jeho současném životě bylo už si konečně najít ženskou a začít rodinu nějakým způsobem který by mu vyhovoval potažmo který by zvládnul.
když člověk o něčem potřebuje přesvědčit sám sebe, často to dělá tak že se o tom pokouší přesvědčit všechny ostatní. měl tam okolo sebe pár hochů co ho poslouchali a snažili se chápat jeho tok, snažili se o něco co já sem nedovedl.
Ale tendle muž není až tolik důležitý pro téma a nebudu ho tedy rozebírat více. Jen řeknu že sem ho nakonec přiměl mluvit trochu k věci a odpovědět i na některé moje otázky. "jeho" chlapce jsem zmátl a v jejich mládí tedy snad i přiměl k přemýšlení a on samotný nakonec zdvořile vycouval.
k mému potěšení příští neděli neměl obleček kazatele a pokusil se mi nenápadně vyhnout s mnohem méně sebejistým výrazem. snad si to namlouvám, ale třeba i pro to že je mi líto že nebudu mít možnost tam být každou další neděli.
další něděli se o náboženství mluvilo také vela ale nějak sem se tomu vyhýbal (magoři), jen na konec jedné diskuze, co jsme sledoval a sám se do ní zapojil minimálně, se dostavil jakýsi fanaticky se tvářící "strejda" a zakončil ji výhružkami pro absolutně nepodloženou a vymyšlenou urážku jeho náboženství. byl to těžký ignorant, a hloupost zakrýval úšklebkem.

Jak už sem řekl, zpět jsme jeli stopem, udělali sme 1300 km za dva a půl dne (tedy v rekordním čase na to že sme byli dva se spoustou bagáže)
Pro téma je z cesty však nejzajímavější závěr. jakýsi český řidič náklaďáku z jižní moravy nás vzal od frankfurtu na odpočívadlo za norimberkem s tím že dál nemohl protože mu to hodiny(...) nedovolovali. nabídl nám spaní v jeho přívěse na nákladu laminových desek s tím že ráno nás vezme až do prahy, toliko přívětivý byl snad proto že jsem mu pomohl vyměnit prasklé kolo (nechtěl bych jeho job!!). byl to příjemný strejda, a asi by nás nikdy nevzal kdyby sme mu nepomohli, zpočátku nevypadal uplně stopařfriendly. dovezl nás na poslední odpočívadlo před hranicí s českou republikou, bylo něco před devátou hodinou. Lační Kotce jsme však nepřijali jeho nabídku přístřeší a pokusili se pokračovat (leč to vypadalo uplně mtrvě). Podařilo se nám nastoupit k jednomu mladému českému řidiči v tranzitu. vozil zvířata, teď měl jen prázdné bedny od myší pro hady co vezl do antverp. řekl nám že nás hodí nejdál na první čerpací stanici za hranicí ČR, že se tam možná bude stopovat lépe. sám totiže musel spát, jel celý den a měl jízdní plán.
za hranicí nám řekl že nás hodí až do plzně, vděčni sme to viděli že nasednem na vlak a budem spát v posteli doma v kotci. kus před plzní z něj vypadlo že to teda veme do prahy, pak sme mu řekl že bydlíme na pankráci a pak sem ho odnavigoval k nám před barák, nabídl mu kávu a postel. Dal si kávu, popovídali sme si a on jel dál na Kladno. bylo chvilku po půlnoci.
Byl sem mu v té chvíli skutečně velmi vděčný (dvě noci sme spali ve stanu kdesi po cestě na šílených místech). krom díku mě nic nenapadalo až sem si vzpoměl na stařenku co sem ji tudle někde pomohl přes ulici a ta mi řekla "pánbu vám to oplať". neřekl sem mu to, přišlo mi to pokritecké, což mě utvrzuje v tom že v boha skutečně nejspíš nevěřím.

Tímto jsem tedy lehce popsal jak sem se dostal k následujícímu dilematu.
Jak má člověk přijímat dobré skutky ve světě bez boha?
Nejprve sem se lekl že pokud jednou bůh vymizí kompletně ze života lidí, jak v podobě víry tak v podobě základu výchovy a morálky kterou máme, nebude více dobrých skutků. teď vím či snad věřím že ne. člověk dělá dobré skutky ani ne tolik pro užitek druhých jako pro uspokojení sebe samého (z užitku druhých..). Ať ve vidině zalíbeníse v očích božích, nebo pro vytvoření čehosi čím může krátkodobě definovat jako dobrou bytost, nebo dalších důvodů podmíňěných "křesťanskou" morálkou až po ty jiné které teprve definuje nová doba Přátelství. doba fejsbuku, stýkání se s lidmi jen protože sme je dlouho neviděli a vyměňování si telefoních čísel.
Aneb z dobrého skutku učiněného přes svoje pohodlí, pro cizince kerý jím má zůstat nebo pro přítele, bych měl pokaždé jiný pocit. nepříklad tu pomoc příteli bych nenazýval dobrým skutkem.
Tento Převozník zvířat se jmenuje Tonda v víc nevím a nevím jestli ho kdy znovu potkám a rozloučil sem se díkem. od kolína k frankfurtu nás vezl mladý belgický řidič náklaďáku, řekl nám že by nás nevzal kdyby sme neuměli anglicky. Byl fajn a na závěr nám dal kontakt na fejsbuk.

Byl sem celou cestu v pozici toho kdo bere a nedává, až na vřelé slovo a řeč (neberu v potaz to kolo).
Děkovat Tondovi příliš, mohl bych strhnout pozornost z jeho zásluh o lepší lidstvo na sebe. nabídnout mu vyrovnání, degradoval bych jeho čin na kalkulaci ať už byla nebo ne a stejně tak kdybych mu dál svůj kontak, jen o poznání pokrytečtěji.
Nejsimpatičteji mi tedy vychází pomoc cizince cizinci. Jedná se u jakési uvědomění si svojí "druhové příslušnosti". :D

Za malý potažmo větší ústupek na úkor svého pohodlí usnadním druhému jeho situaci. pomáhá když člověk bere druhého za sobě rovného. a je třeba znát míru. to by byla zároveň tedy i odpověď na moji původní otázku a dnešní dilema.
pokud jde tedy o emoční důsledek skutku na vás napáchaném. dávejte tedy pachateli pouze co se skutku samotného týká, emoční náboj změny vaší situace si nechte pro sebe však on má emoce vlastní, týkající se obětovaného pohodlí.

________________________

Nechci samozřejmě dávat rady. jen sem zaznamenal jak to dnes cítím já a jak o tom uvažuji, nejvíc asi pro sebe samého :-D. chtěl sem mnohem víc psát o nové době a změnách v sociálním cítění a přístupu k sobě a druhým, jsem však po dlohé neúčasti na blogu jaksi písemně nemotorný. snad se mi podaří vyjádřit se příště, nebo jinde.
v tom hyde parku sem měl opojný pocit že by se mi tam jednou mohlo podařit skutečně se vyjádřit! :-D snad sem tam nebyl naposled

2011-06-05T01:11:00.000-07:00

krev chutná nejlépe když ji znáš, znáš ji od kořenů, čím více se ti podaří ji poznat, čím hlouběji, tím je výživnější.
může se taky stát že je tím nechutnější ale to na výživnosti neubírá, možná tak i nabývá.
dokud nenarazíš na nečistotu, na něco špatného, nemyslím hned incest, prostě vadu.
může to snadno přebrat všechnu pozornost a je po erekci.

Poznat zdali jde skutečně o "onen"(lidskou bytost tvořící) nedostatek ve vzorci a vodítko k vyřešnení neznámé, nebo jde o chybu ve vlastní logice založenou na nedostatku poznání a informací...
Vždy jde o hledání neznáma a to je strhující. nejvíce v ty chvíle kdy je tolik na dosah. pumpuje to adrenalin, dostavuje se chvění a touha, je to jako boj na smrt. často nemusíš vůbec poznat že si prohrál. Při soustředění na vítězství člověk ztrácí přehled o zbytku světa, o sobě.

věci do sebe zapadají ať se to vysvětluje jak chce, jestli zasahem božím, osudem dávno napsaným nebo logikou dění. sám je ten jež tvoří vyjímku potvrzující pravidlo.
příběhy se spojují.
spousta začátků a konců.
a jako je třeba začít aby se mohlo zkončit, je občas třeba skončit aby se dalo začít. o tom se těžko rozhoduje, o tom rozhoduje krev.

říkat věcem špatnými jmény lze z nedostatku času, rezignací a nebo strachy. je dobré si to aspoň uvědomovat, lze tomu pak říkat dosazování za neznámou.

mam v plánu bejt víc než sem, žádnej strach. v duši však neexistuje universální platidlo a bude třeba za něco měnit.
(těžký období, za to mluví už jen to že píšu. potřeba stvořit něco vznešeného za co se schovávat, hned tak mi něco není dost dobrý.)

2011-01-18T12:51:00.000-08:00

potřebuju jít spát, to je něco čeho se mi v poslední době nedostává kolik bych chtěl aby. (líbí se mi tendle způsob prasení vět)
párkrát už mě napadlo že bych napsal ale nějak to nedopadlo a dneska to taky nedopadne.
takže jen aby se nezdálo že sem mrtev nebo někdo jiný

2010-12-21T12:54:00.000-08:00

dělám od tmy do tmy ale to jen proto že je teď furt tma. příde mi to tak víc než kdy dřív.

vážně dělam ty věci se životem jak sem psal. některý sou dost děsivý a zároveň skvělý, další sou zábavný. některý se vlečou a jiné mizí jak se mi mění priority. svět má teď uplně jiný tempo.

vlastně pořádně nevím co vám psát. myslím že už sem nepatřím. nebo sem teď mimo.
jedno z toho to bude.
mívám stařecký nálady, takový jako že retrospektivní. stýskám si a raduji se, lituji a děkuji, kaboním se z oken a nebo se přihlouple usmívám a děsím/bavím lidi vně oken. oken tramvají.

na něco jako osud bych nikdy nevěřil. ani bych se nenadál jeho existence kdybych o ní nevěděl. a kdybych byl chytřejší tak ho dokážu i vidět napřed. ale to je zase jako s těma dvěma zrcadlama co sem tu o nich jednou něco kvák. (ví někdo co mám na mysli?)

respekt a strach jdou ruku v ruce a teď mě napadá jen jediná elevace strachu, která automaticky popírá respekt, je to zášť. (chtěl bych to rozebrat a rozvést jako za starých časů)
Sem děsnej klikař, ale nemůže mi všechno vycházet pořád ne? snad jedině kdybych na ten osud věřil. vím-li o něm, sem jej schopen nenávidět. ale zatím akorát vím že je snadné mít rád něco co má rádo vás.

kdybych aspoň nebyl tolik zvědavej...

2010-11-23T12:06:00.000-08:00

"There is no sader place, than corner of my eye." by jester of neverdieing warlord.

težký mokrý sníh a mrholení. něco mezi dnem a nocí z jedné nebo druhé strany. jehličnatý les a cesta točící se skrz něj okolo balvanů. prochází se světla do tmy jak míjí polomy ve kterých dohořívají ohně rozprchlých vojáků.
sám jde mezi stromy. míří směrem ku strachu. déšť mu smývá vlasy do čela a od úst mu stoupají obláčky tajícího se dechu.
třímá v obou rukou pistoli a doufá v krev. v lese není slyšet ani hlásku jen lehké šustění deště v korunách.
vkročil na mýtinu a nachází několik těl. žádná krev, muži mají vyděšené, zamlžené oči a zkroucené krky.
stejne jako uz tolikrat, všechno stejné, ale teď tam s ním byl nepřítel

a už mě to nebaví, nepřítel byl strach a on si preostřelil hlavu. ale chtel sem to napsat tak aby to nebylo klišé.

jinak všechno jede jak má, dneska sem si přinesl domů diplom, sem ted lepší člověk asi. mam práci co mě sere (jako že sere mě šéf, práce je fajn. tak to asi má bejt :-D). nemám čas ale hodlám si vymyslet novej život. měly by v něm bejt jenom věci co mam rád a snad se mi to povede než budu starej.
zjišťuju o sobě divný věci. například že nejkrásnejší budu okolo třicítky, a asi mam nejakej podivnej komplex co sem si ho nevšim, takže se se sebou nebudu nudit jestli si na sebe najdu moment.

a dneska du brzo spát

2010-11-10T11:27:00.000-08:00

je ze mě Ahoj Teaz Dis

a asi mam práci v oboru, ješte sem tam nebyl, jen na pohovoru, pak ještě jednou a v patek tam du na prvni den a od pondelka dělam.
Bude to dřina a makačka, ale bude to dost zajimavy. tak se mi to zatim jeví.
tak snad se mi tam bude líbit, a já se budu líbi tam. je to interiérový designový studio, a delaj uplne vsecko.

videl sem nejaky filmy, nejhorsi byl Karate Kid... jediny dobry na karatekidovi byl trailer okomentovanej arnoldem schvarcenegerem: http://www.youtube.com/watch?v=JdrFwikfJNk
a vcera sem byl s Týnkou na Machete. to byl hoodne dobrej film a spatnyho na nem nebylo vubec nic. a nad ramec na nem bylo super ze se nam libil oboum stejne hodne. jde to

zdaj se mi nechutne realny a detailne propracovany sny ale uz zadny vylozene nocni mury od posledne. dneska seru na gramatiku jenom protože na ni nemusim nesrat. nedavno sem si zničil další nohu, a ta stara jeste porad neni stopro bojezchopna.

chtěl sem toho dneska psát mnohem víc, ale sto let sem se sem pokoušel přihlásit a veškerá technická podpora byla uplne debilni, a nejradsi bych nekomu vrazil kuty zelezo do lebky... tak aby praskla po vsech stranach a vykroutil zapesti az bych to vytahoval a vysadil mu potažmo urval čelist.

__________

mám rád lidi, dokud jsou lidští. všechno ostatni na nich je humus a náplava zapříčeňená potřebou řídit se a vyhovovat fyzikálním zákonům tohoto vesmíru.

říká se že člověk je přizpůsobivý. ale to neznamená že je pouze jeden z nejpřizpůsobivějších/odolnějších materiálů vhozenejch do kyseliny (metaforicky)

tendle svět mi prostě nepříde jako prostředí vhodný pro kvalitní vývoj duše(natož těla) a její vzkvétání a celkově pro zachování lidstva.

když se řekne lidstvo, myslí se krom té lidskosti i ten humus okolo jak sem psal vejš. říká se že lidstvo se zničí samo. což by dle mého v jiném, vhodnějším prostředí nemuselo.

prostě jenom prvek v nevhodném prostředí.

(a když říkám lidští, tak vám neschvaluju to jací ste.a jestli rozumíte tomu co sem se snazil rict tak je to skvely :-) a dekuju.)

!esence lidství, měl sem k ni nekdy bliz nez tomu všemu ostatnímu čím dnes jsem?

Sen / noční můra

2010-10-11T11:47:00.000-07:00

Teaz (19:52:48 11/10/2010)
no, bylo to v nemocnici

Teaz (19:52:54 11/10/2010)
strasne divnej nemocnici

Teaz (19:53:19 11/10/2010)
byl sem tam jenom ja a jeden pacient, jinak byla cela prazdna, a bylo to v noci

Teaz (19:53:37 11/10/2010)
a svitilo mi jenom nouzovy zeleny svetlo

Teaz (19:53:43 11/10/2010)
a sedel sem u postele

Teaz (19:53:49 11/10/2010)
a tam lezela nejaka holka

Teaz (19:53:53 11/10/2010)
to byl ten pacient

Teaz (19:54:03 11/10/2010)
a byla cela zabalena v nejakym lecivym obalu

Teaz (19:54:20 11/10/2010)
jakoby staniolu, kdyz mas staniolovyho mikulase

Teaz (19:54:26 11/10/2010)
ale s rovnym povrchem

Teaz (19:54:36 11/10/2010)
a na tom obalu byl namalovanej clovek

Teaz (19:54:40 11/10/2010)
jako ze holka

Teaz (19:54:51 11/10/2010)
nevim jestli jina nebo ta co byla v nem

Teaz (19:54:56 11/10/2010)
ale byla hrozne hezka

Teaz (19:55:04 11/10/2010)
povidali sme

Teaz (19:55:23 11/10/2010)
uz poradne nevim o cem, ale nebylo to dulezity snad, jen konverzace

Teaz (19:55:51 11/10/2010)
a pak ta lecba ustala protoze ten zabal byl vybitej

Teaz (19:56:06 11/10/2010)
a zacal se sundavat

Teaz (19:56:19 11/10/2010)
a po pruzich sirokejch se strhaval

Teaz (19:56:50 11/10/2010)
jako ze, rychle zterel kdyz se vybil a pak se v pruzich zacal loupat, asi nejakej hightech

Teaz (19:57:23 11/10/2010)
vim ze sem ji jeste predtim slibil ze ji nekam vezmu a ze to pak bude dobry

Teaz (19:57:36 11/10/2010)
ale vevnitr byla strasne oskliva a nedouzdravena

Teaz (19:57:50 11/10/2010)
mela jako by ohorely ale zahojeny telo

Teaz (19:58:10 11/10/2010)
na hlave dlouhy vlasy ale byly ridky a ne na cele

Teaz (19:58:25 11/10/2010)
spodni celist byla dobra ale okolo hornich zubu ji chybela kuze

Teaz (19:58:50 11/10/2010)
a mela vsechnu kuzi potazenou nejakym prachovitym shitem co se loupal

Teaz (19:59:26 11/10/2010)
nemela ocni vicka a co sem v tom zelenym slabym osvetleni videl tak v ocich nemela moc barvy... jenom v jednom snad

Teaz (20:00:11 11/10/2010)
pak rozpraha ruce, chytla se okrajů postele, podivala se na me a zacle strasnym zpusobem rvat

Teaz (20:00:35 11/10/2010)
dokud sem ji videl tak sem se drzel ackoli me strasne mrazilo

Teaz (20:00:56 11/10/2010)
ale kdyz se na me podivala otevrela pusu a v jakoby vycitavym sklebu zacla rycet

Teaz (20:01:12 11/10/2010)
tak sem se zved a couval

Teaz (20:02:12 11/10/2010)
a kdyz se zacla na tech rukou pomalu zvedat a furt na me civela tema ocima bez vicek a to zeleny svetlo ji prosvitalo skrz ty ridky vlnity valsy. snad se i smala... tak sem zdrhnul

Teaz (20:02:17 11/10/2010)
do tmy v ty nemocnici

Teaz (20:02:36 11/10/2010)
a to sem se vzbudil poprvy

Teaz (20:02:58 11/10/2010)
premejslel sem jestli mi chtela ublizit nebo o co ji slo

Teaz (20:03:11 11/10/2010)
a kdyz sem zase usnul tak to bylo znova ale to sem tam zustal

Teaz (20:03:30 11/10/2010)
jen se zvedl ze zidle a poodstoupil

Teaz (20:03:35 11/10/2010)
a skusil sem na ni mluvit

Teaz (20:03:46 11/10/2010)
ale furt rvala

Teaz (20:03:51 11/10/2010)
a pak sla ke me

Teaz (20:04:03 11/10/2010)
tak sem se zase hruzou vzbudil... uz to mrazilo moc

Teaz (20:04:24 11/10/2010)
potreti sem zkusil nedat najevo strach a to prestala rvat a poslouchala

Teaz (20:05:01 11/10/2010)
ale pak seskocila z postele a sle ke me a natahovala po me ruce a chtela abych ji dokazal ze ji nenenavidim a libal ji... ale nemluvila u toho

Teaz (20:05:21 11/10/2010)
a to neslo tak sem to skousel diplomaticky ukecat ale vubec to neslo

Teaz (20:05:27 11/10/2010)
tak sem ji odstrkoval

Teaz (20:05:36 11/10/2010)
a zacla zase rycet a pokousela se me kousat

Teaz (20:05:43 11/10/2010)
a to sem se zase vzbudil

Teaz (20:05:58 11/10/2010)
zuby mela v hroznym stavu

Teaz (20:06:32 11/10/2010)
pak uz se mi to zacly slejvat ty pokusy a mluvil sem na ni ruzne, jednou sem se ji pokusil primacknout na postel

Teaz (20:06:48 11/10/2010)
ale dycky to nakonec mrazilo moc tak sem se vzbudil

Teaz (20:07:12 11/10/2010)
sel sem pak pit a dokonce se bal v zasnutym byte ze tam bude :-D

Teaz (20:08:10 11/10/2010)
tam slo o tom ze kdyz sem utekl poprvy tak sem nevedel co je a o co de, a vedel sem ze pude za mnou a ze to neni jen tak a ze tamto bylo jediny svetlo siroko daleko a aby me nasla nekde ve tme...

Teaz (20:08:25 11/10/2010)
proste utek byl to nejhorsi reseni, to na tom bylo nejdesivejsi

Teaz (20:08:54 11/10/2010)
jen to zeleny nouzovy osvetleni

Teaz (20:09:14 11/10/2010)
a jinak prazdna podivna nemocnice v noci ktera taky muze trvat vecne

Teaz (20:10:26 11/10/2010)
nedokazal sem si takle dat pokoj a myslet na neco jinyho a musel sem to resit

Teaz (20:11:14 11/10/2010)
sice sem se bal min a min a jednou se mi v ni snad podarilo vzbudit nejakej smutek, ale to uz bylo tak daleko ze si mnohem vic pomatuju tech prvnich par setkani

Teaz (20:15:22 11/10/2010)
:-) snad to dneska pude bez ni

Teaz (20:15:33 11/10/2010)
nesmim si na ni vzpomenout pred spanim

___________________

Teaz (20:18:02 11/10/2010)
byla to uplne jina doba... a myslim ze ta noc byla natrvalo... takze asi nekdy daleko v budoucnosti... a vubec sem nebyl teaz jako dneska

Teaz (20:18:48 11/10/2010)
a kdyz sem o ni mluvil jako o hezky tak jenom jako se starymu dedkovy libi vnucka... (bez perverze :-D)

Teaz (20:18:56 11/10/2010)
byl sem teaz

Teaz (20:19:03 11/10/2010)
ale starej teaz

Teaz (20:19:08 11/10/2010)
vypadal sem stejne

Teaz (20:19:24 11/10/2010)
ale byl sem klidnejsi

Teaz (20:19:58 11/10/2010)
a nebyl sem tak tvrdej... jako ze dneska bych ji asi pri druhym pokusu jednu natah

Teaz (20:20:29 11/10/2010)
takle staryho teaze? ja myslim ze mi bylo nekolik stovek let....

Teaz (20:20:36 11/10/2010)
takle starej teaz nikdy nebudu

Teaz (20:21:46 11/10/2010)
slo mi o me mnohem min nez dneska, to bylo taky divny...

je to vystříhaný z rozhovoru po icq, protože se mi to nechtělo psát znova... napadlo mě až po sléze že to sem dám.
nemůžu přijít na to co to znamená, hypotézy s asociacemi se neshodují s vizuálním podáním, které je personálně nestandartní a podobně. asi mi chybí nápad.
takže se tu ptám (toho davu co to ještě nečetl :-D,) na ten nápad co mi chybí.

.... nemusíte mě přeci znát aby vas něco napadlo! ale nezakazuju to nikomu...

2010-10-06T08:50:00.000-07:00

:-)

2010-10-06T06:57:00.000-07:00

(mam pocit že se to každou chvíli zlomí. nevim co mam dělat. so much for my confession)

2010-10-06T05:52:00.000-07:00

Once the pain goes away, that´s when the real battle starts.
Depression, boredom.
You feel so fucking low, you want to fucking top yourself.

Trainspotting, sem konecne videl.

Musím se toho naučit víc než můžu. protože to je minimum proti kterýmu budu stát/stojím.
přemejšlel sem tuhle o víře. zas jednou. mam pocit jako bych jí už nebyl schopnej. ale to mě určitě jenom pokouší abych to zkusil a dal si ještě!

zrození ústředního padoucha

2010-09-26T11:09:00.000-07:00

Jak se sakra můžou stát ty věci co se vám jistě stanou?
ale tak,... lehce.
uplne snadno jako ty co se vám nestanou.

u některých věcí víc záleží na tom jestli se vám stali a u některých jestli nestali, to je to samý. takže řekněme že u většiny záleží na obojím.
nejvíc záleží na tom co je to za věci. ale o to mi nejde.

často se stane že se vám něco stane, a je to něco o co vubec nejde, jde o to že se vám nestalo něco co bylo-li by se stalo, nestalo by se ono, o co nejde. což může být velmi nepříjemné.
zajímá mě pak, máli cenu, honit se za tím co se nestalo. když už se to stalo tak nešťastně, že o to víc nešlo, než že to bylo ono, co bylo potřeba. je potřeba? pokud to stále je potřeba tak mám problém. měl bych začít chodit fandit na fotbal a semtam se tam porvat nebo tak něco. a nebo vyzkoušet nějaký to "sado maso".

ach jo, je vážně možný že mě to takle baví. už skoro nic neni stejný jako dřív. něco se změnilo jen lehce a další věci radikálně. ačkoli ne třeba k dobrému, jsou jiné! a to mě nutí myslet, ikdyž mě teď spousta věcí trápí, některé si vyčítám. zkusil sem si pár skutečně odpornejch chvil.
bylo to asi špatně, viděl sem se v nich z venčí a přemejšlel jak se asi nejlépe chovat a co se ode mne očekává a zkoušel sem mačkat na knoflíky a koukal sem co vyteče. je škoda že mam jen jedno tělo a jednu osobu. kdybych měl víc, vytvořil bych novou úžasnou komunitu. jen nevim co by se v ní dělo. asi proto je "všechno"(jako že, víme jak to myslím ne? :-D) tak pohnojený na tom světě, jinak by se nic nedělo. a v tudle chvíli mi příde to, že problémi se nemají řešit ale vyřešit, uplně mimo. ale to bude asi jen pud sebezáchovy protože to je přece to co já dělám, ději se. kdybych chtěl vyřesit všechny problémi tak vše zničím že.
nemylte se, pochopit a rozluštit problém není jeho řešením, jde pouze o hledání cesty k jeho eliminaci, pokud nejde o eliminaci samotnou.
a co já potřebuju, je něco co udělá hrozně velký BUM :-D až z toho imploduje vesmír. s tímdle přístupem jedině mám pocit že se dostávám k jádru podstaty existence. existence je problém. neexistence! samotná její představa je úžasná.

otázka tedy zní: řešit nebo vyřešit?
asi je to tak že má člověk od přírody potřebu problémi, které ho potkávají nebo si je sám vytváří, řešit, a občas nějaký vyřeší. tam bude ta zakopaná sebedestruktivita lidké rasy.
lidi si řeší svoje problémi a často tím působí problémi dalším lidem a ti si také řeší své problémi. a tak se ti lidé řeší a řeší navzájem (čti: rubou) až se jednou ti lidé vyřeší (vyrubou).
bude klid! :-D už nebudou problémi, lidstva. nikdo jinej nemá problémi.

neska sem hodně opakoval jedno slovo neustále s měkým I. vážně nevím. slibuju že nikoho nezabiju, o tom tu dneska nepadlo ani slovo a pokud vam to tak přiapadá tak (...) děte spát.

takže doufejme že budu mít dost vlastních problémů (:-D haha) abych nemusel začít řešit ty vaše, vás, nás, BUM :-D. dneska budu usínat v naději na nějaký krasosen :-D

2010-09-15T10:09:00.000-07:00

jednoho dne! udělám! díru do světa!!!

nebo do hlavy! svojí hlavy!!! :-D

one way or the other! i win (tough I´d prefere Walhala way)! diskuze nepřipadá v úvahu!!

Sekám kosou trávník, v tématicém kostýmu, jsem ochoten si pískat a nebo kouřit vlastnoručně umotaný cigára. sláma v botech je samozřejmost. účtuju si 100Kč za metr čtvereční.
zájemci pište do komentářů. (potřebuju prachy)

baBáseň!

2010-09-12T03:26:00.000-07:00

jako ta znělka z pondělka
neulpěla mi na rtech její rtěnka
sem strakatý jako strouha
pod kůži vpily se mi její doteky
vzpomínka se mnou cloumá
na její vůni a ve vlasech květy

rty si nemaluje, ani vlasy nezdobí
jen moje představivost si hrála
když včera usínal sem bez ní
snil sem o tom jak se smála
noc byla pak příliš krátká
když nevzbudil sem se vedle ní

má brýle jak dva popelníky
skákávám do nich kufr
bych vylovil její oči
jako ze dna moře kameny
nad hladinou sou pak větší
mám pro ně slabost
čítám si v nich pro radost

na dnešek sem dlouho spal
a tak tu melu kraviny
je na čase abych toho nechal
než dostanu do tlamy

___________

BOŽE existuj, bude to tak pro všechny jednodušší! :-D
(ps.:ano, u té části s kufrem sem se maniakálně chechtal)

2010-09-09T08:50:00.000-07:00

je laska a pohrdani zakladem nenavisti?

nejak sem se za tech par let odnaucil o sobe pochybovat. to by mělo bejt dobře ne?

možná z tý integrity zešílím. ačkoli nejsem v žádném případě sám. nelze vydat! řeč je málo a to bych řekl že zrovna dokážu říct co chci! básnění nee! to neni pro mě. nechci plakat svoji zpověď na umaštěnej papír.(blog je určitě mnohem víc cool :-D)
jak se tak posloucham tak znim jako někdo kdo touží po uznání :-D. ale nechce nic dokazovat. sobě bych přece neměl mít co dokazovat. alespoň to tak se cítím. chybí mi křídla.

to sou hrozný kecy. jen si v poslední době víc a víc uvědomuju svojí hloupost. mám nápady a mám přístup ale nemám dost místa. proste mam moc malou vrtulku. věci který mi dochází zpětně bych si chtěl uvědomovat okamžitě. nejsem schopen překonat svůj obraz. některý komplikovanější věci nedokážu v hlavě poskládat... není to nedostatkem treningu... dyť nedělam nic jinýho než že dávam věci dohromady a tvořím z nich obrazy, teorie, plánky. a když se dostávám ke složiějším věcem nedokážu už je udržet v hlavě pohromadě... jako když se pokouším složit pucle v ruce aniž bych si je vykládal na stůl.
ale nejsou to pucle a nedokážu to vyložit na papír abych se v tom spětně vyznal. dílky sou moc složitý než abych je dokázal nakreslit nebo zobrazit tak aby to nebylo časově kontraproduktivní. potřeboval bych CPU boost!

a zase jistě že ne... jen je tam nějakej blok kterej mi brání v konstruování. nemůžu položit prst na to co to je! výzva co? dycky je největší výzva to co člověk vlastně vubec nechce dělat. to musí bojovat sám se sebou. ten je nejhorší!!! protože je nejlepší! je vevnitř, nemá proti vám jen pět smyslů! má proti vám uplně všechno! uplně všechno co jste! Ooooh, jak já ho nenávidim :-D miluju? říká se tomudle bohatý vnitřní život?! :-D

ať žijí prsty! co bych bez nich dělal! no rozhodně bych se nedloubal v nose.

:-D řekl by někdo že podle sestupné tendence mých příspěvků tady směřuji k sebevraždě? :-D
dobře! to ne! ale co k alkoholismu? možná kdybych zešílel tak bych mohl bejt kosmonaut!

a bláá bláá blá, bla bla blááá! tak

2010-09-06T13:56:00.000-07:00

jenom doufám že už to nikdy nebude tak drastické stejně tak jako vím že vždy to bude jen a jen drastyčtější.
seděl sem předevčírem s Květou, prostitutkou. seděli sme na posteli, ona mi povídala příběhy co se mi před tak dlouhou dobou vypařily z hlavy a já mezi svými prsty pozoroval prkenou dubovou podlahu. mohl sem si o ní myslet spoustu věcí. například jak asi vonělo to dřevo když se sušilo na hráních na pile. věděl sem jak voní dub. byly časy kdy jsem ho vdechoval a nechával bobtnat ve svých plicích v horké koupeli v lázních nedaleko domu co už není, co sem v něm měl život.
předevčírem sem si tu vůni nedokázal vybavit. možná sem plakal ale bylo to tak potichu že jsem nerozeznal jestli pláču smutkem nebo prázdnotou, možná radostí. nemohl sem to rozpoznat.
Květa mi povídala o mužích z vojsk které jsem ve dne vyhlazoval. byli sme vítězná armáda, byli sme živy. proto museli všichni zemřít.
nepamatovala si jejich jména, bylo jich tolik. vyprávěla mi o jednom co si nechal ostříhat nehty a pak odešel. prý se třásl a prosil ji aby na něj nemluvila a pak když ho stříhala tak plakal, než odešel tak se ji vyzpovídal že už to nebolí, proto že plakal. nezbylo v něm už žádné další místo pro bolest. měl prý hezké nehty, silné, a měl za nimi krev.
další si většinou žádali obvyklejší služby, byl tam jiný a ten ji prosil aby ji mohl sledovat při spánku, nejdřív nemohla usnout a když se jí to podařilo, on ji nedokázal sledovat. tak předstírali.
bylo to jako číst knihy které sem ještě nestihl napsat ale byly vydány dříve než sem se narodil. všichni ti muži byli já. a já jsem strach který stvořil vše co dokázalo milovat a zničil vše co nemilovalo. nic se nezměnilo. avšak mnozí museli padnou. pro nic nebo za něco čemu zatím nedokážu porozumět.
jenom Květa se neměnila a její pokojíček v prvním patře nad uličkou ve které se toulali psi kterým hazívá knihy vázané ze svých snů.
armády proudí jejím městem a všichni muži umírají aby přišli jiní toužící slyšet o těch co tu byli před nimy, takových jací skutečně byli.
Květa si nepomatuje jména ale ví o nich mnohem víc než jakákoli kronika.
všichni touži po tom vědět že jsou lepší. musí přece být když zvítězily.

nelhala jim, už dlouho jim nelže. a noví muži neustále vítězí. snad proto že jsou lepší, musí přece být.

musí se ale nechat že počasí je teď krásnější než kdy bylo a řež v ulicích pod sluncem se teď vede pomocí bajonetů a niž více zlými slovy. umírání je tak mnohem milejší a upřímější. optimistické je to že vždy musí být alespoň dva muži aby se navzájem mohli zabít. a Květa a její psi si je vždy budou pomatovat.

jednou jeden muž zestárne, možná

2010-08-03T04:42:00.000-07:00

so, im writeing my blog again.

dokážu si představit, dokážu pochopit a dokážu vymyslet. myslím že tohoto cíle už sem dosáhl vcelku uspokojivě, dycky se lze samozřejmě zlepšovat. ale to už není cesta dál, to jen růst. a ten se děje po cestě.

no, to samozřejmě nelze takle říct s čistým svědomím. nemyslím že dokážu rozumět všemu... vubec ne, to je blbost, ještě stále sem vězněm své bytosti.
jde spíš o popis pocitu, dojmu, který mívám poslední dobou. jako že sem se dostal za nenáviděný pomyslný bod kdy přijímání přechází v předávání. a možná by ani nebyl tolik nenáviděný kdybych o něj měl zájem nebo na něj byl připravený, ale to by jaksi asi nebylo ono.

a ani tak to není. spíš sem se dostal do bodu kdy co vím převádím do slov a dávám věcem světské názvy. což je uplně nový a bolestivý pohled na to co vím, z nové perspektivy která zahrnuje slova jako dobro, zlo, vypočítavost, závist atd.... je to poučné! dokonce to skýtá nový materiál k zamýšlení a zkoumání. nikdy mi nevadilo jak mě kdo označuje, až těď když se občas musím nějak popsat sám a je to snad nedostatkem slovníku, ale občas to nezní vubec uspokojivě a to to říkám já, ten co mě zná nejlépe.

jako kdyby dřívě šlo o přijímání, vysvětlování a posuzování "morálky". zatímco teď jde o její tvarování , přispůsobování a měnění. jako kdybych na něco takového někdy měl.... šajn?
ne, to není něco co bych mohl měnit, spíš v ní tak jako hledám svojí skutečnou podobu. ostré hrany a čelisti zahalené lněným povlakem se vzorem který mate zrak.

a pátý nesmyslný a poté vyvrácený odstavec už musí dávat znát že sem zmatený. uplně novým způsobem! prostě bych potřeboval vědět že nejsem netvor a co sem.
tedy ehm ehm: sem v pohodě a mam to v merku :-D

2010-07-22T04:35:00.000-07:00

včera sem si udělal výron v kotníku. neustále sem poškrábanej jak se různě peru a dokonce mam i modřinu! (mě se nedělají modřiny) pořád mě bolí nějaký svaly jak sem si je kde namohl nebo přez ně dostal. neustále si leju horký kafe do rozbitý pusy, myslel sem si že mam zlomenej malicek ale uz s nim zase hejbu, jenom to bolí. tu nohu co nemam s výronem mam potrhanou na chodidle a furt sundavam nějaký strupy.
podobnej stav si užívam každej rok po skřetbale ale letos to skřetbalem začlo a pořád to nechce skončit. z nějakýho důvodu sem strašně sebedestruktivní a neopatrnej a to sem se dřív až styděl za svůj pud sebezáchovy.
nerozumím tomu a nevím proč. nějaký základní nápady proč to tak je, by byli ale žádnej nemam dál o co opřít. asi se na sebe kuli něčemu zlobim. těch věcí by mohlo bejt víc, ale žádná mi nepříde pravděpodobná... to už mi příde pravděpodobnější že jde o spoustu náhod.

sem na sebe zvědavej dál. sice sem teď o berlích ale i tak se určitě dá dobře zrakvit! kdyby měl někdo nápad proč se tak ničím tak prosím, podělte se.
má teorie je ještě neřečitelná tak jí tu zatím nebudu sdílet. ale KURVA to bolí >-D.

nebo mě někdo proklel! ne, kdybych chtěl bejt furt zničenej tak sportuju a nebo sem narukoval... ale já se rakvim při dobíhání autobusu a podobně. něco se stalo, něco je jinak, třeba sem jenom zneschopněl! třeba... něco je se mnou podivně jinak, v důsledku bolestivym způsobem. skusim si kreslit, třeba se ukáže že mě někdo znásilil nedávno!

jdu si udělal led. chtěl sem toho psát víc, ale už nechci.

střed uprostřed

2010-07-13T06:47:00.000-07:00

dítě se odnaučí že je středem světa. malý kluk se naučí že není středem zájmu druhých. mladý muž se naučí že jeho vlastní hlava není tabu. dál sem nebyl.... ve vývoji, muž, starý muž ... whatever.
(velmi zjednodušeně, ne do důsledku... plamen taky jen líže a nemusí spáli aby posvítil)
ta myšlenka co sem měl teď byla něco jako: to že se něco stane není vždy kuli tobě, jako v nějaký počítačový hře kde sou naskriptovaný události podle toho co uděláš nebo kam se hneš ať je to zřejmé nebo ne... není to jako ve hrách s matkou kdy okolo nebylo nic a všechna pozornost byla jen tvoje a vše co si dokázal vnímat se dělo aby si na to reagoval.
když si člověk uvědomí že to tak není... že to že někdo např. vyjádří svůj názor neni další test toho jak dokážeš zareagovat, jsi hodnocen a všeobecně ze sebe musíš vymáčknout to nejlepší protože o to ve hrách samozřejmě jde. nebo se někdo zeptá lidí v místnosti jestli někdo neví co je dneska k obědu a ty mu obratem s nejlepším svědomím odpovíš že nevíš!
nepomatuji se že bych hrál hru která by vedla k tomu, nikomu nevnucovat svůj život když o něj nestojí. rozpoznat motivaci chlápka co k tobě přistoupí na refíži a zeptá se jestli si někdy slyšel o šlapacích balonech.
takový hry se asi nikdy moc nehrály, protože většinou si člověk všimne jestli tomu člověku smrdí z huby a když ne tak se zamyslí a podívá na oblohu ... to člověk udělá ,když se ho někdo zeptá na balony a třeba cukne obočim nahoru nebo "potajmo" ukáže prstem vzhůru. pak se lehce stane že vás druhej očoruje i o zlatej zub jak otevřete pusu když koukáte nahoru.

to neni nijak nová myšlenka. ale je to příklad onoho výše zmíněného... že nejste středem světa a zájmu všech okolo. to s tim tabu v hlavě je podivně formulováno, ale neska si nehodlám rvát chlupy z nosu.
jde mi o to že jakmile si uvědomíte že "o vás nejde" posune se vaše vidění ža vaše oči... do vaší hlavy kde je uplně nový svět, mnohem skvělejší od předešlého protože v něm jde jen a jen o vás, však nedostačující protože jste v něm uplně sami ať je vás třeba osm.
a tak je na výběr, listuji jak mě napadá:
žít před očima- povrchně v očích druhých a dovnitř si strkat svoje obrázky
žít za očima v krásně jednoduchý VYkrajině a za společností občast vylézt ven a zle je zmást či pobavit svojí ztraceností

pak jsou kombinace, v lidských silách je dle mého stíhat oba světy, však obtížným bude v žádném nezabřednout příliš a žádný nezanedbat protože oba jsou úžasné.
jsou položeny v řadě za sebou jako by první měl být příprava na druhý... zatím těžko soudit, nemusíte první pochopit úplně aby jste se dostali do druhého... jde jen o to jedno zaklínadlo. Dále toho jejich rozložení nabízí pokračování, tam sem nebyl (asi), nabízí se různé teorie povznesení či života po smrti a Možná to má co do činění s dětma. v tudle chvíli bych vážně jen fantazíroval dopředu, o to mi teď nejde... vědět co bude dál, co je ta další skvělá věc co najdu tam kam svoje zraky zatím nedovedu otočit.

než sem se rozepsal tak byla nejistota jestli To vše není to samé znova ale jinak a zmizí to stejně jako předtím až si uvědomím že sem si pomíchal světy.
jde o něco jako zodpovědnost, když se rozhodnete někoho pustit do svého světa, nevzít si jeho obraz a netančit dál bez jeho osoby stojící ve dveřích. to je pak špatně (asi).. ať pak s osobou trávíte třeba každou minutu, nenávratně se stane že se podoby ukradeného obrazu a oné osoby rozejdou. nakonec zjistíte že obraz vypadá mnohem víc jako vy a z osoby je "místo kterým denně chodíte" (často vám taková místa připomínájí že nemáte to co chcete) a že ukradený obraz vám už nic nedá, jen srovnání a to bolí všechny "zůčastněné". a osoba je všední, jaká jiná by také mohla být?! (ne že bych sledoval jen moje světy... ale ty dva když nejsou spolu tak to bolí... to beru jako znamení že je to špatně... ne že bych se nesnažil je sloučit jinak... a vubec, todle není moje obhajoba.)

znám špatný postup, neznám správný. samotnou "teorii světů" nechápu(zatím) dost dobře abych na ní mohl stavět konstrukce, teorie a odovozovat z jejích proporcí účely jednotlivých součástek.
ale vědět jak to nedělat mi v tuto chvíli příde lepší než nevědět nic. je třeba mít na vědomí že ve hře jsou čtyři světy. žádná novinka, ale nabízí možnost teorie pátého světa, personálně tedy třetího... dalšího v řadě.

(jsou-li liché sdílené nejde o pátý)

logicky tedy... něco jako podmínky v nějakejch počtech co sem už zapomel: třetí(pátý) svět netvořím jen já. třetí(pátý) svět vznikne spojením dvou a dvou světů, tedy neznámá chybějící by mohlo být zaklínadlo (láska by nahrávala teorii s dětmi :oD).třetí(pátý) svět lze pravděpodobně identifikovat tak že se po vzoru předchozích dvou nerozpadá ( ty se rozpadají až v momentě kdy už si to nelze pomatovat z nedostatku života(to je uplně hloupá a bezpředmětná podmínka)) třetí(pátý) svět nesouvisí se čtvrtým (:oD ne to už neni uplně logika ale spíš intuitivní hlod vyšinutého autora)... další brány se otevírají ale už mě to neba

to může bejt všechno blbost, omyl nebo poloteorie ale v při hypitetické korektnosti je zajímavé zamyšlení nad lokací onoho světa... jeho tvarem. myslim že by to šlo sledovat a přirovnat a přiřadit k reálným pozorovatelný věcem. ale to už je zase uplně jinam než sem dnes mířil.
šlo mi asi o to tu sdílet nějakou nejistotu, která nemá místo nikde jinde. a to by se mi asi povedlo i s mnohem jednodušším obsahem ale já sním dál... řekl bych že jsem osoba s vysoce vyvinutým smyslem pro naději :oD. (což samozřejmě nelze říct a nelhat :oD(lze, ale o tom jindy))

Berlin

2010-06-30T06:34:00.000-07:00

25.06.10 chtělo se nám jet někam z prahy... na víkend nebo jen na den. snad na chatu nebo na karlštejn a pod.
okolo šesté odpolední padlo něco o berlíně, okolo osmé jsem se "nějak" rozhodli (skutečně jsem tomu uvěřil až v berlíně druhý den tou dobou)
v děvět sme si začli zjišťovat jak na to... v plánu byl autostop ( žádně skušenosti ani na jedné straně :-D). v půl dvanácté jsem měl zabaleno a "připraveno". vyrazili sme přes prahu zabalit k Navitas.

falešný start :-D

ale byli sme brzo zpět z důvodů děravý hlavy :-D. dali si pár hodinek spánku a vyrazili znovu.

start

dobalili sme a zjistili že máme jen auto mapu střední evropy (a nezjistily co všechno nam chybi :-D). vyměnili peníze a vyrazili na první stanoviště (strašně sme bloudili po praze jako by nás nechtěla pustit :-D).

kuchyňka holešovice 1145

šlo to rychle, asi pět minut než nám zastavila Helena z Moldavie a vzala nás až do Dresdenu.

dresden 1400-1600

v dresdenu to bylo na dost dloho, chvíly trvalo než nám zastavila bezejmenná paní jejíž dcera dalšího dne odlétala do argentiny dělat něco hrozně zajímavýho a pár dašních věcí co sme dali dohromady přes jazykovou bariéru, vzala nás až do berlína a vysadila nedaleko Charlie checkpoint v centru berlína.

berlín 26.06.10 18:15

dobrá věc se podařila, dostali sme se kam sme chtěli (kvalita fotografií je omezena možnostmi mého telefonu a kompozice snímků se samospouští(všechny společné fotografie) je zapříčiněna jeho tvarem naprosto nevhodným pro focení bez externího stativu :-D(podpíral sem ho čim šlo o co šlo) ).....(na tý poslední fotce sme ještě nestihly zaujmout nějakou pozu :-D... ale byla to první fotka)

braniburská brána a superstativ: batoh, nůž, šátek a kůl(dále nebudu popisovat)

Inu zajistili si technické zázemí.... turistycké informace a rozbourali stan v kempu který se nacházel v parku v centru Berlína (prima věc je že tam všichni co je to u nich třeba umí anglicky)

fotka pochází až z druhého dne ale je tam stan

a vyrazili hledat doporučený kebab a porozhlédnou se než uplně skončí den (všude je tam pěšky strašně daleko a mhd stojí peníze)

kebabárna na hlaváku

Reichstag

a na kutě. druhý den sme si pujčili kolo... na celý den a projeli celý berlín (s spálili se... kdo by řekl že to chce do berlína opalovací krém když ho v praze nepotřebuje... je tam plno volných a velkých prostranství i v centru)

v pozadí berlínská zeď

ve skle muzea: Topographie des Terrors

berlínská zeď

přes řeku Hauptbahnhof

další skovostná stativovka

Navitas> Spree> Bundestag(...)>Reichstag

fascinace Sony-centrem... ty fotky nebyli dvě

a tak dále... kolo se v berlíně fakt hodí. a nestihli sme technické muzeum (berlín neni na dva dny).
kola sme vrátili s bolavými zadky a před spaním se zkebabovali.
Předem neplánované pondělí (původně bylo v plánu se v pondělí vracet) proběhlo pěšky. navštívili sme co sme prve jen viděli a ozkoušeli MHD načerno i nabílo.

ve skle Paul-Löbe Haus

Reichstag a jeho sluneční fronta na prohlídku kde se nesmělo fotit ale byla fantastická

autobusem 100 okolo berlínských památek a Gedächtniskirche Memorial church

Gedächtniskirche Memorial church on foot a itneriér jeho dostavby

pozvolna opékaní lidé a umění

něco metra...

Holocaust Memorial (vesele)

noční reichstag

toho večera sme byli těžce unaveni, takle sem ten spánek dloouho nespařezoval. našli sme skvělou zmrzlinárnu s relativně přijatelnými cenami a skusily německé pivo s nepřijatelnou cenou. a tak dále a tak dále ale todle je výcuc.
v úterý sme se polehoučku sbalili a vyrazili ku praze.. chtělo to ještě vymyslet odkud budem stopovat a jak se tam dostanem a tak, nemělo cenu cokoli uspěchat :-D.

fascinace hlavákem ráno a kdykoliv

Mhdčekm na první stoppost, úterý 1130

někde mezi Berlínem a Dresdenem (improvizované ochrané doplňky proti slunci)

upně dementí odpočívadlo za dresdenem s kapičkou zoufalství, hladem a žízní na několik hodin :-D

Ústí nad labem ...

Pražské metro 2130

Mise splněna. s velmi úsporným rozpočtem, mnoha novými poznatky . skvělým poměrem doby plánování s oběmem dobrodružství a zážitku.(doba těšení se až převáží sirovostí a ohromením neznámem) příště nezapomenout příruční zavazadlo a opalovací krém.

2010-06-10T22:07:00.000-07:00

říkali mu Ten jež hledá duše v kamenech.
a za zády se šuškalo že mu ještě žádná nezabrala
pak přišel mrak oblázků a nerozemlel je na prach
pronásledovaly ho tisíce kamenů, všechny omleté na oblázky
to tím mrakem, hemžil se a proudil jako pět tornád v hospodské rvačce
duše kamenů mají bolesti, jsou to nejosamělejší duše ze všech.
i v tom mraku byl kažý z nich úplně sám.
a on přece chodil a kameny budil z jejich svobodného spánku
jenže když samota se samotou se snoubí vzniká jen samota pokud se dá říkat že vzniká
a tak chodil a budil kameny aby nebyl osamělý tak sám.

ale teď už všechny kameny zase spí. dostihly ho a rozemlely.
a mlely tak usilovně že se samy rozemlely a vznikla hora prachu
prachu z muže a jeho kamenů a spousta samoty utíkala na všehny strany
nakonec hora zůstala uplně sama, spící ve vzduchoprázdnu v míru
a je tam pořád, obalena spoustou svinčíku a bahna a rostou na ní stromy
chodí po ní lidi, ale ješte se žadnému nepodarilo vzbudit jediný kámen.
zkoušelo jich to už hodně...

2010-06-09T11:58:00.000-07:00

na kopečku seděl a koukal jak se voda zvedá.

cesta se tě nezeptá co si o ní myslíš, nebude se ji stýskat když odbočíš a nestane se že by na tebe v noci skočila, vzala tě až na konec a bez rozloučení skotačila až k moři, brodila se kam stačí a pak by kouřila nekonečnou cigaretu sledujíc nekonečný západ slunce nad klidnou hladinou. chtěl bych todle všechno tej cestě udělat, nejlíp dneska (ale to cigáro by muselo bejt nejaký fakt dobrý).

hlas zpoza, dneska poradil, že bych rozhodně během svého dlouhého života měl skusit vystupovat jako komik. aspoň to zkusit. mam na to, dokážu lidi rozesmát fakt moc, jen je to většinou kombinací mě a jich a s davem sem takle pořádně nepracoval. komik má moc, jeho hlas má váhu a může hodně ovlivňovat, necejtil bych se ztraceně. možná bych byl i šťastný.
ale nenapadá mě kde něco takového zkusit, většinově improvizovaná one man show v podzemním baru v místech kde mě nikdo nezná.... dám to do zásuvky a na blog, třeba to jednou zkusim. líbí se mi ta představa zvláštním způsobem, tak jakoby lepkavá skutečností. (a mohl by z toho bejt velice stylovej a příjemnej vedleší a tajnej přivýdělek... wow, fakt dost stylovej)

a pak ještě: venku je fakt tma, nějak se dneska třpití. třpití se nebezpečně.. je ostrá.

_________________________

kdo to je?!

post toho co pil

2010-06-07T15:34:00.000-07:00

nedokážu si představit něco co by mě zbavilo schopnosti se smát. dycky se mužu smát sobě, proto se mam rád, sem nesmírně zábavná bytost!

až se to jednou stane. a nebudu se moci smát, budu mrtev nebo budu ten druhý. každopádně to nebudu já. tehdy se vzdalte pokud mě neznáte, bolelo by to, já znám vás. a jestli mě znáte, není co radit ale hrdinství nedoporučuji. ale vlastně sem schopen vám, ať jste kdo jeste, slíbit že to se nestane.

bude to tou diplomkou a absolutoriem a par dalšími věcmi, řekl bych. ačkoli ten pocit přichazi i mimo stres. není mi dvaadvacet, je mi mnohem víc, nebo míň, nebo nejsem. mám vzpomínky co mi nepatří a ani tejdle době, mam pocity co připomínají narození na které nemá mít žádné vzpomínky a občas se ocitám tak daleko že se nepočítám jako jednoho z nich.... vás... koho?

sýr si sám nikdy nemůže všimnout že je zkaženej. můžete ho upozornit, ale neuvěří vám, vyhoďte ho. třeba se nevrátí ale to to musíte udělat včas, všimnete si včas že je sýr zkažený?
spíš ano, ale to je většinou sýr co máte v lednici, a lednice je modla.

kdykoli přijmu za své že něco chápu, praskne jedna obruč. nemyslim to tak že mi to začne dávat smysl ale že jsem přesvědčen že chápu podstatu. naštěstí všechny obruče drží, zatím, sem mladý a mam dost sil se držet toho že morální síla nespočívá v tom co mi nikdo nemůže vzít(viz. Werich) ale v tom že mi nikdo nic vzít nemůže, dokud nic nepovažuji za vlastnictví, však já jim toho mohu mnou dát (ne že bych něco někomu vnucoval). a tak! keci v kleci!

byl bych se bil ale nebyl čas se bít. být jinde bylo třeba. trochu doufam že sem se nebil jen kuli tomu.

ještě jednou bych rád zdůraznil že jsem požil :-D a dodal bych že todle neni nic jinýho než místo kam se chodim vylejvat a neobdržel sem a možná bych i zapřel jakékoli požadavky o .... cokoli, sem rád co sem, nebudu vám lhát, stejně to nepochopíte! (a kdyby jo, tak mi to nerikejte, citil bych se nahy(ne nahy jen tak ale nahy nekde kde je to fakt nepříjený))

na hacky a cárky dneska sere pes, zkousel sem to ale nejak to nejde furt sledovat, tam pisu takle a jinde jinak a ted to nejak nestiham :-D "smich toho co požil :-D"

2010-06-05T10:21:00.000-07:00

stalo se již pár let očekávané ale nejednané. byl sem u chlápka přes nohy. byl uplnej ortoped a měl cimru v nemocnici, nechal mě zrengenovat a vubec to vzal velice zodpovědně.
takže sem prej hyperflexibilní ale za tu cenu se mi rychlejc opotřebovávaj klouby. je běžný že se mi unavujou protože sou celkově volněji ukotvené (normalně se mi všechny klouby vrklaj jak mi ukázal) a tím se rychleji opotřebovává chrupavka. tu prej mam jen jednu a nová nenaroste. předepsal mi prášky, prej to neni doplněk stravy jako sem bral doposavaď a že to skutečně, prokazatelně funguje(byla to vojenská nemocnice, a podobný problémy sou u armády běžná věc).
mam je na tři měsíce a pak se mam ukázat, že prej když to nezabere tak už je to v prdeli s tou chrupavkou a že se mi do těch kolen podívá kamerou a přinejhoršim (ale netvářil se že by to bylo vyloučeno O.O) mi někde něco ustříhne a nastaví, někde něco přišroubuje nebo co a budu je mít plný železa.
... to by bylo jistě cool, ale asi ne až tak. sou velký a zabalený jako že to někdo myslel vážně, ty prášky, tak snad.
dokonce sem mu prásknul že šermuju a všemožně skotačím ale nezakázal mi to, mam dělat všechno jako dřív. aby prej nezlenivěly, to by taky nebylo ono a ze stejného důvodu mi nedoporučoval nosit nějaký exoprotézy. prej dokud mě ty nohy nesou, kdyby se začly podlamovat, jako že by povolili krom tý bolesti tak se mam ukázat. ale to rači emigruju, už ho vidim jak mě držej a von mi do nich seká polní lopatkou a zle se chechtá!

to bylo k nohám! a zbytek teaze? hm, svět se točí, mam pocit že to cejtim mnohem víc než kdy dřív... jako že to cejtim. zle nestíhám diplomku a bojuji sám se sebou. jak bylo zamýšleno, dovídám se o sobě plno věcí a všelijak se učím jak být správně nekonečný a nebýt příliš(nedostal sem manuál, musim ho ještě napsat). ještě se chci naučit složit jeřába, jako z papíru a už du skoro na to, ale straaašně pomalu!

2010-05-24T06:25:00.000-07:00

chce se mi napsat něco uplně jinýho, vcelku stejnýho ale ne o mě. nesmí se mě to vubec tejkat a musi v tom bejt něco o něčem tak aby to naznačovalo něco co se mě netýká. a ja v tom vubec nebyl. a mělo by to bejt napsaný jako kdybych to psal ja, bejt někdo jinej na jinym místě v jiny situaci a jinej době... ale ne zase tak odlišný.
nějakej psychochytrolín by ted mohl říkat že bych chtěl utýct před tím kdo sem ale to je taková blbost že sem tady musel poznamenat že to bych vážně nechtěl.
spíš to bude asi tim že mám pocit jak se mi odcizuje můj vlastní blog tím že už nejsem ten samej člověk co ho zakládal. ne že bych se tak změnil ale z pohledu z venčí, těch pohledů kterými sem byl blogu známý. už mi nemůže bejt uplně jedno co se o mě blog dozví.

a tak, ale to je blbost že? můj blog, moje víkaly. to už sem se naučil o životě, ještě to naučit blog o mě. znělo by to skoro jako bych předpokládal že má někdo nějaký nároky na obsah mého blogu, a třeba i má, ale to je jedno. blog fungoval tak že je nikdo nemá, jen já, a to z větí části na sebe. to mi chybí, proto ten první odstavec dnešního příspěvku.

zapisoval sem zde sebe, šifroval sem to do žvástů(to neni výmluva proč sou to takový žvásty :-D), někdy víc někdy míň. teď musím příliš, až tomu sám občas nerozumím.
přestal sem a začal znova.

člověk přece nezavrhne svůj vlastní blog protože zůstal v tramvaji kterou sám opustil. nehodlám mu ujet jinou tramvají jinam, která odjíždí každou chvíli ale nehodlám ji ani zmeškat. řešení je několik plných nasilí a poškozování veřejného majetku, pak je tam jedno zahrnující strašnou kliku a pak je tam ta s rozdvojenou osobností.
to jsou vlastně řeči o době minulé... tehdy sem zavrhnul všechny tři, ta s klikou je nejasná jak vyšla.

:-D a vlastně je to složitější ještě než dokážu napsat... ale jak sem řekl, na čem záleží neni ta část blogu co mě soudí, nebo tak něco. já myslim že je to srozumitelný všechno :-D neni co dál psát, snad jen:

dokázal sem to jednou, dokážu to zas.
a todle může znamenat tolik věcí a tendle příspěvek může být tak matoucí že překecám třeba bráchu aby ho publikoval za mě ve jménu starých dobrých časů.

(moč s kapustou v mixeru :-D)

2010-05-21T09:51:00.000-07:00

šel sem do prčic!

pochod

z čerčan

vzal sem ssebou svého padawana Navitas. nebo vlastně ona mě. šli sme spolu, to bude ono. ona to vymyslela. a nakonec to zvládla mnohem lépe než já. posledních deset kilometrů sem se snažil jít tak abych co nejméně používal kolena, pravou nohu sem měl zaškrcenou aby se nerozpadla, v jednu chvili se mi začaly bolestí klížit zraky a točit hlava jako bych měl omdlít. klepala se mi čelist jako umírající zvěři a vubec sem si užil spoustu nečekané legrace!
ne nebylo to tim že bych nějak magicky přišel o skvělou formu kterou tak nějak mam od přírody ale jak všichni víte,(někdo třeba ne :-D) mám velice špatná kolena. při dvacátém kilometru se začaly ozývat víc než běžně a na třicátém už sem regulerně kulhal, cejtil sem se jako navracející se z fronty ale musel sem vypadat jako hromádka hoven.
skřípla se mi v kolenou spousta věcí a tahaly mě od nich šlachy na všechny strany a pravé se nakonec začlo i nebezpečně viklat v kloubu, proto to žaskrcování, potřeboval sem ho stahnout.

ale jak tady píšu o hrůzách padesátikilometrové procházky na celý den po rovinatých středních čechách a vypadá to že sem tam málem našel smrt, mohlo by to působit jako že sem si zkazil sobotu. ale vubec, vlastně to bylo moc prima, užil sem si to. spousta legrace, pěkný místa, zajímavý věci, čerstvej vzduch a příjemný počasí. i pro ty kolena to bylo vlastně dobrý, už na tom nejsou o moc hůř než bejvaly a navíc to byla poslední kapka, začlo mi to vadit víc než málo a jsem obejednán k ortopedovi.
navíc to bylo poučný, člověk se o sobě a druhých dozví spoustu věcí když se takle zničí (sáhne na dno se říká, ale to se mi nechtělo napsat... dno zní hrozně).

ano, to že sem debil že si takle ničim zdraví padlo víc než jednou, souhlasím s tím ale kdybych měl jít zítra ráno znovu tak jdu rád.(samozřejmě bych si nějak zafixoval kolena hned na začátku, pořídil si nějakou tlumící vložku do bot a možná bych si vzal i vycházkovu hůl) jako malej sem na takovýdle výlety o chození pro chození chodil každou chvíly a dycky to bylo fajn. a pořád mě to baví a dělá dobře(krom kolen).

prostě zajímavý... stala se mi v poslední spousta zajímavých a něčekaných věcí jako na tom pochodu a dějí se další. mam třeba novej mobil a tak :-D

2010-05-18T05:07:00.001-07:00

dobré věci se nedějí obráceně ale ani v jiném posloupném pořadí, to pouze šálí paměť.

plameny okolo rukou a led v hlavě/ plamen v hlavě a led kolem rukou? ne.. plamen v hlavě, strach v srdci a v rukou třes.

led je voda a ta má téct protože času je málo. led nestárne tak jak to známe ale zurčení přes kameny mi zní ze všeho nejlépe.

ticho nikdy nerozmrzá, jen se táhne v pozadí událostí a příhod, které nikdy nezamrznou a nepostojí.

kotrmelce v sudu!!! spousta sudů!!! všechny jedou na moře!!! a zpátky!!! ale puky se v nich nevozí...

jetel a nějaký kytky v něm a je mi dobře, netopím se a ani neschnu

a tendle příspěvek sem nějak nepatří ale časy se mění, některym těm odstavcům sám nerozumim což se dřív(opravdu) nestávalo.(nebo jen trochu)

103

2010-05-14T06:07:00.000-07:00

záznam sto tři. stej sem neoznačil, chtěl sem ale neudelal sem to.
už je to docela hromádka záznamů. asi by to chtělo nějakou rekapitulaci nebo aspoň pár slov ale nechtělo se mi nic takovýho psát při záznamu stém a nechce se mi ani při tomto. nejsem připraven se rekapitulovat.
tak jako zamyslel sem se nad timdle blogem tak jako on nade mnou, už to táhnem dlouho, jsme oba zvědaví jak dlouho nám to vydrží a na co všechno spolu ještě přijdem.
založil sem ho kdysi na radu affaii, už si nepomatuju jak to bylo. ale nejdednou sem byl rád že ho mám, ještě stále plně nerozumím tomu proč ho mám a píšu. ale je na něm něco skvělýho co mě drží. běžně mě věci takle dlouho nedrží a když drží, tak to o nich většinou vim předem, o tomdle blogu sem to nevěděl a to z něj dělá něco víc :oD nebo tak něco.

uzavrel sem teď pár sázek , jedu s myší, druhou se skupinkou prázdnejch hrnků od kafe, třetí s mandarinkou a čtvrtou s čepičkou od flashky. sázíme se na kolika příspěvcích tendle blog skončí s tím že se nebudeme zabývat důvody.
já sázky pouze přijímám. myš tvrdí o mnoho víc než ostatní a mandarinka tvrdí že sem ho tímto příspěvkem zabil a že je jeden z posledních. hrnky s čepičkou hodily nějaký stovkatý čísla a já se teď tvářím neprostupně jako knír skutečného bockmakera(nebo jak se to píše, či co to znamená). samozřejmě jakékoli sázky přijímám i nadále ještě několik dní.

zacinkal sem na skliničku vydličkou, než sem začal psát... to ste si určitě všimli. no, a teď sem se z ni napil nebo tak něco, možná sem do ní z nosu frknul pár rybiček co teď založili hnutí břichem nahoru proti bublinkám, nebo sem si tu skleničku uložil do kapsy až zhasly všechny světla v okolí a já zmizel ze života lidí abych si dal cigaretu a než se to podařilo opravit vrátil sem se zpět. neboo.. a todle je nejlepší!! sem naznačil přípitek, napil se a posadil, tváril se jako že vím přesně co si o všem myslím, zvouce "tleskající hosty" aby pokračovaly kde sem je přerušil. ale to spíš jindy, třeba u dvoustovky(spíš dál)..... teď se mi zdají nejpravděpodobnější ty rybičky.

kynu!

2010-05-09T11:46:00.000-07:00

kalná voda. studená voda. tekoucí voda.

není vidět dna, studeny nohy a tak... něco o tom jak teče a věci se mění, běžný kidy.

jedi larp byl prima, vypadal sem drsně a neprohrál sem, dosáhl sem všeho pro co sem šel a co hledám.

mlha se mísí s tmou a naopak, hned se zase rozední. nové věci dávají nový smysl a pak ho zase ztrácí jako ty staré. zůstává jen málo věcí a jen jedna se nemění... skutečně bych rád věděl která to je, abych s ní taky mohl něco udělat.
to kým jste není vaše rozhodnutí , je to následkem činění toho kým jste byli. o tom, kým budete, sami vymyslíte pramálo. ale není to tak že by se vám prostě stal život... děje se to naopak, vy se stanete životu . ale co jste vy, to ještě nevim, možná vaše nejhlubší přání a nejhlubší obavy, plus nějaky barvičky a do obrazců nalepený těstoviny různých druhů.

boj bolí, vítězství je na pokračování a pak ještě něco co taky vlastně dává smysl ale nikomu neříká proč to vlastně píšu, nebo říkam, nebo tak něco.
trochu začínam srát sám sebe, ale já nejsem hádavej a ani člověk co se zlobí... blíží se čas kdy za sebou zaskočim na kus řeči a nakonec to skončí v posteli, vznikne novej teaz a k tomu se stane ještě něco strašně zábavnýho co bych kdykoli mohl vymyslet ale ne teď.

jsem fakt strašně ospalej, a co tu píšu nevzniko pouze srážkami střepů mé příčetnosti... člověk je takle pozdě a unaven, náchylný k vnějším vlivům víc než by jeden řekl.

2010-05-05T03:39:00.000-07:00

ve větru je prach, chlad nepálí a stopy v dešti neusychají předčasně. zvuky věcí jsou blíž. naslouchání vlastnímu srdečnímu tepu se po tak dlouhé době zase zdá uklidňující. "rčení" že strach vede k nenávisti už nezmiňuje jak strach nenásledovat a pravda, že vyhýbání se vlastnímu osudu vede k přímo k němu a ne jinam, v hledání směru také moc nepomáhá. skoro to zní beznadějně... ale naštěstí je venku i vítr a déšť a strašná spousta životů co mění tváře, tvary, chuti a ovlivňují názory a pocity. životy mají vlastnost nevyzpytatelně reagovat s jinými, a to s každým jinak.

pravidla a hrací plochy se mění a tak i hráči samotní. (šlo by to vyjadřit ještě v divadelní metafoře, ale pes sere na každém rohu jindy.)

letokruhy přibývají a ty staré už se nemění, ty pouze vedou živiny celou délku až ke koruně a v podstatě ani ne letokruhy samotné, nezáleží na jejich barvě nebo tvaru, jen že tam jsou... je potřeba aby tam byly. jejich síla a odstín jsou odrazem jiných časů. tvary stromů lze srovnávat ale co je komu po tom.
když je strom spotřebován tak jako život, oba končí v knihách. některé jesou zapomenuty a některé pokračují dál v podobě výrobků nebo vzpomínek.

mam teď v hlavě strašnej vítr, je tam nacpáno až to bolí a mele se to a nezváno se vynořuje bez jakéhokoli řádu. ale cítím se čistě, jako pramen, neustale omýván novou vodou. ledová voda na kůži bolí a to bude ten důvod proč se skleničky vyrábějí ze skla.
skoro mam pocit že mam v hlavě mraky a vodstva a koloběh co se děje jen světům, kdo by řekl že je to může takle bolet, zajímalo by mě co dělaj místo pití kafe...
jistě to zase přejde. bojím se však, že to nebude úleva.

chtěl bych si na hlavě vysadit špenát. >jou<..

2010-04-30T05:50:00.000-07:00

its like with curtains. and im in the middle.
when the left curtain "little boy", covers the right curtain "old man" in the middle, it makes a dark strip from up till down.
it might be somehow like this... cause i feel and think so old, so as i act madly young.
the middle strip is cruel, on both sides.
so, by the simetry point of wiev, i could estimate, it wouldnt let go for about thirty years?
no, its stupid... i just need to cry :-D ... and im to cruel to let my selfs go. cruel on both sides. but i just shouldnt judge no one of my selfs, well i just cant help it.

curtains are bad metafor. rain would be bether... or somethink with a weather :-D

luck is i still know few thinks for sure... i wouldnt know what to do without them.

2010-04-27T07:04:00.000-07:00

odvaha je předpovídatalná vlastnost. stojí krev, pot a slyzy. dává jasné barvy odhodlání a zkracuje rozhodovací čas... ten, kterej je navíc. bolest kterou způsobí halí do oparu nevyhnutelnosti a do jistého smyslu vznešenosti, vlasní víře v nekonečnost a neomezenost bytí.
nemá nic společného s rozumem či inteligencí a často na sebe bere přestrojení tak jako bývá zaměňována s neznalostí, horlivosí a (chtíčem?).

zmatek není průkazem slabosti a nejistota je jedna z nejúpřímějších obav a strachů, která se nezakládá na racionálním podkladu ačkoli může.

nerozhodnost je dvojsečná a nikdy jiná nebude. východiskem je pouze chytit zbraň za jílec a výpadem protnout tmu... chce to "odvahu".

____________

to že každý den je jiný není způsobené tím že vždy znovu vyjde slunce. dny se lyší tím v čem jsou různé po stránce pestrosti... to jsou některé události a skutky, díky nimž čas dostává náplň a formu. tak vzniká člověk... ta část kterou vlastní a která po něm zbyde.

to jestli je lepší více záhybů a bobulek je už věc jiná.

____________

pokusy bojovat sám se sebou vedou v niveč až ztrátu nebo smrt. protivníka je třeba si pečlivě vybírat. pomáhá nazývat věci správnými jmény.

2010-04-22T08:20:00.000-07:00

hovězí si objednal, ale dal si cigaretu a odesel.
možná prokoukl že vaříme jen z toho co si každej přinese, a on měl jen sebe a svoje obleční, za pasem nůž a přes ramena svoji vlastní kůži. ale nechali sme ho jít protože zaplatil předem.
možná doufal že ho zastavíme, to je oblíbená teorie mezi mužstvem ale nikdo se neodvážil ho dotknout a to se ještě vrátil pro svůj kříž.
když vstopil, servírky se hned vsázeli že ho tu nechá. nikomu tu ale nechybí, bolelo se na něj koukat. mohl si ho alespoň nechat zabalit... ale pravděpodobně bych se vymluvil že takové služby neposkytujeme.

šéfkuchař se sebral jako boroviní každý rok, odešel z prázdné kanceláře a nechal se poplácat po rameni od cizích lidí co s nimi sdílí svůj život. psací stroj v cizí místnosti se otočil kolem své osmé osy a uzavřel se ve velké skříni pod stojanem na útočné pušky a plynové masky.

__________

nelze se stihnout poznat, nelze na sebe zapomenout a vždy jsou to velmi silné až bolestivé vzpomínky. člověk se musí naučit žít sám se sebou nebo přestat být člověkem.

"sebe samotného nelze změnit bojem, sebe samého se musíte naučit tolerovat"

odpověď je třeba hledat v zrcadle a mezi nimy. jen kdyby nebyla tak tvrdá... a najednou mi metafory o vodě přídou strašně pravdivé, jen mě nenapadá příklad žádné co by mi mohla pomoci... vodu nelze postavit proti sobě samé.
mozna vyrazim zase nekdy v desti sledovat odlesky svetel a hledat v nich jiskry, jen se asi nikdy nestihnu otocit dost rychle a chození pozadu svádí k lítosti. lítost nepřichází v úvahu.

__________

šel sem na louku a dloho tam ležel a pak sem šel zase zpět. myslim si že to pravděpodobně k něčemu bylo

2010-04-17T14:57:00.000-07:00

no vybral sem si hovězí. snad maj nějaký v kuchyni, snad nějaký existuje a kráva je to za co ji pokldám. snad mi jde o maso z toho skotu co se poflakuje po loukách. zdálo se mi že mi přinesly uzenou panenku z mých vlastních zad.

rozhodl sem se, že dne kdy si poprvé vymknu kotník si vzpomenu na jedno tajné slovo co sem si dnes vybral.

v noci sem měl nepříjemnej pocit že mam v posteli bajonet a do rána sem ležel tak křivě že mam uplně mrtvej krk.

jdu spát po dni kterej byl fajn ale vyšel sem z něj prázdnej jako do něj vešel. mam v krku popelník ale přestal sem strácet na váze, snad se zase spravim.

2010-04-11T10:33:00.000-07:00

sním o cestě zpět, rozhlížim se po cestě jinam a nezpomaluju na cestě kupředu ku nejasnému cíli. dost možná se o něco strašně rozflákam, protože mě z toho celýho k pláči pálí oči. a jedu rychlejc a rychlejc protože se bojim sám sebe a kdovíčeho ještě.
zajímalo by mě kam mě vemou až se rozsekam, pokud to přežiju samozřejmě.

smích prej léčí, říká se a já tomu věřim, tak proč sem si žádnej nezabalil na horší časy? prej bude hůř, říkáse a já tomu věřim. tak proč neustále cejtim spálenou gumu? kdo by řekl že za lesem bude řeka a za tou les? asi jich bude víc, tomu věřim. tak proč se cejtim jako držkou v bahně na plácku za barákem kam choděj chcát zedníci?

člověk se honí za tvary a barvami a ty přitom lze vnímat pouze dvěma smysly a to jeden z nich je dost nespolehlivej. nestačilo by si prostě zaškrtit prst? i gues not.
jednou si "toho" všimnu. napíšu si do dlaně nějakou sprosťárnu a na kapesníku si necham vyšít psí kost. budu nějakou dobu nosit ponožky s tenisovou raketou a na batoh si našiju komický křídla.

vedlejšim produktem snahy o vlastní integritu se lehce stane monstrum. a to mi momentálně cupuje sval na levym lejtku. cáry svalstva a kůže na všechny strany, šlachy zmítající se, crčící jako nehlídané požární hadice, kotník chybí a holení kost ulomená téměř podélně, jaksi nepřehledně trčíc se rozeklaná pohupuje a natřásá do rytmu bolestné křeče. skoro jako kdybych šlápl na minu, řekl bych. ale todle znovu začíná a končí s každým otevřením a zavřením očí.

"měl bych asi udělat něco co sem ještě nezkoušel" slyším se říkat si a uvědomuji si že tak to všechno začalo. a tak mě napadá "je to třeba? neni mi takle docela dobře?". a uvědomuji si, že právě to rozhodnití že Je to třeba, to celé začalo. a tak si říkám: "fuck?!" a dochází mi že sem dost ospalej.

2010-04-09T08:57:00.000-07:00

life is about happynes obviously,
tough you cant be really, completely happy.
so its about finding the momento, when you are happyest.
but that is somethink you wouldnt ever be capable to identify.
life is pointles until you die.

some kind of end, is quite usual to be considered as an point, like with pencil.

luck is, its not just to get dead. would be to simple.

im trying to say that in searching for meaning of life, which you need revealed to live well, you have to consider your end. cause there is no other way out.

proč jsou standartní jídelní nože tupé

2010-04-06T01:25:00.000-07:00

pokračování dilematu:
tak sem si nechal přinýst oboje. zjistil sem že sem si kuře dost oblíbil, ale musim dát šanci hovězímu abych si tim mohl bejt jistej. snad to stihnu než ten kuřecí plátek vystydne. kdoví, třeba mi bude chutnat ta kráva, to je pak dobře že sem si ji taky objednal, už kuli tomu kuřeti samotnýmu. nemívam problémy si stát v resauraci za svym ikdyž sem to já kdo se chová jako pitomec. ale neska je mi fakt zle.
kdo by to řekl že objednávka v restauraci bude nejtěžší životní rozhodnutí co sem kdy udělal, doufam že aspoň ten zákusek bude snažší rozhodování, a nebude asi i uplně na mě.

2010-02-25T09:02:00.000-08:00

dneska se mi poprvé v životě ulevilo uvědomění si že jednou zemřu...a pak to přešlo.

objevila se taková věc, dilema. rohodnutí které neustále oddaluji a nejsem schopen se hnout z místa. je to jedna z těch věcí, kterou, když to svedu, si vezmu až do hrobu. problém zmizí

jen nevím jestli je to správně, ale to je součást toho dilematu. mám pocit že v tédle věci jsem se zasekl na mrtvém bodě a bez vnějšího vlivu se asi nehnu. ne že bych potřeboval radu nebo tak... neumím si představit takovou radu která by k něčemu byla a člověka který by měl tu moc a zodpovědnost tvrdit a mít pravdu že zná "důvod/význam" a tudíž řešení.
vnější vliv jež mám na mysli je spíš nějaká událost co zamíchá balíčkem a já to budu moct vzít odznova nebo se prostě zjednoduší situace jako když se konečně můžete vyčůrat.

je stále možnost že opomíjím nějakou maličkost či veličkost, každopádně fakt který udělá jasno. ale to jej opomínám už druhým rokem.

je to něco jako když se rozhodujete mezi kuřecím a hovězím plátkem a o jediné o co vám jde a kdy pude je ten jeden oběd a tak si řeknete dam si kuře, bude dřív, jenže v tu chvíli zjistíte, že hovězí došlo a ačkoli by vám to vůbec nemělo vadit máte pocit že teď už si nemůžete jentak dát kuře, že to bude mnohem složitější, máte pocit že ste o tom nikdy nepřemejšleli tak, že pokud vám to kuře prostě nepojede, dáte si hovězí. už to nejde a vy si uvědomujete že celou dobu máte chuť na hovězí ale volili ste kuře že je snažší a dřív. jenže teď to vypadá že si to kuře prostě nemůžete správně užít a napadá vás jestli počkat než hovězí zase bude, však hrozí že se zatím dojde kuře a vaše chuť na hovězí opadne a různé kombinace, s tím jak moc ještě vyhládnete, plus další proměnné.
skoro si říkáte jestli nevyrazit do rybí restaurace ale víte že to s tím kuřetem a krávou není jen tak a bojíte se že je mezi nimi více spojení než si uvědomujete a sami dokážete.
a když si nevyberete a nenajíte, časem zemřete a přídete o zákusek, kávu a případně cigaretu nakonec.
a tak tam jen sedíte a nikdo není spokojený a nic se nehýbe. už nejde o to se najíst, ale chcete to udělat správně. a jediné co vám příde správně, je zkusit vepřové ale je vám líto kuřete a kráva vás straší ve snech.

jenže todle přirovnání asi nebude uplně fajn, jídlo není tak osobní.

každopádně co si nakonec objednám a co dostanu vám prozradím u zákusku

2010-01-13T13:14:00.000-08:00

to že má někdo přesvědčivé argumenty neznamená že má pravdu, což však neznamená že jí mít nemůže.

PRAVDU MÁ KAŽDÝ DRUHÝ

ten, kdo může správně posoudit který, je sám. ten který nemůže, je každý první. a ten kdo se rozhodne má pravdu.

naše rozhodnutí jsou jediná vodítka dle kterých můžeme sami sebe objektivně posuzovat, pokud "věříme" ve vlastní integritu. nechci věřit, mohl bych někomu ublížit, chci vědět abych nikomu nemusel ublížit. zatím však pouze příliš chci, než abych nikomu neublížil.

(well that is pretty much about my current mood...)
(...and despite how it looks like, it`s not that bad.. or sad. it`s just late)

2009-12-11T03:58:00.000-08:00

Jeden by řekl že není možné stratit lásku kterou nikdy neměl, spoléhal na to.
ale pravděpodobně tu lésku měl, protože teď ho to bolí.
a možná že to bolí právě proto že ji stále má.

čekal moc dlouho. teď je s někým jiným.

ten hlupák a snílek čekal a doufal přiliš dlouho a nejspíš dlouho doufat nepřestane.
ten moudrý a čestný člověk čekal dost dlouho aby zjistil že je někdy pěkný hlupák a sílek ale nepřišel na to kde udělal chybu.

a tak se dva spily v Jednoho a ten má v hlavě zmatek a v srci bolest

mezi černou a bílou, mezi srcem a hlavou, mezi pannou a orlem není kompromisu, pouze lítost a nepochopení nebo jenom nestabilní plocha mince která nikdy nevydrží protože život není rovný a snadno pochopitelný.

nejhorší je boj bez jasného vítěze, jde pak totiž o boj strachu se strachem a strach vždy vítězí, lítost se točí jako káča a bolest jenom roste.
pak tedy ještě že je pravda vždy na straně vítěze.

nestranost nelze. je pouze lež a ve lži je strach. jediná obrana před strachem je přijmout barvy jedné ze stran.
tehdy se suchý, větrný a prašný strach promění v dokonalou nenávist a překrásnou lásku.

je lež a lež a jenom jedna z nich je protiklad pravdy. ta druhá se tak jenom jmenuje.

a nakonec: Kde se vzal Zmatek?

Let the Sunshine In

2009-12-10T11:39:00.000-08:00

ale vlastně to nebylo tak dramatický

teda jako bylo dost a byl sem statečnej jako vojáček.

ale prodal sem je, tak to bylo takový jako že snažší, že to dávalo smysl.

a udělal sem fotku na kerej vypadam jako borec, a dal sem si ji na fejsbuk

zařídil sem si fejsbuk, ještě furt to trochu bolí a ještě sem si ho nezačal užívat jak by to mělo být protože tak byl vymyšlenej.
a buď je to falešnej pocit nebo skutečně mám trochu větší přehled o tom co se děje... jako že než byl fejsbuk tak se to dalo zjistit i jinde ale teď je to jinak.
ale teď už bych se jenom snažil se ospravedlňovat a to je na nic.

mam totiž krátký vlasy. a je to lepší.

2009-12-07T08:35:00.001-08:00

ostříhal sem se. nebo nechal... na dvacet milimetrů

něco se stalo

2009-10-13T05:21:00.000-07:00

-a nebylo toho málo..
-a hlavně se nestalo že bych si našel čas na blog a to nemam ani faceboook ani nic jinýho.
-a tak se neska stalo že sem si čas našel

a dám sem i fotky!

________

Tuhle sem se vypravil na sraz lolitek jako lolitka, jelo se na zámek kozel a šeredně sem si sprasil nohy v lodičkách. ale to už je fakt dýl takže si pomatuju jen že to bylo fajn - spousa pěknejch holek, vidláci poulily voči, prohlídl sem si kozel a exhibitoval sem se až až.
očekávání byla naplněna a ještě sem se nechal nalíčit jako v televizi co se průběhu i výsledku týká (dokonce tam byly nějaký nástroje co sem se domníval že sou palečnice ale pak to bylo na obočí).

já a moje žena

lolitky, lolíci, lolkové a lordíci

________

výkend nebo dva zpátky se v třemošný bojovala první světová. rekonstrukce bitvy někde z konce války na italské frontě (pak mi babička řekla že tam byl taky pra pra děda(na tej skutečnej frontě)). bojoval sem na italský straně jako rakouskej legionář a tak sem prohrál ale o to šlo pramálo. den před večerem sem se naučil povely, vyzkoušel uniformu, byl instruován s flintou a druhý den pak už svorně se zbytkem jednotky padl, a to opakovaně aby to nebylo moc krátký.
vzduchem lítala hlína, tráva hořela a pod nohama se motal ostnatej drát, smrděl střelnej prach a do očí a nosu se dral dým a kouř, pušky se prachem zasekávaly, z hluku až pískalo v uších a zákopy se sypaly otřesy výbuchů. prostě "maso"
sice nešlo jen o bitvu, byla i přehlídka na náměstí v plzni a tak, ale z tý bitvy mam zážitky jako z ničeho v poslední době.
a v jednom mám zase jasnějc. válka neni prima... střílelo se slepejma a nikdo mi neusiloval o život ale stejně to bylo hustý.
to sem si fakt užil tudle akci.

já a minomet

náš první útok po dělostřelecké přípravě

promenáda jednotek po bitvě

já a moje žena

________

pak sem chtěl psát ještě vo nějakym podniku ale asi nebyl nic velkýho pročež sem na něj zapoměl.

dobrou chuť s kobrou

Judgement

2009-08-14T10:43:00.000-07:00

sel zlo a všeobecně nebyl milý

je-li zlo, tak pouze jako vedlejší (či nezamýšlený hlavní) produkt lidského snažení o "dobro" (spravedlnost, správnost...).
škodolibost, závist, strach, nenávist, to jsou produkty zla spáchaného dříve někde jinde a nyní se zrdcadlí v srdcích lydí kteří je berou za přirozená neboť jsou.
součástí lidské podstaty není zlo jak bych se stihl domnívat. řekl by že láska a nenávist, s tím bych dovedl souhlasit. jde o tu schopnost hlubokého citu kterému se dává tolik jmen, citu který nás pohání k činění ve světě přírody nepochopitelnému:
víra, umění, touha/chtíč? a láska
(pokud sem něco vynechal tak omlylem a nebo protože se v tom pletete. a možné je že tomu nerozumí) zbytek bych považoval za naturální a ze současného bodu bytí bych mu nevěnoval energii větší než je nutná. což mi příde také zcela přirozené a z něktrých pohledů sem nikdy nečinil jinak a ani nikdo jiný.
(u tohoto materiálu shledávám že je nás málo k diskuzi, pročež o něm diskuze v tomoto odstavci ani článku nebude)...

dobrý či zlý. zlý: jedouše, páchá nedobré věci(zlo) dobrý: dělá dobré věci? páchá dobro? e? ..páchá věci co se nám zamlouvají a u zlého naopak. já rozhodně dělám věci co se mi zamlouvají, jsem dobrý a to že, se někomu co dělám nezamlouvá, se mi nezamlouvá. vznikl dobrý a zlý. a dalo by se vlastně říct že: já/my a zlý.
aby jeden mohl oběktivně soudit musel by se zříci toho že je sám dobrý a to vám nikdo neuvěří a vlastně to ani uplně nejde.
soudit tedy lze jen na základě všeobecně známých pravd, zásad, zákonů a to v "dobré víře" tedy mě či nám vlastní.

v presumci že co neznáme je špatné a v uvědomění že si ani nedokážu představit jak moc toho ještě nevím/e a čemu všemu ještě nerozumím/e. nemůžu než považovat spravedlnost za improvizaci z nedostatku, která nám má pomoci jít tmou směrem který nebyl stanoven protože se po něm nikdo neptal.
....a "neznalost neomlouvá"
.

něco jako p.s.: člověk prostě potřebuje vědět že má pravdu a jak jinak to zjistit než tak že s ním ostatní souhlasí?... važně!, jak?
___________________________________

mimo kontext vytrženo z času:

-pokud ti něco nedává smysl, tak to neznamená že to smysl nemá a nedává.

-slzy druhých bolí,
vlastní hojí

-roste mi pupek a sem namyšlenej a jestli ne tak mi to stejně nikdo neuvěří

kozlí krev

2009-05-27T14:51:00.000-07:00

sex nebo snění.

láska je nad vším a není tam sama.

a my sme pod tím vším pod ní a jsme tu samy.

miloval jsme se a snil sem.
stavěl bych to na stejnou hladinu.
k páření sem však nucen a usměrňován skoro vším co fyzicky jsem.
ten zbytek by jen snil.
kde je pak ta osoba co píše, sem snad jiskra mezi křemeny?
ta totiž nakonec zasne.

jsoucnost bolí když rozum stojí.
a on se nehne a nehne, zírá do světla protože zbytek je ve tmě.

říct si

2009-03-23T12:03:00.000-07:00

měly sme se skautama takovu hru tárorovou, že sme každej měli sekerku a mlátily sme vedoucí v různejch oblecích jako že seracény a určitě to mělo i příběh.
v první bitce sem jako jedinej zůstal vzadu a jal se uvažovat konstruktivně narozdíl od ostatních... tedy kupy svišťů se sekirkama co se v hloučku a s řevem vydaly za prvním nepřítelem co spatřily.
měly sme totiž hledat nějakej prapor. kolik mi bylo? osm? deset? a jak sem tak hledal prapor tak sem ho skutečně oběvil, a byl tam i Uďa. to byl jeden z vedoucích, měl sekerku a štít, a měl paruku z liščího ohonu a já byl sám a malej.
jal sem se tedy volat o posily až sem skutečně někoho přilákal a nějak se mi podařilo ho s úskokem párkrát vzít přes kotníky když se věnoval někomu jinýmu. většinou nám zahodil sekerky a pak zahodil i nás,... teda s těma sekerkama neházel tak šetrně. a on tam tak jako chodil po kolenou že nemá nohy ale stejně přiliš rychle než abych se cejtil ve svech jít po praporu, nakonec k němu odnikud přiběhl můj mladší brácha vzal ho a utekl (dycky byl klikař), tedy jal sem se také k ústupu, však naoko a ošklivě sem uďu vzal sekerkou do zad když si myslel že už jako dobrý. naštěstí ze mě měl radost a nezahodil mě, dokonce měl radost když sem mu štípnul sekerku i štít ale paruku mi nedal, posmrtně bručel že sou to jeho vlasy.

po bitvě sme se v táboře měli sejít a vychvalovat svoje činy aby nám dle zásluh byl vyplacen žold v táborové měně. byl sem na řadě první, všichni věděly že sem skolil Uďu. a já si přines celou mou výzbroj i ukořistěnou a vsadil na skromnost což byla chyba. vzali mi kořist a dostal sem houbeles ale byl sem dobrej příklad pro ostatní, už nikdo nebyl skromnej. i můj brácha co nikoho nesundal a jen štípl prapor o kterej sem pracně šachoval, dostal víc.
skoro bych řekl smůla ale byl to pech, podobnou příležitost už sme nedostaly, vychloubat se a dostat za to cash, a tak sem byl uplně sám a jedinej kdo na tom takle odstrouhal. však to nebyly žádný pedagogové ti vedoucí tehdy.

útěchou bylo že sem na konci tábora dostal tu sekerku a štít co sem ukořistil. měl sem dvě sekerky a jeden štít, to bylo super. a věděl sem že sem sejmul Uďu. nevim jak moc mě nechal ale vim že se to nikomu jinýmu nepodařilo a to sme ho ten tábor potkaly ještě hodněkrát.

pak je tam pár záblesků kdy se nám ve skupině podařilo strhnout na zem poučku(praktikant) s holí v saracénském, a v zápaluboje sem mu zcela se záměrem ublížit mu pošlapal prsty kterýma svýral tyč jako tipyckou ukázku saracénských zbraní. omluvou je mi snad to že když sme na něj ze zálohy sbíhaly z pahorku pokousaly mě vosy na zátylku a to že rozzuřený malí skautíci ve složení v jakém sme byli sou mor a davová psichooza funguje i ve trojici a to nás bylo kolem deseti.

neska po mě chtějí abych si řekl kolik chci za práci, za odvedenou práci. a já nemám vzoreček dle kerýho se chytit , cokoli čeho se opřít nebo jak to spočítat. nechci to přehnat, abych dostal další práci a nechci se podcenit, to se nevyplácí , vim to. a tak se tak probíram zkušenostma. zavadil sem i ten tábor skautskej tehdy. a tak si jako říkal, dyť se rozhoduju podle toho co sem kdy zažil.. tedy zkušeností, a že sem bez vzorečků a pomůcek v hajzlu protože skušenosti samotný sou sbírka blbostí co se skutečně odehrály a mam je na kontě ale nedá se s nima nic dělat než je tak napsat na blog. nedaj se použít přímo, je to jen jakási složka intuice, pokud ne uplně něčeho jinýho.

widěl sem watchmeny, byli super a moc se mi líbily.

chopoodmlceužnenitiprotožeodmlkunelzeuzavříttichemjaksetadynestalopříštěvymyslimnejdřívnadpis

2009-02-11T06:27:00.000-08:00

měl sem fofr...

fakt jo. ještě nikdy sem neudělal takovu blbost abych nešel dvě noci za sebou spát jen abych nevypadl ze školy a stihl odevzdat věci do práce včas.
teda do nedávna. tejden zpátky sem provedl nískej průlet nad dvěma dedlajnama. jedna byla zásadnější než druhá ale ani ta druhá nebyla vynechatelná.
tak sem to stihl, ve škole sem dostal dvojku. mohla to bejt jednička kdybych to nedělal přes noc. tak se pořádná semestrálka na jedničku prostě zvládnout nedá (v tomdle oboru).

omlouvá mě to že sem u toho letos poprvé pracoval, u zkoušek myslim. dělám v oboru tak jako menčí úkoly ale zajímavý, dokonce u toho můžu myslet a ještě se to vyžaduje. je to zajímavá práce a praxe, poklidná, kreativní, doma, výdělek je příjemnej a peníze se dycky hodí. posouvá mě to dál a sem schopnej udělat víc práce než dřív.
štěstí sem měl že mám nový počítač, nebýt jej, ještě bych na tom dělal. procesor je neska a v mém oboru třeba víc a víc. se svými čtyřmi jádry 2,66 a ramkou o čtyřech gigabajtech sem jednu samotnou vizualizaci a to jeden pohled rendrovat kousíček pod šestnáct hodin. jinak bych to možná i stíhal lépe.
baví mě to a jednou bych to klidně dělal naplno a rád pokud se za rok nedostanu někam na architekturu. však i k té možná v této práci přičichnu.

a co vlastně dělam co? vypomáhá jedné paní architektce na tom co zrovna dělá, řeklo by se i že spolupracuji, teď zařizovala prodejnu optiky, dále je na programu rodinný domek. však začal sem tam přes školu(velké štěstí) kde jsem vyhrál soutěž o výškově stavitelnou a celodřevěnou židly pro jednu základní školu. mám pro ně k té židly navrhnou ještě stoly a vybavení učebny pro hudební výchovu což díky bohu není přes naši školu jako židle samotná neb peníze co jsem měl za návrh dostat šly na samolepky od vindouzů co nějakej zmetek seškrábal na počítačích v naší učebně.(k tomu a nejem tomu ohledně naší učebny bych se mohl ještě pořádně rozohnit ale asi bych si rozmlátil klávesnici).
prostě mam konečně práci a ještě takovou jakou sem dycky chtěl.

mám taky plány do budoucna.. začnu čmárat, hodně, víc a rukou abych si ji vykreslil co to de, koupim si fixy a naučim se kreslit abych měl aspoń minimální šanci u přímaček na vysokou školu umeleckoprůmyslovou kde bych rád studoval architekturu. dále si plánuju jednou vydělat na spitfajra( http://www.diggerhistory.info/images/uniforms4/uk-spitfire.jpg ), zmoderniovat ho a vydat se s ním a se svojí ženou na nový zéland přes ural, čínu japonsko a austráli a zpět zase jinudy, třeba přes indii.
taky bych chtěl umět nespat a bejt přitom vcajku. třeba nějakou meditaci chvikovou.. ale zatim o ničem nevim.

mám novu flešku a viděl sem "how i met your mother" a bylo to pěkný.

ve volnu hraji IL2sturmovik. kosim je, mam sice dost mizernou páku ale dávam jim i tak. jen si musím sehnat rozšířenou verzi abych se naučil se spitfajrem... tady v tej totiž neni, todle je o lítání na východní frontě(druhá válka) zas(tam sice pak taky pár spitfajrů bylo ale v tejdle hře prostě nejsou)
a teď du taky někoho skosit. ale tentokrát asi sednu na mesršmit.

2009-01-31T08:28:00.000-08:00

tak jako mezi dvěma zrdcadly. přez svoji tělesnou schránku nelze zřít nekonečno.

škoda... snad

ze střední

2008-12-25T13:17:00.000-08:00

Pan Profesor Korejs

ten mě naučil jak vzít za práci, a nejenom manuální.
říká se o něm že vládne dílnám ale ve skutečnosti
jimy zcela prostupuje a utváří v nich vše co si z nich lze odnést
(v pozadí prady)

je lepší psát nadpis předem, či naposled?*

2008-12-25T12:05:00.000-08:00

už je to nějakou dobu co se můžu hýbat, a v tuto dobu už sem v oblasti krku a zad vyléčen.
a je pravda že už si ten pocit nedokážu pořádně představit... co sem tu popisoval a tak. když to vezmu v dosti nezvyklém úhlu vnímaní a uvědomím si že bych tam našel ten pocit který mívám když někdo potřebuje helfnout a nebo aspoň povzbudit. je tam.
a přece sem ho předtím nezaznamenal, myslel sem si že vím že si na to už nevspomenu a taky bych si třeba nevzpoměl, nerozmáznout to tady. a tak jako mě předtím minulo povzbuzení a soucit mě nyní zasáhla nedůvěra mě.. nebo snad jeho?

je to dost složitý psaní. jestli k takovémuto uvažování není uzpůsoben jazyk, nebo mé myšlení? asi bych se zase dostal na složitou vodu a ještě dál od břehu.
každopádně co mi vyplívá z myšlenky bez mezipopisu a vyjádření(asi sem ho vzdal): záleží mi na tom kdo jsem byl a mám ho rád(občas je to těžký jako s bráchou),...toho kdo a kým sem byl. a záleží mi na tom kým a čím budu ale ten kdo budu je mi v tuto chvíly vcelku ukradený. beru to z pohledu vnějšího a vnitřního. a pokusil bych se ještě přidat jak je to s tím kdo jsem a kým sem v současné chvíly ale v tomto způsobu nazírání je velmi těžké zaznamenat rozdíl mezi současnosti a minulostí, a když, tak je ještě problém přimět se abych dle toho hodnotil.
nemusel bych samozřejmě hodnotit současnou chvíly ale například dobu ale pak se mi nedostává náhledu k hodnocení a šťourám v minulosti.
nic nemá cenu se dál rozebírat tímto, myslím že to bude dosti suběktivní a zbytečné je tedy nadále rozebírat se příkladam.

byl by to děs to nějak srozumitelně napsat kdybych se s tim páral.
a co to znamená? je to příběh o neopětované lásce? je tato neopětovaná láska důvodem k lidské rozporuplnosti, je snad příznakem nebo lidstvím samotným?... no, to asi ne.

mají to tak všichni? či věstšina alespoň? může to být nalezená díra ve schodišti k mému egoismu... :) ..... není ego krásné? co když je to co člověk hledá, třeba je slast být egoistou, a nebo ne teda. (já nevim... ikdyž to zní dost divně.)
každopádně neopětovaná láska nikdy nikomu neudělala dobře(bez hlubší úvahy).

chtěl bych si někdy sednou t chlapcem kterým sem byl a mužem kterým budu. jenže v tu chvíly by nám chyběli všichni ostatní a já bych byl třetí kolo na byciklu.
pak mě napdala představa že by se sešel ten nejmenší(od doby kdy umíš přemýšlet... mě se to datuje od nejakejch patnácti... předtim to byl elementární vývoj a základní poznávání světa... velice důležité období ale k tomuto hovoru nepotřebné a možná i zbytečně matoucí) a ten finální(ne konečný, abychom nemuseli zahrnovat nepředpokládaná umrtí) (bez utrpení ze smrti teda ale nepředpokládám že v ve více pokročilém věku se budu měnit takle rychle)
konec závorek.... a v představě takového setkání u stolu k diskusi by došlo buď k výbuchu a nebo zmatku a možná bych třeba byl schopen opětovat tu lásku naprosto neznámé osobě která je mi tak podobná a zároveň vzdálená.
a nyní v této představě naprosto neschopen úvahy nad výsledky prahnu znát jak bych na sebe reagoval......... možná bych se nenáviděl... jako umí puberťáci nenávidět rodiče(hlavně ti televizní). možná bych se bál a možná bych i utek nebo si skazil náladu na dost dlouho, a to stále uvažuji z ohledu toho mladšího.
možná bych si troufnul něco předpokládat i za staršího ale netroufnu si.

ale něčeho podobného lze dosáhnout usednuli se svým otcem nebo dědou... ale, nikdy sem to nedokázal docenit až dnes. však kromě základního vývoje mě nechávají tápat nebo snad ještě nedohládnou finále... což mě vede k dalšímu poznání které se škodolibě zrcadlí ve veškerém lidském konání a to že není finále ani cíle, je jen konec

a ještě jedna drobnost k tématu co mi skočila do hlavy... jak vlastně milovat člověka kterého vůbec neznám. někdo to prej umí... nějaký zbožný lidi snad, mniši z televize nebo bůh (idyž ten nás podle všeho všechny zná).
ale s toudle houbyfrází, jako že miluj bižního svého a že bližní je vlastně každej člověk protože sme v podstatě všichni stejný a že to tak někdo fakt dělá, si nějak nevim rady.
protože mou současnou osobnost zná jen někdo kdo je mi levej a to ten kdo budu.... asi mi k lásce nestačí podstata... tu bych občas až dokázal nenávidět tu lidskou podstatu, nebo je to lidskost co se mi hnusí a podstata je stále to co mi uniká? je podstata láska? teď si řídu jako ptající se tmy... ta neodpovídá.
(:D:D asi bych dokázal kecat celou noc) tma člověka provází odjakživa, a dycky se ji bál. je snad nevětší obavou že nedojdeme odpovědi? nikdy to nebyla tolik tma jako neznámo.
k zamyšlení by bylo jestli člověk vynalezl umělé osvětlení že strachu z neznáma či jen čistě k orientaci? aby v zmimě mohly dělníci pracovat déle a tak?.... a co je horší? strach nebo člověk?

*po dnešním "výkonu" si vskutku nejsem jist

....asi předem... to je jednodušší

chains

2008-12-14T08:21:00.000-08:00

Udělal sem to, mám dva papíry se spoustou razítek a podstatných informací. a prej mi za ně daj řidičák v jungmannově ulici.
to jako že sem udělal zkoušky na řidičský průkaz. teď si počkám ještě tři týdny od pondělka kdy si tam zajdu. a možná dýl kuli nadcházejícím svátkům, ale už v lednu bych mohl sedlat.
perličky nebyly. pár odchylek od scénáře jo, ale to je i když du močit dycky něco, jako to dělam častějc než řidičák ale nikdy sem to neudělal naprosto stejně, tomu nelze věřit.
prostě nic zajímavýho dost abych tady plejtval řádky.

včera mi ztuhnul krk, brzo z rána... bolelo mě se převalit a nešlo to přes tu bolest. přece se nebudu převalovat krkem si řeknete, ale mě bolelo tu hlavu zvednout a nebo aspoň otáčet s tělem. fakt mizérie, nic takovýho se mi ještě nestalo. dlouho sem si v posteli zoufal a skoušel se hnout znova a znova, jeden si uvědomí jak ke každýmu pohybu využívá víc svalů než si pomyslí. nakonec sem se s trochou slz z bolesti svezl bokem z postele a s bojovým řevem posadil o postel do tureckého sedu.
měl sem z tý bolesti v hlavě takovej šumák že sem málem začal zdrhat jako zajíc kdyby to dycky nezabolelo ještě víc. inu nakonec sem se uklidnil neb když člověk sedí rovně a nehrbí se namáhá krční svalstvo jen minimálně. a tak to bolelo jen trochu. nakonec sem se dost nepřirozeně zvedl s pomocí skříně, došel(velice pomalu vyrovnaně jako modelka) si pro hřejivou mast a šátek, s pláčem si ošetřil krk, a oděl se jako marod. můžu sedět a stát a teď už i bezbolestně chodím. noc bylo peklo, jediné co mě přimělo ulehnout byla myšlenka společně s podvědomým že po ránu to bude lepčí. se slzami sem přebalil krk(abyste daly ruce do polohy kdy si dosáhnete na krk musíte použít krční svalstvo) a volným pádem se snesl do peřin. předklonit se bolí... takže i usedání jak ho známe by byla strast. se spoustou fíglů, které mě jakožto bojovníkovy anatomie znalému, šly samy od sebe docela rychle, sem se nakonec dostal do polohy ve které jsem byl schopen relativně bozbolestně usínat.
ráno byla past, musel sem se vzbudit zpět do bolesti a nemohoucnosti. na chvíly po probuzení sem ztratil víru že to zvládnu bez lékařské pomoci když došlo na zvertikálnění. ale po přebalení a smyslovému zaostření(vyvoraná myš) sem zjistil že například v případě že dojde k náhlému a nepředpokládanému předklonění jsem schopen se s vypětím všech sil i přeze všechnu bolest opět narovnat aniž bych si pomáhal rukama a opíráním o stěny. v tuto chvíli jsem schopen i natáčet hlavu na obě strany, ze začátku i bezbolestně, a nahoru a dolu s bolestí ale lze to, ne moc ale pokrok to je. věřím že zítra už vstanu nohama napřed.

byla to lekce, vlastně furt je. jestli se to k něčemu vztahuje nebo náhoda(asi spíš co?) těžko říct, ale kterak sem se vždy spoléhal na svě tělo, tak sem si uvědomil jak mě může vyřadit malá elementární a dočasná(určitě jo) ... disfunkce.?
měl sem podezření že to tak je i dřív ale teď sem si to fakt ověřil. asi sem to zvládl docela dobře, což mě vede k dalším věcem co sem se naučil, co sem věděl ale potřeboval sem se s nima plesknout a tak. brečel sem jen bolestí.. fizickou. tedy morálka drží.

nejlepší sou ty nejostřejší ze zkušeností, tomudle se budu smát až to budu mít za sebou. nenapadlo by mě jak strašně člověk spoléhá na svoje tělo. ikdyž měl bych z toho těžit asi teď protože pak to pro mě bude mít poloviční váhu a možná menší.

strávil sem víkend bolestí upoután v sedě. priority se míchaly, pocity taky a tak. prostě zážitek, až budu zase v pohodě tak to tady zmínim poukud na to budu mít pomyšlení ale něco mě nutí si myslet že už budu mít v hlavě plno jinejch věcí, život se musí žít dál. je jich víc co by to udělaly za mě ale co bych pak byl? skoro je mi líto že se nepolituju až budu v cajku, tou dobou si na mě teď asi ani nevzpomenu. krutost lidství.
a tak to tady píšu v záchvěvu naděje že si na sebe jednou vzpomenu a bude mi se trochu líto, bylo by fajn kdybych se tou dobou mohl poplácat po rameni a říct mi.. to bude v cajku kámo. nebo cokoli podobnýho co i přes svou zdánlivou jednoduchost člověka povzbudí.

sobecké? opak mi příde zase krutý. člověk se furt učí.

Dublin

2008-12-08T13:11:00.000-08:00

můj Gang z leva: Felipe ze španěl, Christianova holka z itálie, Gica z maďarska, Christián talián a Jan El checo

stát se sebou? :)

2008-12-02T06:39:00.000-08:00

je to divný, všechno, cítím se divně.

ale jinak se mám fajn.
byl sem na koprconu, ten byl famfárovej, takovej že zas budu mít pár tejdnů o čem přemejšlet.

tančil sem, potkával sem, šermoval sem, hrál sem CTF, pil sem i trochu kouřil, mluvil sem a snažil se chápat... prostě sem se děl v čase a prostoru víc než běžně což... mám rád.

stalo se toho dost. něco víc něco míň a něco bylo víc fajn než něco jinýho ale positivní pocit převládá.

nahlédl jsem do své minulosti i budoucnosti, protancoval sem střevíce, obdivoval orlanda a hladil nepochpitelé kusy zdi na vozíku

jely sme autem, affaia řídila a šlo jí to. taky sem ssebou vzal pradyho a tomu šly zase ploužáky, se mnou. ale affaia má větčí kozy. Terezka pila v závěrečném součtu víc než já.(v pomeru tělesné hmotnosti vůči monožství alkoholu. snad)

s pradym sme v kořivnici objevily šikmou dráhu. a nord mě resuscitoval v pivu.

_____________

mám dnes jízdy a měl sem včera a závěrečné zkoušky už jedenáctého a to mi chybí deset jízdních hodin. ale cítím se dobře.

mám nový počítač, je tak supr jak sem si představoval jen ho ještě naučit mluvit.

často vzpomínám jak sem byl malý... hlavně na to jak sem byl malý když sem byl malý... vzrůstem jako. měl sem mindráky a ještě je furt asi mam jen sem na ně zapoměl a oni na mě. možná bych je chtěl zpátky. nějak bych chtěl bejt malej(ne vzrůstem.. ale klidně taky) dýl, na kopru sem se tak cejtil v několika situacích a bylo to takový... jako že bolestivý ale nechyběl mi výhled dozadu.
ale to je asi jen pocit

______________

pochopení je věc kterou si každý rád upře. ačkoli po něm každý touží, zdálo by se že má dvě strany ale ... to asi ne, já nevim chtěl bych to pochopit.

..nejsem furt zmatenější a zmatenější, jen mi to překáží víc a víc.

časy

2008-11-17T12:02:00.000-08:00

(z mobilu jako většina mých fotek a těch co zde prezentuji- můj bratr adam, ještě když neměl na džínsce nápis jimi hendrix forever. bylo to na chatě, kopec nad myšticemi)

o přednosti z prava

2008-11-17T04:44:00.000-08:00

toho neni moc co psát. byla to jediná věc co mi neska ujela. mezi domkama. ale jinak sem jel báječně, nebrzdil sem provoz ačkoli sem jel podle předpisů, nesahal mi na volant a nedělal sem žádný chyby všeobecně.
včera sem jel 110na dálnici a už se i na křižovatkách nerozjíždim pomalejc než ostatní. k tomu mě to ještě baví. už za sebou budu mít polovinu jízdních hodin a má zkouška se plánuje na 14.prosinec.
jezdím se škodou octavia, nafta a 66kw. je to paráda, vypadá dobře, je pohodlná a lehce zvladatelná. jen ten sloupek je vobčas trochu velkej. chtěl bych jí někdy skusit bez toho chlápka co mě furt připomíná že nespěcháme.

koupil sem si druhý nunchaky. stejný jako ty první záměrně abych mohl cvičit se dvěma zároveň. je to větší fuška než by člověk co umí s jedněma řekl. ... to jako že s jedněma už si docela věřim. někdy něco třeba natočim a budu se tim tady vychloubat. je to zábavná věc tydle nunchaky, jen to někdy trochu bolí, neska sem si dal pekelně do brňavky až sem si vspoměl na dolomity.

zítra a nejpozději snad ve středu budu mít nový počítač. dle všeho děsivé dělo, čtyřjádrový procesor, čtyřgigová ramka a 512ka grafika. potřebuju to do školy. fakt.
dělám víc a víc s třidéčkem a noťásek už to nestíhá a to dělam zatim jen v autocadu 07.
ten nový by měl tvrdě potírat cad09, cinemu, max a další, možná něco skusim i s rinocerosem.

a pak ty hry no, ale nebudu to přehánět... fakt ne, umřel bych. ale těšim se že bude odpovídat rychle, nebude se sekat video když si k tomu spustim render a nabudu muset každej dez vybalovat a zabalovat notebook. půl tera na disku a tak... prostě teču. zejtra začne nová etapa mé designérské a grafické... onanie?

dospěl čas a můžu to tu zmínit. začal sem cvičit, opět, konečně, zase pravidelně cvičím, konec hnilobě, dokázal sem to. pravidelně si udělám po ránu čas a zacvičím si, zezačátku to byla křeč ale teď je to osvěžující.

poslechl sem si neska co řekl pan václav havel o radaru do televize. je to chytrej člověk a má zdravej rozum a moc si ho vážím a chtěl bych ho za třetího dědečka a chtěl bych mu cuchat kadeře.. ale fakt .... je to frajer, udělalo mi to moc dobře.

________

život de dál a já du taky, někdy bych si chtěl bejt jistej že to co nachám za sebou mi to odpustí. dost často zanechávám v čase i sám sebe.

2008-11-03T13:53:00.000-08:00

roční období jsou fascinující a to co ohledně nich cítím jim na tom tak jedině přidá

složení výrobku:

2008-11-03T11:46:00.000-08:00

osobnost člověka je tvořena vzpomínkami.

osobnost je paměť.
spoustu ze vzpomínek ze kterých je člověk upleten si ani nemusí pomatovat.
pro sebe samotného je člověk osoba se kterou tráví svůj život a důležité je aby si uvědomil že je sám se sebou nebo snad sám sebou. pak přes to hluché místo ve výhledu teprve dokáže spatřit okolí, přestane se trápit okoukanou siluetou kohosi ve svém životě a soustředí se na "hvězdy"

"don´t focus on the pointing finger, or you miss all the heavenly glory" - bruce lee, enter the dragon
(nejsem si jistej zněním, už je to chvíli co sem to viděl a nechci po tom pátrat... důležitej je obsah)

tehdy v sobě člověk konečně spatří sám sebe a může začít v dlouhé cestě pochopení sebe a druhých. nebo i v očích druhých je jeden tvořen výhradně vzpomínkami a ne jenom na něj přímo, však i na malé zmínky o něm ba dokonce tvar lícní kosti může v paměti druhého vyvolat něco vdáleného a nesouvisejícího.

kdykoli mluví spolu dva lidé jde o komunikaci nejméně čtyř osob: prvý, ten jak si prvého druhý představuje, druhý a druhý v očích prvého. (pak ještě jak si prvý myslí že jej vidí druhý a ....)
(abych pravdu řekl tak tento odstavec sem se trochu inspiroval od pána jménem- don miguel ruiz)

proto je komunikace dvou lidí složitější než by se zdála a pokud se do hovorů připlete "prvý tak jak vidí sám sebe" začíná to bejt zmatek. ale to už bych odbíhal... prostě: zjednodušit znamená jít kupředu

____________

jsou teorie které existenci zjednodušují.. teď mě nic nenapadá... prostě teorie o nekonečnosti (nic konkrétního). které věc vytrhnou z nesrozumitelných vírů okolností a vše vysvětlí a člověku poskytnou nepříjemný ale opojný pocit maličkosti v poměru s ostanímy věcmi velikostí nepodstatnými.

pak jsou teorie které věci v odvrhované ale nádherné a všeobjímající ignoranci, začnou rozebírat nekonečností všeho opomíjené, velikostí nepodstatné maličkosti.
některé člověk ví a druhé jej zaskočí. a nic není větší než cokoli jiného protože velikost je v nekonečnu nespecifikovatelná míra... až na tu kterou si lidstvo specifikovala ale teoreticky musí být mylná.

pak si člověk uvědomí svoji zásadně mylnou představu o nekonečnu a z těžka se přinutí začít znova aniž by zvážil jestli to samotné není v rozporu s jeho hledáním(asi mluvím hlavně o sobě).
tehdy vyvstane ta neopominutelná, zlomová otázka: jestli je takového hledání schopen už jen po fyzické a psychycké stránce jeho existence.
je třeba vzít v úvahu že člověk a ani nic jemu známého není nekonečné a přece něco musí být.

jeden by se nejradči odprostil (ne že bych věděl jak.. todle neni dopis před sebevraždou kdyby to někoho mátlo... to vubec ne)... ale ten lidskej život taky dost stojí za to.

a sme na začátku... uvědomit si co sem... ... a hlavně se s tim stotožnit a naučit se s tim žít.
něco jako uvědomit si co sem za osobu, přijmout to že sem osoba....... a dál do nekonečna a člověk si představí jak je na konci nekonečna a chápe vše, dojde mu že je to blbost... pak si nějak nasupluje tu neskutečnou představu nekonečna a nejradši by se tím přestal rozebírat a přišel na to nějak sám od sebe jako na všechno doposavaď. leč valnost je nejistá.

proč musí být všechny cíle reálné? abych je dokázal ve svém životě splnit? NASRAT!
chci se promítnout v nekonečnu, chci jej dohustit nebo cokoliv... aspoň jej vidět, pochopit a možná jít i dál pokud mi na tom tou dobou ještě sejde.
musí být jednoduché, teoreticky pokud někde nedělám chybu tak musí. jít k podstatě a pak už to bude jenom kousek... což znamená že vůbec nevím kam směřovat. a k tomu ještě žiju svůj život takže jsem hledačem nekonečna jen na poloviční úvazek. a možná sem v tom i úplně sám. asi sem blázen nebo k tomu jenom směřuji.. ale mě ono hledání dává smysl k žití v nesmyslnosti(přídu na to) bytí.

ps.: kdyby něco nedávalo smysl tak je malá možnost že sem to nedokázal napsat tak jak sem chtěl... samotnej text nebyl účelem

_______

láska je bizardní... čuju v ní něco neopakovatelného a možná i nekonečně zajímavého. lze jí žít víc než život.

jak se kola točí

2008-10-28T04:53:00.000-07:00

a barevně to jde i k tomu blogu, docela. sem já na FFku 06.

nainstalovala mi photoshop. potřebuju ho ke studiu. a tak sme se seznamovali.(já a photoshop)

__________

a proč zrovna za jedije. poslední sobotu po dnešek proběhl jedijský trenink.

který jsem zorganizoval. náhodou sem měl čas dva víkendy za sebou takže se stihl i jeden a to první pokust nevydařit.

ještě den pred večerem to vypadalo na na osm lidí což by bylo chvalitebné ale nakonec jsme se sešly v dobré pětici.

příjemně v pohodě sme si zacvičily, báječně sem si ťuknul s dasherem abych si uvědomil jak moc mi ten šerm chybí.

oklepaly jsme prach a oživili sme si to co mě ještě nedávno tak bavilo až naplňovalo.

tuhle sem projížděl starý fotky na stránkách cja. to byly skvělý časy... chci nový ve stejnym duchu.

__________

(dnes sem absolvoval třetí hodinu jízd v autoškole)

ať si ptáci táhnou

2008-10-19T00:44:00.000-07:00

je víkend a mám dost času.

dlouho to tak nebylo. sem doma, a nemusím nic.
trochu pochybuju že je to dobře, konečně sem se tak nějak naučil organizovat si čas a hejbat se protože musim. a teď sedim a přemejšlim co asi provedu, možná pudu ven trénovat jako sem protrénoval v sobotu... dokud je hezky.
a co ji jiného od ostatních vejkendů? no, zůstal sem doma, nikam sem nejel, nejel sem za trezou, ona nepřijela za mnou, sobotní tréninky na které sem chodíval padly a jedijskej se taky neuskutečnil.(sou to lemry)
a tak sem včera vyspával opičku a šel ven kde sem byl do večera, nejdřív sám a pak s pradym sem trénoval...
neska to udělám asi podobně, jen asi bez toho vyspávání. ikdyž už je deset.

tak si říkam jestli je to to co sem fakt chtěl dělat a nemohl? dycky když sem měl jinej program a říkal sem si že bych chtěl mít víc času. jít ven a tam trénovat, sám(a včera sem teda trénoval i pradyho) a dnes opět sám trénovat. někdy si říkam že to neni ono, ale pak mě napadá že mi to vlastně vyhovuje. ten hlásek je tam naučenej z televize nebo vodkať. ¨
v dublinu sem o vejkendech taky byl sám, jel sem na dlouhej výlet do okolí a nebo jen hluboko do dublinu se flákat podel moře.
nejdřív sem spekuloval jestli sem to tak fakt chtěl a pak se mi večer usínalo strašně lehce, byl sem spokojenej, nikdo mi nechyběl (až na ní, ale to je něco jinýho o čem teď mluvim).
ta tak sem začal chápat mého otce. a díky tomu i sebe.
nejsem samotář, to ne, ve společnosti si dycky místečko najdu. jen prostě potřebuju občas trávit čas porozumíváním sám sobě než ostatním, občas mít svůj tichej šum v hlavě a nenucený rozvlalování myšlenek. s lidma se asi nikdy nedokážu fakt uvolnit.. dovedu to hodně ale nikdy ne tak jako sám někde kde nikdo neni a nebo nikoho neznam, a pak ještě s terezkou, však tehdy sou pořád věci na který se musim soustředit, naštěstí jí miluju a nemám to zatěžko a funguje to samo ale sám sem jedině se mnou.
v tomdle si ještě musim udělat pořádek, je to jako dělat obrázek z rozsypaných zrnek rejže ale můj otec to dokázal, a nejspíš se mu to dost povedlo.
a já si pořád říkám, je mi dvacet a pořád si vracim že to mi nebude dycky a nevim co si vybrat.
a valstně když sem sám, tak tyto přetvávající průběžně řešené myšlenky odpadají.

dřív sem samotu nesnášel. bude to asi tim že sem nechápal a neměl rád sám sebe. což je pravda, časy kdy sem neměl kapku sebevědomí, chtěl sem abych byl něco jinýho než sem a bál sem se že ostatní ví líp než já kdo sem, sou ale naštěstí za mnou. takže sem možná za pubertou. neska sem se sebou spokojenej, v rámcích možností (dycky můžu víc trénovat třeba).
a tak když sem sám mám rovnováhu a klid, vnější vlivy si vybírám a uvnitř mam smíření, klid, jistotu, radost?, a proud myšlenek si usměrňuji jako když si rozčesávam vlasy.(mam na mysli tu příjemnou část, ne to kdy si z hlavy rvu trsy dredů)

ale tim se nesnažim říct že nikoho nepotřebuju, to by byla blbost, samota je příjemná ale nevystačila by mi dlouho.
žít ve společnosti sem se naučil už dávno, a osvojil sem si to už pár let zpátky. přispůsobování se skupině už mě nebolí. mám v tom jasno, priority a tak.
lidi sou velká inspirace, člověk si uvědomí že je člověk a co je člověk a ta nedokonalost a pokroucnost ho vede ke kreativitě, tvořivosti a přemejšlení. lze si najít vzorec podle ktrerého jednat s jednotlivci ale taky lze s každým jednat jinak, lze každého pochopit zvlášť a tam je ta zlatá žíla inspirace, ale chce to nervy a občas i sebezapírání. je to jako se poslepu pohybovat prstorem se strašným množstvím jných předmětů a bejt schopnej je skutečně spatřit dokud každej dopodrobna neosaháte(ne že bych osahával koho potkam.. todle je jen ilustrace) a neproskoumáte. a tehdy člověk se spoustou novejch znalostí a zkušeností začne přemejšlet co ho v tom prostoru drží a uvědomí si svou maličkost, maličkost svého středu vlastních myšlenek, a moc bejt kdekoli a zároveň ve svojí hlavě, naučí se toužit po poznání pozadí celé té maškarády. a mám strach že se jednou budu muset zvyknout že prostor za kulisamy je mi uzavřen a nebo že sem v něm od začátku a že to je něco, na co přes svůj krátký život nestihnu přijít.
hledám ultimátní vzorec založenej na nekonečnosti prostoru a času abych jendou mohl přeskočit to trapné představování.

a navíc to všechno chápu jen z půlky a možná míň a mam pocit že se cpu někam kam nepatřim.

_________

z mého skutečného života:
poslední školní úkol a projekt jež sme odevzdávali bylo navrhnout skříň do historického prostoru školní knihovny SUPŠ. která je chráněna uneskem, ve své době vyhrála grand prie, je vybavena ve stilu artdeko bývalými stdenty naší školy.
jeden z našich návrhů má jit do výroby. což je motivace a tak sme se snažily... až na některé renegáty.
skutečně sem si s tím vyhrál. návrh sem propracoval do podrobností, rys byl na A0 a ještě byl namačkanej. samotnej návr a pak ještě konstrukci sem vymejšlel několik dní.
ale všechno klaplo. udělal sem artdekovou skříň s moderníma prvkama, tak aby rozvíjela ale nepřečuhovala v historické knihovně. konstrukce je propracovaná, od toho jak se povede výroba až po to jak se dostane do prostoru knihovny kde se smontuje a jak se bude využívat + několik různejch možností a všechno co nám paní knihovnice nadiktovala že by si představovala.
zadání od profesorů byo velkolepé, hlavním motem bylo že se musíme jako obor předvést že sou ve vzduchu velká očekávání. přežily sme přednášku jakých tvarů si máme na staré knihovně všimnout, které bychom neměli opominout a veká přednáška o historii školy....
atd atd.
nicméně uzávěrka proběhla, školní komise zahrnující vedoucí oborů a vedení samotné si prošla naše návrhy.
můj návrh byl vybrán jako nejlepší. nejvíc se hodí do knihovny a všechno možný... to by byla ta idilka ale pak byl do společnosti mého vydřeného návrhu vybrán ještě jeden.. a to ten nejlevnější.
jde o něco co bych neodevzdal ani na střední škole. nic proti holkáma a jejich konstrukčním schopnostech, nic proti holkám co maj rádi vánoční výzdobu od října do května, samotnou spolužačkou nijak neopovrhuji a vlastně prorti ní nic speciálně nemam.
jen sem prostě stašně skalamanej že vybírali takto po tom co nám všechno navykládali, co nám zadali a v čem nás celou dobu drželi. onen konkurenční návr nesplňuje nic z toho co bylo kýmkoli vyžadováno, do starého interiéru nesedí, konstrukčně není vyřešený a myslim že v tom ty knížky ani nebude možný postavit.... vypadá jako laciná kopie ikey a už o něm nebudu dál pokračovat.
jeho předností je cena. je to jjedinej návr svýho tipu ve třídě, jsou tam jiné levnější než ten můj.. ale todle je prostě sajrajt.(navíc to ani hezky nevypadá)

cítím se trochu podražený a jako by mě někdo vytáhl z výřivky a postavil do studenýho větru.

a tak tyto dva návrhy postupují dál a bude se vypracovávat oceňování. ale já už sem se vzdal. nějak je všechna tam motivace kdesi a já mam chuť jim vyčítat jejich vady a říct jim co všechno je na nich opovrženíhodný a taky vim že to nikdy neudělám a že bych to dělal hlavně kvůli sobě a to se dá vošéfovat i jinak stejně jako sem se s tim návrhem piplal kvůli sobě a nikomu jinýmu.

je to prostě lekce pro příště. nechal sem se unášet na romantické předsatvě že můj návrh jednou obohatí dokonalej, stařičkej a velkolepej interiér knihovny. a dočkal sem se zklamání na všech frontách. jediné co mi z toho rozjaření zbylo je ta sobecká pravda že sem to všechno dělal kvuli sobě a pro sebe. a že sem udělal nejlepší návrh ale jedinej pro koho to kdy bude něco znamenat sem já. a tehdy si člověk v tý sobeckosti řekne, jestli by nebylo fajn kdybych místo toho času strávenýho rýsováním a designováním, šel třeba do lesa a trénoval nebo si šel vydělávat peníze?
no, a vono to vlastně neni sobecký, proč si vlastně nejít vydělávat, dyť je to pravda... ale já potřebuju titul, i mizernej, a nejspíš pudu studovat dál, jenom kvůli sobě. spalovat zbytečnej čas za titul, něco co mi jednou možná bude k něčemu dobrý.
a stímdle všim je otázkou, proč se vlastně snažit, proč neudělat shit, rychle a bezbolestně abych prolezl.... asi kvůli egu, prostě neumim dělat shity, bolí mě to a prostě to nedokážu dotahovat, neni motivace dělat shity, ego chce víc. sem egoista. basta, políbim si prdel.... a vlastně nemusíte(ím). člověk se učí furt, hlavně o sobě.

romantika aromantičnosti

2008-09-30T13:18:00.000-07:00

myslel sem že nemam o čem psát ale uplně to tak nebylo. už je to pár dní, stvořil sem své vlastní nunchaky. zvládl sem to ve dvou dnech, jsou z mořeného dubového dřeva a jako špagát je padáková šňůra, prozatím. ještě toho nevim dost abych to prohlásil finálním.

neumělá a narychlo vytvořená fotka o mnohém nevypovídá, ale tadle fotka je jiná je, skvělá, impulsivně a naturalisticky vytvořená a vypovídá o sajrajtu v mém koberci.
musím říct že jsem s dílem spokojen a překvapen že sem nenarazil na háčky v překvapivě jednoduché konstrukci.
navíc to byla fajn práce, taková malá piplačka s velkou odměnou.
o proti dvěstěpadesátikorunovým v hayashi koupeným jsou lehčí. náhodně rány z nešikovnosti bolí méně a člověk se jich tak nebojí. ale nemám z nich ten respekt který vzbuzují ony černé tradiční japonské nunchaky, jak jsem o nich posléze zjistil. ty jsem nefotil, ale člověk se s nimi cítí mnohem víc vyzbrojen a má mnohem větší pocit řemdihu v ruce.

tak jediné co mě mrzí je že nemám ve svém pokoji ani jinde po bytě dost prostoru abych s nimy mohl cvičit, pár technik se mi do pokoje vejde ale nemůžu to rozjet. blíží se zima a věřit že si pravidelně udělám čas s nimy někam vyrazit ven by bylo krátkozraké. však nemám to vplánu a nedoufám v to dost aby se to mohlo náhodou stát.

___________

nyní z jiného soudku.

dneska sem měl den pod toho nejmenšího psíka. postavil se mi autoCad. naprosto odmítavě a vzpůrně se mi vzpouzel celých pět hodin co mi pro rýsování ve škole vyhradily a ty tři co sem si vyhradil sám.
třikrát sem rys na A0 tisknul, třikrát se to posralo a dycky jinak ale dost podobně na to abych z toho rostl. chybu sem napravil a tak vyskočila někde jinde a já se cítil jako candát co ho moc rychle vytáhnete z velký hloubky. očička pálila, čas pálil a pádil, a pak sem pádil domu kde sem si dal chleba s máslem a se solí abych zase vypadnnul na španělštinu.

minulý rok jsem chodil na francouštinu ale ta mě prostě nevzala a ještě odpudila ale v dublinu sem přišel na chuť španělštině a tak sem si řekl že sem mladej a na vrtochy mam právo. je to zatim fajn a sem spokojen že sem se rozhodl jak jsem sem.

__________

takle to vypadá když si s autoCadem rozumím, a to nejde jen o takovýdle radůstky ve volném čase, některé z vizualizací nedávných školních prací se mi rozhodně také povedly ale to bych sem strkat nechtěl.
jen ještě vědět jak zařídit aby se ten obrázek zvětšil ve vlastním okně. hodně sem si hrál s některýma detailama které lze v této velikosti přelédnout ale co. uznání sklidil už ve škole a mám z toho moc hezké pozadí plochy.
je pravdou že sem chtěl ještě rozsvítit trysky a tak ale to bych nemohl tvrdit že sem to kompletně vytvořil v cadu07. ....třeba časem.

___________

tuhle sem se zamyslel přoč se v sobě tolik pokouším potlačit romantika a napadlo mě že možná proto abych ho zachránil. a pak mi celá ta myšlenka utekla a já dál zíral jak za voknem trmvaje prší a tma se tváří svěže.

píšu že sem dlouho nenapsal

2008-09-14T11:15:00.000-07:00

normálně k tomu mívam jiný důvody ačkoli si nedokážu vybavit jedinej.

koupil sem si nunchaky. je to psina, a fajn celkově na svalstvo odreagování, a rozhodně se i člověk naučí líp koordinovat, mimo další je to i jedna z nejefektivnějších zbraní svého druhu.

zlámal sem si s nima spoustu nehtů, některý dvakrát a párklát se vzal přes škebly a nebo brňavku ale víc mě to baví než cokoli negativního.

stály 250korun a mám podezření že nejsou uplně to nejlepší co sem mohl dostat ale plánuju si vyrobit vlastní a to bude taky fajn.

nechtěl sem se o nich zmiňovat ale nějak se mi zachtělo, což je dost častej důvod k psaní do blogu. a tak tu tak jako nesouvisleo nich kvákám

konečně sem se dozvěděl jakou známku jsem dostal z loňské ročníkové práce. čekal sem tři a doufal sem ve dvě ale byl sem na výbornou, já to věděl už předtim že sem na výbornou ale netušil sem že si toho všimnou. takže radost, překvapení a spokojenost. možná i spása neb tíhl sem po onom nedoceněném výkonu k rezignaci na další snahy, neboť při obhajobě se tvářily jako bych neměl právo se hájit. dostal sem za jedna.
ve třídě sme s jedničkou dva a jsem na sebe právem hrdý a sem rád a je to můj školní úspěch a na ty sem nikdy nebyl zvyklej.
je to dobrej pocit bejt nejlepší s tím že sem na to pracoval jako zaujatej a ještě sem u toho pomáhal ostatním, zdá sem že mi obor sednul. nikdy sem neměl touhy bejt nejlepší... až na dětství.. to bych byl divnej, ale nakonec je to docela fajn.

dnes večer a to právě teď se vrátil můj otec z irska ze stejného kurzu který jsem před nedávnem sám absolvoval. sme si hodně podobný, já sem mladší. je to jednoduchý, to by mohl říct i člověk co nás vubec nezná ale taky to lze vyřknout po delší úvaze s dostatkem informací.

a ted du spát

s velkou pompou

2008-08-30T12:14:00.000-07:00

napravuji

dostal sem tuhle malou lekci blogistického chování. a tak bych chtěl napravit svoji předešlou nedbalost. k čemuž ne*slibuji že budu v časech příštích odpovídat na komentáře i bez požádání pokud bude jak.
odpověď na affain komentář k příspěvku "v poslední době":

terezka jak ji někdo třeba zná

(ona to umí i líp, bejt roztomilá, ale nějak se nedostavuje fotek nebo co. a taky si uvědomuju že je to její první fotka na mém blogu... a asi zase na dloouho poslední, ale přecijen se to tváří jako mezník)

odpověď na tarkishin komentář k příspěvku "v poslední době":

souhlasím že vyděsila není to správné slovo, ale rozhodně si mě zaskočila a ne jedinkrát toho večera :D. a vlastně vubec nevim co ti mam odpovědět... tys viděla jak se tvářim.

myslim že to slovo bude něco vo tom když se jeden chce schovat jak jen muže a ne proto že by byl vyděšený, spíš jako by se něčeho děsil ale ne strachy ale.. a zase mi chybí slov.

....... a vlastně si mě možná i vyděsila.

_____________________________________________

a taky jsem sem chtěl dát fotku z dublinské autobusové linky 16a a napsat o tom jak se mi v ní skvělo pospávalo, snilo a jinak trávilo čas se svým zorným polem a jeho marném boji o pozornost k němu věčně odvrácenou zády. jak totiž velice rád v dešti cestuji pražskou mhd tak tydle autobusy byly něco fantastickýho. a v irsku o déšť není nouze.

no, a tu fotku jsem sem prostě nějak nedostal. a už se mi fakt klopí víka.

ahoj světe

2008-08-18T05:56:00.000-07:00

včera na večer sem se vrátil z irska.

byl sem v dublinu na dvoutýdením kursu angličtiny a přivezl sem si diplom. potkal sem lišku, tuleně a možná lachtana, spoustu lidí, nějaký hezký baráky a přivezl sem tři mušle.

vcelku sem si to užil až sem neska spal do dvanácti hodin.

potkal sem spoustu nový lidí a přátel a dokonce sem s nima i poklábosil ačkoli s některými to bylo těžší.
auta jezdily v levo, nikdo nemluvil česky, jídlo bylo nečekaně dosti jiné, klávesnice byla nudná a chudá, měl sem přístup jen k maku, počasí bylo nevyspitatelné a já se divim že sem z toho nepřišel o rozum, naprosto vytržen z kontextu a známého bytí sem si to nakonec i docela užil.
s městem a jeho organizací sem se sžil vcelku rychle posílen věčně zmítanou a těžce pokoušenou nadějí, že to všechno musí být založeno na logickém základu.
dva týdny sem bydlel ve zpočátku cizí rodině, žil sem ve starém domě uplně nahoře ve druhém patře pod střechou a z oken hleděl na archanděla pozvedíjícího meč ku obloze.
zjistil jsem že i průměrný český vidlák může mít v očích víc jistoty o sebeurčení v čase, než průměrný italský student university.
zjistil sem že jaksi záhadně umím z ničeho nic ubalit dobrou cigaretu. a to sem to nikdy netrenoval.

měl sem absťák svého meče a chyběla mi žena... ta moje hlavně.

co se kurzu samotného týká a nebudu mluvit o zajímavých lidech a jejich pozorování, bylo to fajn, gramatika byla nudná ale měli sme na ni hodně pěknou učitelku a tak sem nespal a konverzace byly většinou i vcelku zábavné.

zpočátku sem se bál že nebudu rozumět ani dyž sem mě zeptaj jak se menuju ale nakonec sem rozuměl všemu. angličtinu sem si skutečně zlepšil jak bylo předpovězeno.
ujistil sem se že španělky sou skutečně moc hezký, že lidi směrem na jihozápad od čech neumí pít. že francouzská rugby musí bejt něco uplně jinýho než jakákoli jiná chladnokrevná... a s tim sou si udělal drobnej obrázek o tom že teplokrevní lidé- italové frantíci, španělé a pod nic nevydrží ale zase žijou o pár let dýl a studenokrevní naopak.... je to skyca.. jde to nějak stranou zdravému rozumu, ale nějak mi to tak přišlo.

jo taky sem se naučil jednu důležitou věc, nevadí že se neumíš vyjadřovat přesně a že třeba řekneš jen půlku a nebo prostě nevíš jak vysvětlit co potřebuješ.... nikoho to stejně nezajímá... všichni se zajímají o to aby samy dokázaly říct to co chtějí tak jak to myslí... a tak sem si uvědomil jak je nedůležitý myslet dyž chceš mluvit a jak hloupý je mluvit dyž můžeš myslet. jak je sobecký mluvit o smysluplných věcech když se žvástá o nesmyslech.
a z toho plyne že samomluva je jeden z nejčestnějších způsobů jak si ujasňovat věci jež je třeba prosít vzduchem.

dále sem zvěděl že mám humor jako hug grant.. že dyž si rozpustím vlasy tak vypadám jako villiam valace, že vypadám a mám stil jako postava z hellsinga(toho anime) a to sem se tam snažil chodit oblečenej jako slušnej člověk a ani sem nebyl tak často v černej.... zároveň sem pochopil, že když něco potřebujete tak vás to míjí a dyž už je vám to levé bude vám to skákat do náruče a snažit se olíznout vám ucho. a s tímto poznáním se mi při pohledu do budoucnosti dělá smutno až si říkam že bych snad měl přestat psát do blogu.

to je asi zatim, dost, časem možná i vylovim nějaký fotky z mobilu a časem mi nějaký možná pošlou i moji teplokrevní přátelé.

to je jedna z věcí co mi fakt chyběla... možnost žvástat si... čeština mi tam přišla taková nepatřičná.. dokonce i v mym pokoji. a aniglicky přecejenom ještě nenamluvím odstavce tak abych nemusel přemejšlet o tom co budu říkat tak abych mohl přemejšlet o tom co říkám. nebo tak nějak.... teď koukam na trpaslíka dyž to píšu a tak se mi o tom nechce přemejšlet znova ale dá se to sna d pochopit i bez přepisování... a dyž ne tak je mi to jedno... záleží jen na tom co si myslim... protože nic jinýho pro mě nemá žádnou hodnotu a to co si myslim sou moje hodnoty všechny a jediný. sdílení myšlenek a pocitů je jediná skutečně krásná věc. a to se na blog nehodí, to bych rovnou mohl mít humor jako tom hanks.

ha ha

good night my fellow earthygens

nový gangsterštější image

2008-07-11T04:27:00.000-07:00

v příspěvku níž sem to neslíbil, tak tady to je. bylo to jednodušší než sem si původně myslel. uvažoval sem o bílim ale to by bylo už zase moc

v poslední době

2008-07-11T02:21:00.000-07:00

Stalo se pár věcí.

dost mě zasáhly. některý mě změnily. vyřešil sem pár okamžiků kde jsem byl nejistý a získal spoustu nových otázek.

a nevim jestli sem tomu rád. před tím to bylo jednodušší, teď je to temnější a smutnější.. takový na kroužkovku a pevný ideály.

nicméňě jak praví logika a lidi co mluví v metaforách, tak ke světlu se jde tmou. jen se ptám, kde sem to začal když ne ve světle, že se mi vše zdá temější a temější.

Brečel sem, chvilku sem váhal zdali to sem psát či nechat si to pro sebe, ale dle všeho někdy brečí každej.

takle sem nebrečel, dobrejch deset let. a před tím možná taky ne. skoro sem zapoměl jak se to dělá ale nakonec mi to šlo fakt srdceryvně.(tímto se to nepokouším nijak zlehčovat.. je to přecejenom Událost)

Trvalo to dvacet let ale nakonec sem si konečně dokázal po čem sem už dlouho prahnul. sem dobrej, umím se bít líp než "tak nějak" a nepřicházím při tom o rozum. sem chytrej, přemejšlím a vyvozuji s nejlepším svědomím se snahou nenechat se ovlivnit tou spoustou sajrajtu co se dneska tlačí. možná sem potřeboval někoho aby mi to řekl přímo, někoho o kom smýšlím jako o chytrém člověku, nezaujatém. v pravdě byly časy kdy sem k tomu člověku vzhlížel a nechápal jej a myslel si, že je tomu tak protože sem hloupej.

pozadí celé věci se z větší části odehrálo na letošním, dost zvláštním FFku. (a popředí v mé hlavě samozřejmě)

došel sem několika sdělitelných závěrů. a že je těch co bych dokázal napsat málo, napíšu jeden ten zásadnější pro moje hledání.

"tak jako s dobrem přichází zlo tak se sílou přichází slabost."

(a naopak ale to by pak tak neznělo)

to sem mohl odvodit a logicky zdůvodnit mnohem dřív ale nejspíš sem na to měl prostě přijít jinak.

určitě by se to dalo někde vyčíst ale nikdy by mi to neřeklo tolik jako mi to říká nyní.

jak tam postupem času poznávám sám sebe, nabízí se mi spousta "magických mečů" s jejichž pomocí bych mohl vyrazit kupředu a pohodlně si probíjet cestu ku štěstí a jednoduchosti. jsou to takovéty stereotipy ve kterých bych si mohl hovět a ospravedlňovat jimi svoji ignoranci. někdy po nich až toužím ale pokud mi něco neuteklo tak pokračuji nadále nezmámen a v nepohodlí hledám dál.

znám spoustu lidí kteří se zlákat nechaly, pár z nich sou mí přátelé, nazýval bych je lidmi kteří přišli o svou tvořivost. řekl bych že naprosto tvůrčí člověk neexistuje, stereotipy jsou všude a za vším, a umění je se vymanit a nevypadnout ze společnosti či ze života. (ikdyž spousta umělců vypadla)

a jak na mě leze ta temnota mého hledání(budu-li to tak nazývat) tak to šířim i sem.

nenechte si skazit náladu. pořád sem tamten teaz, nebo ten bláža. to budu dycky, čestný skautský.

tady sem se chtěl rozepsat o spoustě světských věcí, o tom co se stalo a co sem dělal a tak, něco o ffku a o tom co pak, a jak to souviselo, ale tu už sem psal vejš, chtěl sem to psát stravitelně, tak jako že nosil sem aldorovo tričko co mi dělalo velký svaly, hrál sem skřetbal a nátepníky se mi poprvé skutečně osvědčily, a podobný lehce stravitelný záznamy mých zážitků, ale nějak už nevim jak na to. možná jindy

obsah mých příspěvků se temní a proto se pokusím o nový světlejší vhled svého blogu ale neslibuju nic.

toto je vendulka, teď už je větší. a sem na ni zlej a alergickej a oba si to moc užíváme. je drzá, oprsklá a velká hlídačka. já sem velkej a hloupej a nic ji nedaruju, dycky nakonec prohraju v přetahování a běham pomalu jako slimák

znám ji od terezky, bydlí u nich. terezka na ni občas žárlí

-toliko positivního až roztomilého teaze

i have got a blues

2008-06-14T08:43:00.000-07:00

sem k ničemu, cejtim se tak a taky nic nedělám. neska, jindy ne, to sem báječnej a schopnej a dělam všechno možný, někdy. jindy a to většinou, sem zase v normálu, ale neska sem jako šutr co se potopil na dno a začíná se potápět do bahna na tom dně.

nic sem nikomu neproved, nikdo mi nic neproved. mohlo by býti tvrzeno že je to kvuli právě probíhajícímu zkouškovému období (které nestíhám, jako nikdo, a jako dycky)... ale není, z větší části.
sem sám doma: mám prázdej byt, jídlo a klid a práci ale nejsem schopnej se do ní pustit. sedim a čumi, nebo se procházim po bytě, dyž se chci pustit do práce tak mam vokno až do doby kdy zase sedim a čumim a nejde s tim nic dělat, začíná mi to bejt jedno a to je uplně nejhorší. sem vospalej ale nemůžu spát, chodim jako zombie a mám v hlavě hluk a prázdno.
ne nechlastal sem.
bolí mě ruce když todle píšu a musim s nima furt měnit polohu aby mě netlačily. byl sem předat nějakej balíček a po cestě spátky(pomalej a nudnej) sem si řekl že se proběhnu... dlouhá prázdná rovinka, a já sem běžel. bylo to na hovno, nemohl sem se dostat do nějaký pěkný rychlosti, cejtil sem každou blbost, jako že mě tlačí bota nebo že mi skáčou věci v kapse a nemohl sem se soustředit. běžel sem dlouho a s vypětím všech sil, ani sem se pořádně nerozběhl. a když sem dosáhl konce chodníku tak sem nebyl ani zadejchanej, bylo to nanic, jak rád běham tak todle bylo stejný jako kdybych šel akorát hodiny na to měly jinej nároz.
teď tu sedim a přesvědčuju se že todle nikoho nebude zajímat, a ten druhej já že většina věcí co píšu na blog nikoho nezajímaj. a něco jako že oba nárory sou na pytel bo sou ovlivněný tim že mam splím.
a pak si říkam že sem jenom jeden a že to píšu tak to píšu. a podobný existenciální hovna bez vyšší pointy co se honěj v hlavě přiopilímu bernardýnovy když vyje na měsíc po té co ho zbil malej kluk klackem a polil močí.
bolí mě oči a mam buď moc tvrdou nebo moc měkou židly, moc těsný tričko. a nejsem si jistej jestli mam hlad nebo ne.v bytě se ozývaj divný zvuky a mě je to jedno. chtěl bych důvod, znát důvod proč sem v takovymdle stavu, abych s tim mohl něco dělat. mslel sem si že je to tim že sme se tak dlouho neviděli. ale zase tak dlouho to neni.. jen o tejden dýl něž normálně, ale to nic neznamená. dyž sem byl malej neplakal sem na táborech kuli rodičům. nikdy sem netrpěl osamělostí že by mi to spůsobovalo takovýdle stavy (jen při mononukleose, ale to sem byl dva měsíce sám).... takže slepá ulička.
buď to bude všechno dohromady nebo mam krámy, nebo sem se probral po třiceti letech a zvykam si na ten rodíl, nebo sem klon a je mi něco okolo jedenácti hodin. možná sem dostal prach do mozku a vydim přes něj šedě. třeba sem se ve spaní uškrtil povlečením a sem duch. co když sem mi v noci smrskly plíce a mam nedostatek kysslíku. nebo mě mohli unýst mimozemšťani a teď mi simulujou moje přirozený prostředí a zapoměli že sem blázen nebo jinou drobnost co všechno změnila v hnesnej mrak.
jo a je pěkně hnusně, když du v kraťasech tak mi neni zima a když si vezmu tepláky a svetr a zabalim se do deky tak mi neni vedro. furt je mi stejně... tak jako hnusně neurčitě.
asi se převleču za holku a pudu si se sebou povídat do zrcadla, nebo se slíknu donaha a pudu se velet na podlahu do předsíně a sledovat jak se hejbou stíny na stropě a otlačova si na záda a na zadek čtverečky, nebo si napustim vanu, nasipu do ní spoustu malejch útržků papíru a budu si hrát na spláchnutý hovno. mohl bych se pokusit ukousnout kliku u dveří a nebo nakreslit něco co sem ještě nikdy neviděl tak abychto sám nepoznal.

a vůbec nejhorší je přesně todle... to vůbec, to se vyskytuje kamkoli se podívam a za čímkoli na co pomyslím.

du si číst kdyžmi oči dovolí, sbohem váš člověk bez duch

(však věřím že je to dočasné, tak se nehrozte zbytečně moc(pokud ste teda měli něco takovýho v plánu), já na to taky kašlu)

vše a nic rozhodně nejsou dvě věci

2008-06-05T09:20:00.000-07:00

teaz na vrcholu

chybí mi to... ty hory. ty vejšky, ten záhul, ten klid, ta samota, ta jednoduchost... to nebezpečí, a nevypadá to že bych se tam někdy v blízký době dostal. a neni nic čim by to šlo aspoň z části nahradit.

ta fotka vlastně neni z žádnýho vrcholu, dle zeleně lze odhadnout že je to ještě nízko, však nemam jinou fotku kde bych nebyl daleko a nebo zezadu(sem jako dráha). však na vrcholu sem tou dobou byl, bylo to po jednom delšim a technicky náročnym úseku a bylo mi moc dobře.

taky sem si na tom úseku dal o skálu do brňavky na lokti, že sem to cejtil ještě čtrnáct dní :D . ale to k tomu patří a já sem si to náležitě užíval.

teaz v suti

suťoviště sou fajn.. daj se sjíždět, a vobčas se něvco urve a jede či letí to dolu a to je adrenalin jako dva kocouři v bedně. což jenom svědčí o tom jak sem nevyspělej a nezodpovědnej ..teaz. a taky o
spoustě dalších věcí co se možná časem vyjeví jasněji či zcela zaniknou.... asi tak jako spousta věcí

hlavně se dívat dolu

nebo přídete o to nejlepší... miluju to. zajistit se a vyvěsit do svahu.. na tu hloubku pod sebou, ta krása osamocenosti v prostoru...ne jako na poušti.. tam se nedá viset. okolo tvrdo a studeno, jedinej zvuk je tvůj dech a maximálně nějakej vodopádek poblíž.!!!!!!!!!!ten klid!!!!

-toto bylo velice intimní vyjevení mých pocitů, citů, prožitků, tužeb a podobnejch věcí... jak se na blog sluší a patří, tak si toho važte, hnedtak to zase nezopakuju

a na závěr citát co k předešlému vůbec nijak nenavazuje a ani nemá ale dnes sem na něj narazil a moc se mi líbil

If you'r in fair fight.
You didn't plan right.

Havran Hovnem Hodil

2008-05-20T12:06:00.000-07:00

toť vše k vynalézavým nadpisům.

viděl sem teď díl sg,

daniel se tam dohadoval s replicarterovou co je jak a co ne a tak. ona furt žvatlala o tom jak se množí a to je to co je správný aniž by se snažila nějak ospravedlňovat a on jí řekl že vesmír je nekonečnej ale to že vona nikdy nepochopí bo je stroj, a vona že on je taky stroj, jenže mnohem chatrnější a von že ne a vo tom to je. a mě bliklo že to asi fakt trefil....

jako mladší tak často a nyní, když se nějak nechci přemáhat, tvořím ve svých fantasiích zmetky. chci-li simulovat nějakou situaci a ne vždycky je k ní možnost nějaky spůsobem dojít aby byly podmínky jaké chci... a někdy se předcházejícími událostmi prostě nechci zabývat. vzniknou podmínky ve kterých můžu konstruktivně se spoustou uzlů a rozuzlů snít. samozřejmě že většinou se předcházejícím dějem simulované situace zabývám(většinou skutečně nejde o erotiku) a musím sahat hluboko do scifi a fantasi kapes(někdy víc někdy míň). jen málo kdy se probírám tou reálnou realitou, a je to těžké dostat se někam kdy to stojí zato abych to snil, lze to, ale cesty sou dost omezené... a tak mě napadá že při tom jak je lidstvo a jeho kultura rozmanitá, děravá jak ementál, strakatá jak saruman a fousatá jak krakonoš, musí bejt lidská bytost taky pořádnej "zmetek".
ta replikátorka se prostě množila a stravovala, bez víčitek, bez vnitřních rozbrojů... bez fantasie, bez citů, šla za jediným cílem ktreý ji plně uspokojoval. ta se měla sakra fajn!!!

jestli nás někdo stvořil, nebo snad náhoda žofka... tak nás udělal chybovými, chybujícími, nedokonalými, a slabými... nejspíš proto aby s náma byla trochu zábava. musíme bejt... sme, a někteří si to plně uědomujeme, strašně směšní. všichni

jo a stim že ona nemůže pochopit že vesmír je nekonečný... nevim jestli toho byl schopnej on... aspoň já teda když si to pokaždé pokusim plně uvědomit tak mě tou nedefinovatelností rozbolí hlava. nikdy nemam ten pocit co mívam když věci pochopim.

a s tim předposlednim odstavcem mě tak napadá .... chápu proč sem se dycky situoval do toho kašpara a baviče... je to nejčestnější cesta bytí člověkem. aspoň dle toho co sem dnes napsal.. a o tom se i možná přesvědčen že to tak je.... ale nevim, nevim! nevim, kde se to tam vzalo a tak..:D prostě sem moc ementál

tak dobrou noc a krakonoše v duši

Scon nebo ne

2008-03-27T08:59:00.000-07:00

to byl con. www.scon.cz šak už sem se tu zmínil. pro mě osobně měl bejt zvratovej, byl, ale už sem zapoměl jak prožívat takový okamžiky.

a že byl zvratovej? byl sem staff, nepíšu spolupořadatel bo nejsem tolik zasloužilej jako jiní.
zadruhé jsem měl svoji první přednášku(:D dalo-li by se to tak nazvat).
hrál sem v divadle na galavečeru heryho potera.
dále sem začal s fajvkou a novou filosofií... fajka mě furt drží, filozofii sem z nové přejmenoval na modifikovanou (právě teď) a osvědčila se.
byl to můj první kon s mojí dívkou... byl avalcon ale to se nepočítá, byly jiné podmínky a ještě sme spolu nebyli tak jako dnes.

staff... měl sem to na vstupence vytisknutý...! odnosil sem spoustu věcí (a odvozil s jistým duchovním vůdcem a šamanem co nesouhlasí s myšlenkou václava klauze o globálním oteplování), odseděl pár hodin u vstupu a zpíval koledy do vysílačky...
přednášku sem měl o futuramě, měl sem toho připravenýho asi jako na obhajobu před vydláckou lůzou... takže sekerku maximálně a ani tu ne. nakonec sem to tam moc nepřeháněl. pustil sem hypnožábu, řekl pár rozespalejch žvástů (spal sem ale ne zase tolik) a pak bylo promítání, tak sem pustil o díl víc. (navíc z hojné účasti na přednášce nebyl nikdo kdo, by neznal futuramu, neviděl všechny díly a jen čtyři se našli co neviděli film...což mi docela vzalo vítr z plachet(mohl sem to čekat:D))
v sobotu večer byl galavečer, asi byl fajn, spousta lidí se smálo věcem který sem neviděl bo sem nemohl zpoza kulis neb sem byl v divadelním kostýmu(..) pak se lidi smály divadlu na který nemam moc vzpomínek. snad jen když sem nemohl najít hada, to se nedá zapomenout :D:D. ale během tý šmouhy co sem v ní vystupoval se lidi taky smály... takže asi dobrý... existuje videonahrávka... ale tu sem ještě neviděl. měl sem pak pocit co sem ještě neměl... tak sem skusil skákat po žebřinách jako vopice aby zmizel... šlo mi to dobře ale pak mi klouzla ruka a druhá a já sem slítl na podlahu... a to proto že sem měl spocený ruce... což stojí za zmínku, ruce se mi normálně vubec nepotí totiž.(nic se mi nestalo, jako dycky)
fajfka je fajn věc. byly časy kdy sem kouřil cigarety... ale to se nedá srovnat! a o filozofii se nerozepíšu, neznám její koncept ve slovech a asi by mi jich spousta chyběla.
a teď to zásadní: nedávno sem byl na pragokonu, to byl návrat do minulosti kdy sem byl "sám".. jen s rozdílem že už sem nejsem takový ucho. na sconu sem byly dva... jeden nikdy neví dopředu jak se co přihodí a jak co bude ale nakonec to vyšlo dobře, vše proběhlo dle ...asi toho jak mělo, i sme na sebe měli čas (jen sem si nevšiml jedný smsky..ale to tak asi taky mělo bejt).
měl sem ty časy, kdy sem byl sám a flákel se s aldorem a nebo kimkoli celej con a dělal bůh ví co, docela rád. a bál sem se že se to změní příliš... a změnilo se to hodně... ale taky dobrý:)

a teď o conu a ne o mě na conu:
scon se povedl. fakt se povedl. (až budu znalý nahrávky z galavečera tak sem napíšu jak to bylo super ale budu se přemlouvat že skromnost se mě netýká a zase že jo a že neexistuje a podobně)

(dost sem si užil s jednou fešandou co se o ní říká SA58 a měla granátomet :D byla fakt těžká)(ale pššt)

víc toho o sconu nenapíšu, ne že by nebylo co napsat ale neni nic co bych mohl či snad chtěl napsat více.

chápat se, mohl bych vyloučit že sem zlý a nebo ne

2008-02-27T06:52:00.000-08:00

stále přemýšlím. o ženách. ne eroticky, esteticky nebo tak. spíš o tom jak je to s jejich ....(určitě je pro to výraz ale nemam na to školu) zkrátka o tom jak je brát.
někde se říká že sou spestření, někdo říká že sou rovny mužům, někde se píše že by měly být nad muži. četl sem že se to tak nedá brát bo by to bylo jako posuzovat zadní a přední stranu koule.(ne jako že sou stejný, ale že to nejsou dvě věci.) a s tim bych se stotožnil.

ženy(holky, ženy mi zní jak kdybych se tvářil předčasně vyspěle) hodně z nich, mě předčí v mnoha věcech... jako je matika nebo prostě škola(až na specializaci(...)), ale když se podívám za to tak sou vybudovány na dost prosté konstrukci. co se praktických věcí týká, řekl bych že ženy sou všeobecně ...

a to je to. prostě ne a ne to utřídit. mam vizi kdy jsem to pochopil ale nejsem schopen ji uchopit.

vím jedno- sám sem bojovník a snílek, bavič a kašpar. orel. a se svou ženou mám ty ostatní věci potřebné pro minci k plnému bytí člověkem... jako je pozornost, komunikativnost, praktický pohlet na detail a reflexy ku běžnému bytí - "pannu"
každej orel má tu stranu mince na druhé straně... jinak by to nešlo, ale nikdy takovou aby se mohl zvednout na bok a kutálet se kupředu, dokud nemá pannu. a pana je na tom vcelku podobně. ale tim tady nechci vymezovat území na kovovém plátku... pana a orel je jen obrazné označení... asi jako on a ona a to je v dnešní době už dost narušená piramida.

chci říct jen to že se svou ženou sem skutečně lidskou bytostí a ne bez ní. bez ní sem jen kašpar snílek a rytíř.

nesouvislé, bez významu, vcelku dezorientující a neucelené. nic sem nevyřešil a nikoho neobohatil. nejsem hrd na tento příspěvek. většinou totiž vim co si myslim ale neska sem zjistil že tentokrát "sem v lese". až to pochopim (nebo zjistim že už to chápu a že je to fakt tak jednoduchý) tak se o tom rozepíšu znovu nebo snad konečně.

:) je to všechno jen o smyslech

2008-02-14T11:43:00.000-08:00

protože to jsou jediné spůsoby kterými lze vnímat svět... zprvu mi to připadalo vyvrátitelný. ale pak sem si to vyvrátil představou kdybych o všechny smysly přišel... to by pak nemělo vubec smysl.

no a proč to píšu.. základní myšlenka je, že mě spousta lidí považuje za hlupáka někteří za blázna a tak. no a já se za něj nepovažuju a ve skutečnosti se považuji za inteligentního člověka. myslím, přemíšlím téměř neustále a sním jako o život. dalo by se říct že žiju bohatým vnitřním životem... no a tady sem si odpověděl..zčásti. tudle čás mne nikdo nezaznamená, na to není člověk smyslově vybaven. jedině tak že by mě pozoroval a vyvozoval. a to mi ještě nikdo pořádně nedělal... nějak sem je odradil nebo co :D.

tedy: dle čeho ještě hodnotit člověka... dle vzhledu jistě(mlč), dle vystupování, dle hlasu, dle stisku ruky či chůze a taky dle činů. na vzhled máme zrak, na hlas sluch a na ruce hmat, na činy nemáme žádný smysl, na to máme rozum, a zde bych řekl že jsou lidé vybaveni dost nerovnoměrně... když mluvíme o inteligenci ale může bejt inteligent co je sociálně uplně pakůň... takže má smysl spolíhat na to že budete posuzováni dle činů? ne, většinou ne.
správná strategie jak zapůsobit je o vzhledu(nebo jak bych to nazval), nacvičených řečech a vystupování.pak vám všichni uvěří cokoli. ale už sem tu(na blogu) psal o sobeckosti, o tom že všechny činy sou sobecké a o tom co to nehezké slovo znamená. nyní to vezmeme ze sobeckého pohledu, a to onoho správného lidského.. zrakem, sluchem nebo hmatem sám sebe jeden moc nevnímá, ale co udělal a jak, to je to co ho utváří a je na tom založeno jeho skutečné sebevědomí. to jak na něj druzí hledí je taky důležité, na sebevědomí to má vliv. ale aby to bylo podstatné musí si nejdřív jeden vyřešit na Koho ti druzí hledí když se na něj podívají. utvářet si totiž pojem o sobě jen dle toho jak vás vidí druzí je dost nestabilní, člověk se stává závyslím a ovlivnitelným ze strany druhých víc než je doporučeno v manuálu.

ale abych se tu nehnípal v něčem co už mam za sebou (...) zbytečně. Proč to píšu? píšu to na vysvětlenou proč se chovám(vystupuji) jako(možná sklamu ale nemůžu být sprostý neb své počínání považuji za správné) ignorant, sem sprostý jako dláždič a sem nehezky upřímný? nebo abych ..... myslím že tou delší závorkou výše jsem vyloučil další podobné možnosti i jedinou nabízenou.(takle sebeanaliticky a za pochodu píšu všechno..fakt)
takže: píšu to protože,.. zmíněno v poslední závorce.
a co vysvětluje ta první, jediná a nesprávná varianta ve skutečnosti?:

nejspíš to že sem protě takovej

mám se tak rád... jak to co vidí ostatní, blázna a podobně tak i to co o sobě vím jenom já(něco z toho i ona).

a poučení? věřte svým smyslům, ale nenechávejte na nich všechnu práci. a nebo klidně nechávejte
a skutečné poučení? bylo spíš pro mě samotného. ale spíš šlo o třídění myšlenek

dobrou noc, kašlete na moc(sleduji v poslední době stargate), nekašlejte na mě moc!(nesledoval sem rým, sledoval sem tři oc)

nikdy více ačkoli, bylo to skvělé

2008-02-05T12:02:00.000-08:00

byl sem totiž na pragokonu... akce to byla fatálně nezajímavá, ubohá, drahá, a nudná. avšak že sem jedi a mám vlivné, krásné a tak přátele a přítele.. užil sem si to.

nejlepší část pragokonu byla kdy jsem rozdávali letáky na SCON... ahoj, přijeď na eskon.
http://scon.cz/

pak bylo fajn pár dalších věcí ale žádná neměla co dělat s pragokonem, jeho programem, a jeho účastníky... až na těch pár.
byli tam hoší v černých kožených kabátek s černým makeupem, byly uzení, nudní a oškliví, měli železné meče a používaly je jako nevim co ale ne meče a vubec jim to nešlo. ale věřili si to jo. na rvačku nedošlo... bohužel. a to nejsem agresor (většinou)
bylo tam spousta podměrečných děvčátek. většinou hloupá co sem tak odpozoroval(můžu pozorovat co chci). jiné vady na dívkách už roepisovat nebudu... sem zadaný člověk.
ale neříkam že tam nebyla jediná holka co by se neuměla hezky usmívat... to ne.
(většinou takle nehodnotim ale tady sem si téměř jist)
pak tam byli i nějací nezařazení a ty sem neznal.
pragram sem zahodil jak sem ho dostal... ale jednou sme se nečekaně vyskytli na promítání kresleného seriálů o želvách ninja.. what a day, it was!!! jak by řekl john zoiberg
ale většinu času sme se nenudily. můj pohlavní přítel a já. méno? na co?:D dyk všici víte kdo.
chodily sme a byly sme nepříjemní na lidi, příjemní na lidi, kašlaly sme na lidi a semtam sme i vykecaly díru do hlavy někomu méně šťastnému.
hospodu nesmím zapomenout... pili sme, a může za to fořtík. obsluha nahoře bez byla... eaná. hospodskej neupřímnej skřet ale pivo teklo jako jinde.

dlouho sem ty lidi neviděl a stejskalo se mi, díky pragokone že sem si mohl zaplati za to abych s nimy mohl strávit víkend. 30kč za přespání v tělocvičně kde se měl konat ples... rozbít hlavu málo.

ale neni to jen kritika... ale i výsměch :) pragocon je mrtev

jo a taky tam byly otakové a těch se straním... víte co si myslim o anime. a pro ty co neví... shrnul bych to takle: náhražka (názory mě nezajímaj)

těším se na Scon.. budu mít přednášku o Futuramě a budu drhnout záchody(prej).

díky všem ale jenom tak naoko, děkuji hlavně sobě. (berte to jako hlubokou myšlenku)

zdálo se mi

2008-01-16T10:23:00.000-08:00

spousta věcí a některý byly fakt moc a jiný fajn, ale žádná z nich dohromady nedávala smysl.

zdálo se mi ,že: ležel sem na prkně.. vlastně na několika sbouchanejch prknech, abych měl pohodlí asi. no a ty prkna byly strašně vysoko, no, a nebyla tam žádná konstrukce na kerý by stály nebo tak že bych po ni slezl nebo se spustil, ani nevisely ale byly pevný jakoby pevně přivařený na něco velkýho, stabilního a těžkýho... když strčim nebo zacloumam s čimkoli tak se to aspoň kousek pohne nebo zachvěje a to mi dává onen falešnej pocit že mam věci na háku, kterej si jiný lidi navozujou třeba tim že moc mluví a nebo jinak... ale tydle prkna ne. no, a to bylo dost hrozný, vejška byla v pohodě, s těma problém nemam. možná bych v tu chvíly byl radši kdyby se mnou ty prkna začaly padat. zase bych byl někde kde se vyznam. ale todle bylo moc. myslim že to byla noční můra.

mam strach z hloubek... neni to přímo strach, spíš prostě moc silnej pocit když si tu hloubku představim. rozdíl mezi hloubkou a vejškou, v otázce bytí nad, je hloubka mnohem horší, protože neni vidět na dno a na spoustu věcí mezi ním a mým "ažemětoštve" snadno zranitelným a co víc rozporcovatelným tělem.
na moři třeba.. žádný pocity a tak, ale když si při pohledu přes zábradlí představim že už nejsem na trajektu ale na nafukovací matračce... tak mě to, že daleko neni nic než voda vyděsí až jako druhý.

však k co nejlepšímu přehledu o skutečnostch ku hledání odpovědi musím přiznat, že v poslední době docházím k závěru, že sem mnohem radši na suchu než ve vodě. tentokrát s tím hloubka nemá co dělat. de spíš o tu část kdy se ve vodě nemůžu zastavit, pootevřít pusu, stichnout a zaposlouchat se, rozostřit zrak, mít přehled o okolí, vypnout a nechat myšlenky volně se promenádovat... šplouchá to, teče si to kam chce, musí se to šlapat a zanechává to nepříjemný pocit mokrosti která skresluje pohyb vzduchu a jeho teplotu... a nejsem divnej, jen se na takový věci prostě spolíham jako se jiní spoléhají na hlubší výstřih nebo že žijeme v civilizovanym světě či jiní zase že musí existovat něco jako vyšší bytosti.
věřím snad v přehled? v něco co jsem o několik řádek výš, dost prostou poznámkou, vyškrtl z listu věcí "lidem"(a další) přístupným?

hned několik věcí co si neumim vysvětlit aniž bych se neuargumentoval k jupiteru....

/argumenty, to slovo se mi líbí už jenom tim jak zní./

onehdy a tuhle sem se dostal opět do opratí myšlence o chápání věcí okolo sebe. a došel sem k tomu, že toužím veci pochopit. a že pochopení věcí znamená udělat závěr nad něčím co jsem nějaký čas skoumal a nyní si myslím že o něm mám dostatek informací a jsem schopen je poskládat v obrazec co sem si přečet v knížce že tak ma vypadat (obrazně řečeno). hm, jenže to je dost nebezpečná věc.
protože mezi závěry se dost často a naschvál vyskytují mylné závěry, a ty můžou pokud se okoření způsobit třeba válku (řekl sem aby si každý uvědomil že to tak fakt je). tedy vyvozuji že jediný správný spůsob pochopení věcí.. neexistuje a ten správný spůsob jak se vyrovnávat s okolím je jej sledovat a chápat bez zbytečných závěrů které, když se člověk zamyslí, vznikají hlavně z lenosti.
samozřejmě nelze utvářet názor či náhled bez jistých poznámek a mezisoučtů, ale vzhledem k tomu že každá věc lze chápat nekonečně spůsoby (nevim jak sem na to přišel ale příde mi to logický) si musíme připustit že i třikrát podtržený výsledek musí být mezisoučtem. (a pokud tu teď hlavoukroutí nějaký matematik, tak kruťsi ale matematika je pouze jeden ze spůsobů nazírání na realitu,či,co (ačkoli nejspolehlivější na jaký sme zatím přišly, myslím))
a pokud tendle chumel neutříděných myšlenek dam dohromady, vychází mi že celé lidstvo a každý člověk sám jedná na základě mezisoučtů, nedokončených výpočtů, sic podložených ,aleneuplně, věcí a neuplných neuplností.

a těď to fakt přeženu opět pomocí příkladu: představeme si schodiště. není upné, chybí část základů, stupňů a vlastně všude kousek nebo snad kus chybí("neuplné neuplnosti jak sem to pracovně nazval")... no a po tom schodišti se hrne dav. nekonečný dav(lidstvo) ty schody můžou něco unést, ale pak se zhroutí(musí) jako most a lidé na schodech zemřou v sutinách. ale hrnou se další a ze starých dílců schodů budují nové(další mezisoučty) a celé panoráma se opakuje. a my, ti jež nemají výhled na onu scénu a dost možná sou jejímy aktéry musíme doufat že onen slepý dav nebuduje schody stále kupředu jak idiocie a ignorance velí ale že stavíme a umíráme v kruhu(poučeni ze starých omylů na které teď (obrazně) stavíme další omyly) a že jednoho dne bude val mrtvých těl tak vysoký že lidstvo konečně bude mít větší rozhled a zjistí zdali se nacházíme na pevnině či na pustém ostrově.(a možná časem vymyslej jak ty schody postavit tak aby se nezbořily ale: zaprví je to moc optimistická představa a zadruhé mohly by tou dobou přijít nato že z nějakýho důvodu je vlastně stavět nemusí a to by byl konec krásným věcem jako je láska, sex a dobrej pocit z čehokoli)

a pak se nabízí otázka jestli je úkolem lidstva najít ono tajemství nad mraky nebo jsme zamýšleni určením k hledání než se monstrózní hromada těl zhroutí.
a proč se zamýšlím nad lidstvem? no, protože většina věcí jež se týká lidstva se po drobných úpravách dotýká i jedinců samotných... !!neb poučeni z předešlých stavíme své nové omyly znovu a znovu snad jen z nudy a hladu.

možná sem se zamotal ale nepsal sem to zbytečně

stále nenalezen

2008-01-09T07:54:00.000-08:00

krásnej co? chtěl bych, ale dybych ho měl tak bych byl nešťastněj že ho v nikom nemužu vykoupat.

stále nenalezen ale je blízko a já ho cejtim. mě.

neska sem měl strašně vysmátej den, nešlo to zasavit, musel sem spoustě lidí bejt dost otravnej ale.... nemohl sem si pomoct.

směju se zlejm věcem... sem zlej na mí okolí... a nikdy to nemyslim špatně. znamená snad že když neberu bytí zlým za zlým bytí, jsem pak zlý?

no asi jo. tak co no? co s tim? no co no? nic, sem... ale zase se mi někdy stane že sem nevysvětlitelně hodnej a občas o tom ani nikomu neřeknu aby mě za to chválil. no, a to znamená že sem fakt zlej protože pokud se o čemkoli co uděláte nikdo nijak nedozví, nejedná se o skutek. což usuzuji na základě faktu že: člověk je čistě sobecká bytost(nebyla by kdyby to tak lidi nepojmenovaly), člověk není lidskou bytostí není-li ve společnosti lidí.(občas ani to ne ale proč by sme se v tom dloubaly... ještě by sme došly k tomu že je to naprostá pravda), a z řečeného ,,pro druhé člověk činí kvůli sobě a pro sebe kvůli druhým"(což sem asi řekl jenom já protože si nepomatuju že bych to kdy takle slyšel... je to dost o tom prvním se sobectvím ale ne uplně, a taky se v tom nehodlám vůbec vrtat, rekl sem)

a na základě oné úvahy se skutkem a neskutkem sem nyní schopen sám před sebou ospravedlnit spoustu těch.... věcí co si sám vyčítám. ale ne všechny... vyčítám si i nějaké věci kde figurovali "druzí"... ale nelituji ničeho (to je teď in)

dnes sem uvažoval jeké by to bylo roztrhat lovené zvěři hrdlo.. a ta představa se mi fakt až fakticky líbila. (zařadil sem to na listinu přání co by se jednou mohly vyplnit(to sou ty co se nikdy nevyplní ale naděje neumírá))

sem šťastný, mám se rád (a že mě má ráda)

2008-01-07T12:13:00.000-08:00

mít se rád takový jaký sem a ne takový jaký bych si přál abych byl to je TO!
(mám se rád akorát a né více!)

o doprovodných teoriích (prostě psichologie) ve škole sme se nějak mimochodem, snad v něakém textu zavadil sem, dostali k tomu že se z chlapce stává můž.
>mimochodem mám ten předmět rád, a máme na něj fajn profesora a tak<
a není nepravdou, že jsem ve věku kdy by to mělo nejméňě propuknout. a asi už se to děje a asi není správné slovo, a dokonce bych řekl že onen počátek lze datovat o nějaký ten rok zpátky.
no a k věci... měním se, to rozhodně. i to dovedu pozorovat sám. a shledávám, že ke smutku všech mých nohsledů a následovníků, mám myslím od běžného obrazu odlišnou představu o bytí můžem,... a dospělým. a k vlastní spokojenosti bych mohl říct že se oné představě přibližuji a blížím každým rozhodnutím, každým zamyšlením, každou ozvěnou a rezonancí starších zamyšlení.
no a jak se tu tak chvástám a oblažuji si dacha/y měl bych se postupně dostat k druhé části nádpisu. k tý části v závorce, byla dopsána po konzultaci s oběktem mé duševní přízně.
a to by bylo tak všechno o tý části v závorce¨

teď něco o silvestru a nebo až příště.. neb teď mě onen výše zmíňěný objekt odtatuje mé zmatené a zauzlené a nevyzpytatelné myšelní kam se mu zlíbí a tak píšu větší žvásty než jindy. a nebo bych psal kdybych pasal dál

bla

být on

2007-12-20T12:06:00.000-08:00

oidipovský komplex po mym... jestli mluvim o tom o čem si myslim že mluvim

mám svůj pokoj a mám tu bordel, prach a hrbim se u počítače, sem často vzhůru dlouho do noci a pak sem nevyspalý .. pomalu to začíná vypadat že si na tom stavím svůj image.

hraji si s pistolkou, vykecávam se na blogu a zadělávám si na kruté trable se zády nošením notebooku na pravém rameni protože na levém to neumím.

mám nepořádek v hlavě až takový že mi některé věci sepnou třeba o den později než je běžná reakce a některé zase fungují až tak automaticky že je skoro ani nemůžu ovlivnit. nehýbu se, demoluji si kondici a fizičku u počítače na kterém se nachází valná většina mých poviností a velká část náplně mého volného času. rostou mi řídké fousky které si neholím protože ... to kruci nevim proč, ale prostě už by to chtělo.

nemám proč bych se sebou měl být spokojený, snad jen kuli tomu novýmu tričku co sem si pořídil, mám ho stejné s pradym.

a proč je to tak?

no, vykádám si to tak že mám malinký pokoj na všechno... nemám ložnici kde bych spal a oblékal se. nemám obývak kde bych trávil volný čas, a kde bych pracoval, nemám kuchyň s jídelnou ve které bych se najedl a nebyl přitom celou chodbu přes několik zdí od všeho, celého mého pokoje.

jo takový místnosti my doma máme... ale nejni to moje teritorium... vládne tam otec se soji ženou(mou matkou) když se tam zdržuju tak je velice reálné nebezpečí že mě někdo zaúkoluje... ne že bych se bál práce ale u nás doma to nikdy neni uplně jednoduchý..je tam otec, a ten velice dobře ví jak na lidi a matka která de na lydi jak na počítač... oškrábej brambory, to máš hned... tak jo už si meju ruce hotovo: nastrouhej mi jabka... a musíš je umejt a oškrábat, tak konečně hotovo: a ještě bys mohl umejt vanu a umyvadlo, počkej ještě, kdo naposled luxoval? jestli si myslí že se mi to tak dělá líp když nevim co mě ještě čeká? nevim ale sere mě to, mam nárok na svůj rozvrh.

a je toho víc proč se tam prostě nerad zdržuju. u mě je to aspoň trochu v klidu, v mim pokoji. otec a bratr se už naučily klepat.. matka to taky umí, ale nějak si myslí že to neni potřeba ale vůbec to nemyslí špatně.

pevně věřím že až si zařídím své teritorium budu mít větší pořádek. rozrh si budu stavět jen na sobě, čas si budu třídit sám, a tak... budu si moci vybudvat rituály díky kterým zoptimalizuji časové stráty například při raním vstávání při návratu domu, při čemkoli do čeho mi neustále někdo hází klacky. jak můžou chtít abych byl vyrovnanej a soustředěnej?!!

no a pokud ne, a stejně budu mít bordel jak pes, pokud budu furt roztěkanej jako sem, přiznávám a nestydím se za to, tak potom. tak to potom budu asi fakt stroskotanec. však pevně věřím v opak, a čemu takle věřím.. to je.. jednou.

a navíc mam ženu co ji mam rád. takže si stroskotanectví nemužu dovolit... teď sem prostě jenom student.(tečka.)

to sem skoušel co umí počítač a dávam

to sem jako že obrázek

aby tu bylo na co koukat

nesekal se a render mu trval 10 minut

mám ho také rád

ikdyž ne tolik jako tu ženu

a něco smysluplnýho?

2007-12-19T09:27:00.000-08:00

všechno. dyk víte.

musim se tu vyzvracet, šel sem totiž prahou.
mám ji rád, je velká, krásná, plná a stará. a teď před vánoci svítí víc než jindy.
ale ona ta předvánočnost má pár odporných a prohnilých zákoutí k bežnýmu pražskýmu číslu navíc.
deně ráno vystupuji na olšanském náměstí, kde nedaleko studuji a tuhle ne dávno tam byl santa.. ten hnusnej, pupkatej, dobrosrdečnej, sprofanovanej, komerční, kreten co je nastavenej na nebohý děti kerý si neumí uvědomit co je, i kdyby naprosto, nevkusný. a to je slabý slovo.
je to hnus a jenom někdo kdo má v hlavě hnus a nablito může dát abasolutně toxicky stvořenýho metrovýho šaška s najlonovym knírem, lenonkama bez sklíček a rádoby dosbrosrdečnym výrazem, co se houpe v bocích a hraje na saxofon furt dokola to samý!!!!!!!!!
vypadá to hnusně, je to k ničemu, zatemňuje to dětem mozek a pak se najdou ještě takový nány vyklovaný co v tom ty svý děti podporujou.

a jak říkam.. byl sem ve městě... nákupy a tak. a těhdle ohavných !vykaděností! je tam všude spousta, na každym rohu, maj hadry v barvě strupu po rozhnípanym beďaru, přináší řídkou(neni se co divit při pohledu na to z čeho a kde vznikla) dekulturu která časem nevytvrdně, tak jedině za ní přitáhnou mouchy. a každym pohledem, třebaže zhnuseným odnáší miliony mozkových buněk.

nechápu že si to ty lidi neuvědomí. mohly by.

nemuseli by ani tak vulgárně jako já, stačilo by, kdyby aspoň!!!

již je mi mnohem lépe a mohu pokračovat v předvánoční pohodě, děkuji:)

přeji vám hezké vánoce a klidné prožití svátků

klidně ať masakrujou kapry... nikdy to nebude takovej masakr jako santův masakr mozků. ten totiž nebere ohledy ani na děti.

a hezkej novej rok:)

guagog, blip blub blab blííííííp

2007-12-18T11:56:00.000-08:00

afakunm faklan duakol logafui vakom. fepl kafli blagog rokaliz.

právě sem se vrátil z francouštiny... otec si myslí a pevně věří že mu za to jednou poděkuju. necpal do mě že kolik jazyků umíš tolik že seš lidí, ale že prej: je dobrý umět jeden jazyk navíc dobře a základy aspoň jednoho dalšího. a já si myslim ,že de spíš o to se snažit vyhovět co nejvíce lidem... což je dosti proti mému současnému motu.

které zní... hlavně když ho řekneš v tunelu...

a zní, je z jednoho filmu, evil death- the army of the darknes, ty co ho znájí již jistě ví... a neni to nic se žranim duší,ale přesně zní: god, bad... Iam the guy with the gun. po jehož vyslovení hlavní hrdina zastřelí sám sebe.
a to že je to anglicky je pro dnes nepodstatné.
možná sem ho sem už kdysi dávno napsal když teď tak vzpomínám.. ale je pro mě furt aktuální... nebo spíš, zase.
jak může bejt takovej brak poučnej? sám nevim... ale většinu věcí sem se naučil buď v "béčkovejch" filmech nebo v "brakový" literatuře.
ale to že to byl brak neznamená že se mi nelíbil... kouknul sem se na něj hned dvakrát.

ne že bych sebou nějak často nosil "gun" jen sem tam... ale na francouštinu ne.

umim anglicky, umim anglicky improvizovat, že to vede až k tomu, že se angliky domluvim, většinou.
Česky umím mrzačit, roubovat a látat až tak, že dovedu po nějaké chvíli vždy přesně vyjádřit, co přesně chci.(Tuhle větu sem napsal správně schválně abych naznačil, že pravopis sice nepovažuji za umění češtiny, ale přesto v něm nejsem úplně tupý).
a francouzsky se učím ale asi nikdy umět nebudu

proč taky žejo...

já jen že tam fakt nechodim uplně rád... no ale dostal sem počítač že prej když tam budu chodit... tak co fňukam že....

chtěl sem se dát obrázek ale nejde to, tak naspat!

teď sem to dopsal.. čti nebo ne.

2007-12-12T06:37:00.000-08:00

Už nic nechtěl… zemřel…

Běžně se to děje naopak, člověk zemře a potom už nic nechce, ne že by měl na výběr.. jemu se to stalo naopak už nic nechtěl a tak umřel.. ne že by neměl na výběr. Bylo mu to jedno, nic nechtěl a proto umřel, naprosto bez záměru sedíc na zídce v zahradě u domu ve kterém nikdo nežil.

Procitnutí bylo, jako každé nepříjemné procitnutí, dost nepříjemné. Nadechl se jako člověk který se právě beznadějně topil, vzduch byl ledový. Rozkašlal se a celé tělo rezonovalo ukrutnou bolestí, pak se naklonil kupředu a spadl po hlavě na zem do tajícího sněhu a bahna.
Byl promrzlý na kost a měl pocit jako by nebyl. Bahno se sněhovou břečkou rychle proniklo skrz jeho oděv, bylo teplé a měkké, tak zavřel oči, chtěl spát, neměl energii, byl promrzlý jako by několik dní seděl na studené zdi … což by znamenalo smrt ale mrtvý nebyl. Dalo by se říct že nevěděl kdo je ale spíš, a to hůř nevěděl jestli je někdo.
Pak jeho tělo vyrovnalo, teplotu s okolním a na rozdíl od něj se začalo zahřívat a začala mu být zima. Konečně se začal cítit jako člověk.
Chtěl vstát ale ačkoli byl teplejší než sníh s bahnem nebyl dost teplý aby to dokázal, pokusil se nadzvednout na loktech ale svaly mu odpověděly tupou křečí a v loktech vystřelila bolest.
Nakonec se plazil.. směrem k neznámému domu.
U vstupních dveří se opět pokusil se zvednou aby vzal za kliku ale opět upadl, dveře byly otevřené a on propadl dovnitř. Nebyl to ani tolik dům jako domeček.. velice prostě a ne uplně vybavený a očividně obydlený. Plazil se dál po teplé podlaze. Pak dospěl kuchyně spojené s obývákem kde na zemi ležela mrtvá dívka.měla zlomený vaz a byla horká, věděl že by měla být studená ale asi to bylo tím jak předtím promrznul, zdála se mu horká. S obtížemi se k ní přitulil a usnul.
Měl pocit jako by vůbec neusnul ale když otevřel oči všechno se změnilo, dívka byla ledová.odvalil ji ze sebe a stoupnul si, bolest v kloubech tu stále byla ale stál. Měl pocit jako by stál poprvé v životě a bál se že je to uplně jinak, stále byl strašlivě unavený a k tomu ještě vůbec nebyl rozespalý.
Posadil se do svého křesla a pak hrůzou zařval, nebo si jen na chvilku myslel že by měl ale na povrch se dostalo jen malé škubnutí v zátylku.
Znal člověka kterému patřil tendle dům, znal člověka který miloval tudle ženu, tak jako znal todle křeslo, znal dokoce vzpomínky tohohle člověka ale nevěděl kde je ani kdo to je.
Podíval se na dívku, měla hezkou postavu a mohla být i docela krásná ale měla nepřirozeně natočenou hlavu a ležela jako kus hadru.
Nenáviděl ho. Už věděl kdo byl, už věděl jak zemřel a proč a tak i pochopil že jeho obava že sám není nikdo se naplnila.

Bily se polštáři smáli se a kočkovali a pak ji tlumeně prasklo v kruku a oči jí zeskelnatěly. Když ji praštil polštářem. V tu chvíli věděl co udělal, úsměv v její mrtvé tváři se pomalu vytratil.
Když mu pomalu došly souvislosti zjistil že chce zmizet, odejít a když vyšel z domu zjistil že to vlastně vůbec nechce tak si sednul aniž by to chtěl a pak přestal být. Tehdy se v okolí rozštěkaly psy.

Neměl důvod ho nenávidět za to co udělal, prakticky s ním měl společné jen jeho tělo ale krom toho mu zněj zbyla ta nenávist a vztek a nic víc.
,,kdo sem?“ zeptal se mrtvoly. A pak si odpověděl sám: ,,mrtvola s kapkou vzeku?“
Ještě dlouho takhle seděl a seznamoval se, se vztekem který se v něm kumuloval. Věděl že je to jeho podstata, toužil se ho zbavit ale potřeboval ho někam nasměrovat aby mohl začít a skončit, ale nebylo se komu mstít.

Šel do kuchyně a zabil se. Vzal nůž a podřezal si tepny a když ho to nebolelo vrazil si překvapivě klidně nůž do srdce.
Měl by zemřít. Z ran tekla krev a všechno bylo jak má být až na to že neumíral. Stál na dlažbě nad umyvadlem a krvacel.
Krev se rozlevala spárami v dlaždicích a byla ji už pořádná kaluž když pocítil že mu začíná být zima, nemohl se zabít, nikdo jako on neexistoval. Už nechtěl být slabý jako pod zídkou a tak si rány ovázal. Stál před zrcadlem v koupelně a snažil se si ovázat hrudník, a pak se podíval na svou tvář ale nebyl tam, byl tam On! Bolestně zavyl a úderem který nijak neplánoval rozbil zrdcalo a strhal si nehty o spáru mezi dlaždičkami za ním.
robouřená Hladina vzteku se opět pomalu uklidňovala když někdo zazvonil na dveřní zvonek.
Otevřel
,,obsílk..“
Pošťačka hleděla na muže v zakrvácených kalhotách, s krvavýmy obvazy na zápěstích a na hrudníku, byl bílí, smrděl a měl uplně prázdné oči.. až na. Žena vyjekla a dala se na útěk, dohnal ji rychle, mohl ji rychle zabít, toužil ji zabít pomalu a neudělal nic, nechal ji běžet. Vztek se vařil a on vyl! Padl na kolena a ryl rukama v promočené zemi a řval. Pak byl jeho vztek ukojen aspoň natolik aby se nemusel třást a mohl aspoň trošku uvažovat. Došel si pro krumpáč a zničil zídku, když vypadala jako hromada suti… tehdy se začly scházet lidé a nedaleko zaslechl sirény, vrátil se do domu, oblékl si z Jeho šatníku věci které On nosil nejmíň a zmizel zadním oknem do malého lesíka a neúnavným během pokračoval až do Prahy kde se nepozorován schoulil v kanále a jal se uvažovat co udělá s tím co má… nejspíš nemrtvé tělo plné vzteku. Věděl že je nikdo ale taky věděl že to není normální a že přemýšlí a tudíž musí být a rozhodl se vypátrat kdo, a to tak že bude žít. Usnul, věděl že bude potřebovat sílu

ukončil sem to tak aby se v tom dalo pokračovat... ale kdo ví. sem dost náladovej jestli je to srávný slovo.. ale rozhodně vim jak bych chtěl pokračovat

proč (téměř) nikdo nečte můj blog?

2007-12-04T11:39:00.000-08:00

buť/ď (teď nevim) je to tím že o něm nikdo neví.. nebo tim že nikoho nezajímá, nebo tim že nikoho nezaujal, nebo tim že se mi o něm jenom zdá, nebo se někomu zdá nepochopitelnej a zmatenj čímž ho odradil při první navštěvě(nebo kerý)... ale ... to je pochopitelný.

a vadí mi že nikdo nečte můj blog? nevim, píši sem věci(občas) který bych jindy a jinde nenechal vyjít na světlo světa a trošku se straším toho že to někdo použije proti mě (reflex z dětství a televize) (a proč to přecijen zveřejňuji? Vlítnout tam a sejmnout je- je totiž v poslední době mým heslem) a tehdy mi není uplně nepříjemné že nemám čtenáře. no a pak sem občas dám nějakej ten obrázek..hah a napíšu něco čím chci lidi zaujmout nebo aspoň donutit k zamyšlení, znechutit, a nebo jenom totálně zmást a to bez Těch lidí nějak neni ono... takže je mi to vlastně fuk.

je mi to fuk? ne.

ale pokud mi když něco nepochopíš doporučíš lékaře nebo prášky a nebo jiná z těch frází co mě věčně provází... tak rači TÁhni!

ach?

z čeho sem chcal

2007-12-03T13:01:00.000-08:00

to jako je nadpis k textu o tom z čeho jsem v poslední době uchcával... šlo o filmy...

dlouho dlouho dlouho se mi nestalo že sem byl z filmu naměko... ani teď sem teda nebyl ale není to dávno co jsem byl v kině a odcházej jsem uchvácen.

byl sem na hvězdném prachu, zdali to bylo atmosférou toho dne, dívkou se kterou sem kino navštívil(a s jakou asi jinou?) či číkoli, nebo filmem jsem si nebyl dlouho jist... toho večera sem byl šťastný. a nyní vím že pokud de o večer tak nešlo jen o film, a pokud de o film.. tak že byl fantastikej.... obsahoval vše co jsem hledal a snil sem o, a neobsahoval nic z toho co mě už 19let zabíjí. byl,... prostě se mě dotknul... ale tím nechci říct že sem zaslepen city či tak a jinak... i ty ostatní části jako film jako že film byly také Víc než jindy.

ale todle neni článek o hvězdném prachu... teď sem dokoukal bourneovo ultimátum.

už včera kdy jsem dokoukal první díl této trilogie* (dvojky se nikdy nepovedou)agent bez minulosti sem uvažoval že sem o tom něco chrstnu ale dnešní film mě ...dostal? jo. james bond hadr(zůstanu-li u češtiny)(a toho sem pletu jen kvuli podobnosti ve jménech)

ten film(y) sou skvělý film(y) a opět se dotýkají mých fantasií a obohacují je, hladí a halí je do tepla a příjemného přítmí(vyjadřuju se podivně? jo,... ale ještě nedávno sem toho nebyl schopen vubec)... tak to teď cejtim. koukal sem i na titulky .. až do konce, v kině normálka ale doma a sám.. to většinou moc nehrotim. tentokrát ano.

(a neví někdo jak udělat aby ,když na obrázek co sem aploudnu(>8D) kliknu, stal se větším nebo aspoň otevřel jinde v plné velikosti? díky(to se tak dělá.. mluvim o tom děkování))

a tady zase něco z tvorby poslední doby abych nebyl hplufk:

bohužel opět malé::

nemenuje se to

vzpomínka na dětství

2007-12-02T06:41:00.000-08:00

právě sem si uvědomil že tendle blog vzniknul abych, krom toho že se tu vykecám, sem dával obrázky... a ze začátku tak fakt fungoval... to jo, a stále se sem chodim vykecávat z nudy ale dlouho sem sem žádnej obrázek nevložil. hm, ne že bych žádnej nenakreslil.. nebo tak ale prostě sem to neudělal... a mohl bych se i vymlouvat , to jo! a tak sem dávám ... toto okýnko ne uplně náhodně vyplněné barvičkamy(moc jich neni no)

to je to co mě naposled bavilo uplně nejvíc... sou to 3D modely "kombinovaných obraných perimetrálních stíhačů T-1 "(název je tak dlouhej abych alibizoval veškeré technické nedostatky jež by mohl nějaký techničtěji založený člověk odhalit(ne že by tam byli!!!) no a to T jako teaz)

stvořil sem je v autocadu... a bohužel v něm i rendroval neb 3dsmax zvládnu až, už brzo ale ještě ne dost... pak nebudou k rozeznání od skutečnosti!!!!! >8D (tehdy ovládnu svět(nějakej))

váže se k nim i příběh a ten sem možná i napíšu časem, až pro mě nebude tak osobní a zveřejněním méně poškoditelný. můžu snad jen říct že sem byl pod inspirativním vlivem románu "Jak se plaší smrt" od Antonína Lišky (asi má nej knížka) o českých druhoválečných stíhačích v británii. lítaly na spitfirech (hlavně) kterými je inspirován tvar T-1 mimo amerických stíhaček F-15 a těch prskavek co v nich jedijové lítaly v E3.

a tak no

ježíšku já nic nechci, a nečum na mě!

2007-11-24T06:11:00.000-08:00

neexistuje zlo. je jen blbost... a televize¨

a jestli to zlo existuje, Tak kde SAkra je?!!!!

Chci mlátit lidi(nebo cokoli) do hlavy a nemít víčitky!!! (a problémi se zákonem a tak)

ještě bych mohl psát o tom jak kluk těžce bojuje se svým chťí.. "hormony" čehož sou plný filmy a přitom je tak jednoduchý se toho zbavit narozdíl od potlačované vrozené agresivity a loveckých pudů(v podstatě taky hormony ale...) o kterých vypráví jen málokdo a Mechanický pomeranč. TO zlo ve mě sem taky já!!!!!
ale o tom psát nebudu protože celou myšlenku sem myslím dostatečně vyjádřil (nebo aspoň naznačil)tímto.

pár keců na dobrou noc(hlavně mě)

2007-10-16T12:43:00.000-07:00

zdálo se mu něco co ihned po tom co se vzbudil zapoměl a vzbudil se právě před několika pikosekundami, byla tma, všude okolo jeho postele ale ne taková aby si nevšiml postavy se nad nim sklánějící, měla(ta postava) dlouhé vlasy které ji místo dolu splívaly nahoru do vzduchu jako by nic... aspoň ho nelochtaly na nose, ,,nečum woe" řekl, převalil se na břicho a usnul s maximálním pocitem člověka který si právě po namáhavé a dlouhé připravě odřihnul.
______

přišel domu a byl doma... dycky dyž se vrátil domu, tak byl doma čímž bylo celé jeho bytí doma zcela nalněno a prosyceno.
dycky chodil z domu někam, kamkoli a pak se vracel, celkem pravidelně a byl doma.
po nějaké době ho doma přestalo bavit bytí doma a neměl co dělat.. doma.
měl doma lednici, prázdnou, ne docela, byl tam hrášek, jeden malý hrášek. chodil a koukal se do lednice jak si nějak zvyknul v časech které dávno minuly.
právě teď šel a otevřel lednici nacvičeným pohybem a přejel prázdné regály až jeho oči spočinuly na hrášku. pak lednici zavřel a pokračoval v bytí doma... pak vše provedl ještě jednou, znova a tak několikrát ještě a možná ještě mnohokrát až jednou přišel a nacvičenými pohyby otevřel lednici a jeho pohled spočinul na dvou hrášcích. a tehdy nevěděl co si počít, bál se aby příště nebyl hrášek zase jenom jeden a tak stál a koukal do lednice a strážil své hrášky, .......doma.
(věnováno pradymu)
______

a dycky dyž se zase rafička na starých kukačkových hodinách posunula o malý kousek všimla si toho, sledovala čas, ani kousek ji neunikl a všechen si pamatovala.. ačkoli čelý čas sám o sobě vypadal furt stejně, každou sekundu byl schopen ji uniknout a nenávratně se v sobě ztratit a tak jej pevně držela a nepouštěla jej ani na moment až jednou kukačka sestoupila z hodin, velkým plechovým klíčem ji natáhla až to zapraskalo, otočila ji směrem ke dveřím a vypustila ji nabytou hormony, nepřekonatelnou zvědavostí a proradnou, skrytou touhou vstříc náručím a

pak, když zmizela z dohledu, kukačka padla k zemi mrtvá jako by nic, hodiny se zastavily a onehdy z nich odešel čas(s hlubokým oddechnutím někoho kdo musí dělat furt to samé), dybyste to neviděli na vlastní oči nevěřily by ste v tu chvíly že se tam vešel, ale něco takového se v podstatě děje furt takže....(já u toho taky ještě nebyl.. ale jinak si to představit nedokážu)
______

cáry masa na jehličí, střeva mezi větvema, bolest křik nářek, puch! končetiny tvarů podivných všude okolo, některé trhány jiné trhajíc. zuby řev hlad, polikání trhání. chlupatá těla. praskání, chroupání kostí pukání a praskání a stříkání lámaných končeti a roztrhávaných kloubů. záře obnaženách kostí, kouř povalující se z kaluží krve, vnitřností a stoupající od zběsile hodujících tlam plných zla, zubů, lidí,, smrad tělesných tekutin. křik, histerický pláč kletby a bolest, utrpení a muka roztrhaných, znetvořených, pojídaných.
a o několik set metrů na nimy migroval páreček kachen(nebo čeho), byly na cestě dlouho, ale síly jim stačily, neletěli poprvé.
(všem husám)
______

byl komár už pár hodin nebo čeho to, letěl, seděl, sál a pak si všiml že jak letěl, vzduch ho vynesl vysoko do hor a on se pozapoměl v letu a teď byl na útesu a všude bylo daleko a blízko byl jen holej kámen, tak si řekl že bude sát a vydal se směrem zeleň, možná věděl že je několi kilometrů vetrných proudů daleko a že tam ve svym životě už nestihne doletět ale taky věděl že je tam na co sednout a pít tomu krev... tak letěl a zemřel uprostřed této dlouhé vydatné myšlenky.
(všem 81. komárům co sem jednoho večera ve 2000 n.m. upáli zapalovačem abych nebyl masově pit)

šílenství

2007-08-29T12:20:00.001-07:00

Myslim že každý z nás může být šílený... možná jsou šílení všichni to jo... a možná všechno co je pravda je leš a neexistujou světový strany přotože země je kulatá a tak...

sem šílený? nevim... to používam furt častějc to slovo.. ale dál. sem šílený?
když je někdo šílený tak je většinou poslední kdo si toho všimne a komu to řeknou.. takže to že mi ještě nikdo (...) neřekl že sem šílený (...) neznamená že nejsem šílený.. a navíc ani poznat to bejt nemusí... prej to klíčí dlouho než to vyklíčí.. wobčas...
mám podezření že jsem.. že sem šílenej... a odkaď pramení toto mé přesvědčené podezření?.. z toho že uvažuji o tom zdaly nejsem šílený.. a vždy dojdu k tomu že TO!! SAKRA nemůžu vědět!!! je to hlubina... když o tom člověk uvažuje moc dlouho tak si najednou uvědomí jak se v tom pomalu začíná topit... a tak! spousta lidí se tam utopila aniž by se v tom koupala jako to dělam já... ale ještě nikomu kdo se ponořil moc hluboko se nepodařilo vrátit se zpět... je to neprozkoumaná půda... co víme o utopencích? víme: že jsou utopení, proč se utopily, někdy i jak se utopily, nějaký blbosti vokolo ale né jaká je utopenost a jak ji cítí... nejsme zchopni to zjistit jinak než se utopit a pak.. to je ještě víc nahovno.... je pravda že šílenci občas mluví trochu víc než utopenci ale to by se dalo přirovnat k tomu že utopenci mají zase plíce plné vody.. a tak.. považoval bych to spíš za následky... nebo průvodní jevy... nic o tom nevíme jako nic nevíme o smrti... jen to že se nikdo nevrátil... ze smrti, z šílenství? možná vrátil z obého ale co z toho? mám snad čekat metaforu světla na konci tunelu? .... Kruci! ale těch už bylo!!!!

a vo tom těď mluvim... ta kapalina je moc řídká... a já ji kopu už dlouho, jasně.. dycky změnim téma .. ale i prkno se nakonec potopí.....
možná vyplavu než mi dojde dech... třeba se něco změní... možná, nevim co. jedna "bárka" už mi hodila kruh... to jo, ale co je kruh když je člověk pod hladinou?je to furt kruh?(jistě)....

a proč sem si vrazil tendle hřebík do "rakve"? snad jen marný pokus nazvat svoji pouť do neznáma oběvitelskou výpravou. kdybych se náhodou vrátil aby byla větší šance že mi to někdo uvěří...

(však tímto tam nespěchám... ještě se pokusim otrávit sponzora nebo tak... z hloubek mam.. ne uplně fobii, spíš respekt.(dyž de o vodu) a tak se mi tam přirozeně nechce a tak se jako každý duševně zdravý člověk jež je obdařen pudem sebezáchovy... nevim co ale rozhodně něco.)

neberte to ale uplně vážně co sem tu napsal... nějak mi hrabe nebo co.*x* ;)

jak to ale je

2007-08-11T08:16:00.000-07:00

mam furt co dělat, prázdninový program se tvoří sám jako většina mého života aniž bych do toho moc tahal snahu, nervy, nebo tak.. prostě se tvoří přesně tam kde ubíhá do času. furt něco mam... hory, cony, doly(zase moc ne) nory?(těch by mohlo bejt víc) až vlastně teď nemam co dělat. sedim doma, po treningu, nejsem ani tólik vyplivanej.
že by došlo na nejhorší a našla se trhlina v rozvrhu? možná ale vzhledem k tomu že sem doma dlouho nebyl mi to ani moc neva a z toho samýho důvodu bych mohl trhlinu odhlásit ze seznamu a nahlásit ji v rozvrhu jako domácí intermezo.

interméco: mééé mééé mééé..!

však, na příští tejden mam zase program, a pak se určitě něco dalšího "napíše" jako to bylo doposavaď. už teď mi tam něco švitoří(ale nebudu předbíhat, mohl bych to vyplašit)

tuhle sem si uvědomil že mam maturitu... příjemnej pocit.

a jak to tak chodí, už nemam čas sem kydat myšlenku za myšlenkou a tak zase někdy jindy.

Prázdninový program

2007-07-10T04:36:00.000-07:00

NEMAM!!! a nechci... nemam rád program, nejsem programovatelnej a jestli jo, tak se za to stydim!!!!!!!! stejně jako by měl kdokoli jinej.
mam prázdniny, nedělání ničeho a nebo jen toho co se mi chce.. zatim to tak více méně vypadá.. ale někdo po mě něco furt chce... vlastně mluvim o své rodině... tamlety chtějí abych šel na brigádu, tuti chtějí abych si udělal program a rozepsal si co kdy bude, tamdle ten mě sere protože je sfetovanej testosteronem a já mam věčně chuť mu pustit žilou.
jasně ať si chtěj bragádu ... prostě bude nebo ne a můžu to odkejvat ať je pokoj.. jasně! kéž by! včera večer když sem se ukádal do postele po mě bylo vyžadováno datum a popis práce.. a to je dycky když se zmíním o tom že jedu tam nebo tam nebo že budu dělat tamto nebo todleto... tak jo, snášim to, už v tom mam nějakej ten pátek praxi(snášim.. né že se v klidu! to nemam v povaze)... nemůžu vystát reklamy... měl sem nějakou toleranci, ale ta je teď fuč.. pro reklamy není místo v mém paměťovém odpadu. ! nenávidim ! jedna z hodně mála věcí co fakt nemusim.. pak ještě nemusim omezený lidi.. ale to je tak širokej pojem že se to dá vydejchat(a navíc kdo by je měl rád... takle to sem napsat vlasně vůbec nic neříká. Ale co, kde napsaný, něco říká.. žádnej výprodej ani koncert nebo vydávání neplánuju). pak nesnášim .. už nevim

jo, byl sem na FFku, a bylo to hodně fájn a příště zas. a přestal sem kouřit... ne že bych do tý doby kouřil.. semtam na nějaký kalbě sem si dal pár cigár... na tej poslední skoro celou krabku... no a pak sem se divyl když mi při skřetbalu(...) nestačil dech. jedno cigáro si klidně dam.. tak pro chuť... ale nebude následovat kupa dalších. maximálně tak jedno a pak den nebo víc bez. vim že sem teď použil spoustu slov a spojení kerý použivaj lidi co tvrdí že přestaly kouřit ale stejně dobře jako ostatní vědí že to je beznadějný. ale není to tak! mám plán! řek sem si že nebudu kouřit dva měsíce... dal sem si na to záložku do dyjáře(nebo jak se to píše) a pak budu moct zase kouřit jak chci. je to skvělý v tom že to neni totální omeznení a vypadá to jen jako že chci jen spravit kondici a jedu dál, a předpokad(>že mi tam chybí l sem si všiml při dodatečný kontrole ale bez něj to zni tak skvěle že sem ho tam ani nedopsal<) je takový že pokud to doržím budu si vážit své dosavadní čistoty(...) odvyknu nikotinu, navyknu kyslíku. a už se mi do cígár ani nebude chtít... ale pst.. vo tom vlastně nevim, podprahově jasně že jo, ale vubec se tim nezabejvam.

pokud se někomu líbila ta "povídka" co sem s ní zakončil předchozí příspěvek tak... je magor!

JO! a na tu školu sem se dostal...

newim nic

2007-06-26T12:41:00.000-07:00

tak sem tam byl... zase sem postoupil do druhého kola... zase sem odevzdal všechny práce v nejlepšm přesvědšení o jejich kvalitě... ne.!ne! NE! .. myslim že to co sem tam předved bylo nicmocovní vystoupení.
to je dobře... dycky dyž to bylo tak že sem věřil svojí práci tak sem se o tři body nebo o kolik kamkoli nedostal.
ještě nevim jak to dopadlo... spíš sem nejistej a převládá skeptická doměnná o možném výsledku který bych se měl za pár dní dozvědět.
když se nedostanu bude mi to možná i trochu líto. takový věci mi normálně líto nebejvaj... jen na venek abych uspokoji nároky okolí na předpokládané chování "přeci uplně každýho".
proč mi to bude líto zrovna tentokrát? ... no bo sem to tam fakt pokonil. kresbu sem zmršil a to až tak že sem podělal perspektivu(!!!). to se mi nestává .. ale tentokrát sem zvládl i to.
no a i ostantní výtvarný úkoly sem nijak dobře nepojednal ... nebylo to špatný ale něco tomu chybělo... vim i co a mimo to tomu chybělo ještě něco a to je moc.
no.... nebudu teď spekulovat o tom zdaly mě přijmou či ne, teď mam náladu jako pes a mam chuť někoho zbít ale tak abych se u toho nemusel moc hejbat... nebo ne.. mam chuť spát(ale v poslední době nějak nevim jak se to dělá a dycky musim čekat až to příde samo a neužiju si to tolik).

newim proč ale mam nějakou náladově špatně laděnou chvilku a snad bych i řval... to tu dlouho nebylo.

a tak tam stál a někde hřmělo a někde sněžilo a někde pálilo slunce a někde zuřil vítr a někde ležela mlha jako knedlík ale on slyšel jen pravidelné klapání vrzání a skřípání a jinak nic.. otevíral totiž konzervu guláše a velice se na to soustředil... měl hlad. měl konzervu. měl otvírák. víc nepotřebova. měl hrozný hlad, hladověl. jak se tak blížil k počátku zubaté trhlinovitě rozšklebené serpentiny na jedné z těch plošejších stran plechovky, aroma keklného ale výživného obsahu okupovalo stále víc a víc všem ukradeného ovzduší. a pak vytáhl zub otevíráku načež s ním odklopil výko... byl tam a byl to guláš.
vyklopil ho na plochej kámen co se tu vzal odtamtudnebovodkud a prázdnou plechovku položil hned vedle. pak na guláš dlouho koukal, pak koukal na spoustu mravenců co se do guláše po čase pustily, pak pršelo a zbytek guláše s mravenci voda smyla do trávy která mu byla cizí. začal plakat.. nejdřív tiše a usedavě až pomalu došel k hysterickému pláči beznadějných a nesmířených. pak vzal do ruky plechovku a zakousl se do odklopeného víka. snažil se jej rozkousat ale zuby jen skříměly. trhal škubal, rval za výko ale to nepovolilo, z úst se mu řinula krev a mísila se s dešťovkou a slzami stékajícími mu po tváři. pak v histerii spolknul jeden ze zubů které si vylomil. začal se dávit, odhodil plechovku i s víkem lehce ověšeným potrhanou tkání dásní a pokrytým smívající se hustou černou krví. klečel a v předklonu dávil, pozvracel se... neměl co zvracet.. dlouho hladověl.. šlo jen o žaludeční šťávy a zuby a krev. to vše nyní leželo kousek od jeho zakrváceného a vyděšeného obličeje. vše leželo ve zbytcích guláše v trávě smáčeného deštěm. pak se zatvářil jako někdo kdo pochopil. usmál se a popotáhl krev která se mu v předklonu řinula do nosu.
pak vstal, zvedl plochý kámen lehce zašpiněný od guláše a hodil jím proti zdi a kámen se rozletěl do stran v záplavě menších.
přestalo pršet, chlapec stál a od úst se mu táhla rudá skvrna přes bílé tričko až po holých lítkách do sandálů a mezi prsty se vlévala do splašků pod ním. stál a usmíval se, zle ale upřímě. pak se rozhodl poohlédnout po dalším kameni.....

to už tady bylo

2007-06-25T05:27:00.000-07:00

zejtra mam přímačky... když se nedostanu tam tak du makat.. proč to říkam tak ošklivě.. du vydělávat peníze.

ne něco umim... tak mě snad vemou za to jak se umim usmívat (nikdy sem to nesledoval ale na starý babičky to platí)

to bych se na to podíval aby pršeli psi.

a jak se tak večer blížil...

2007-06-13T09:27:00.000-07:00

a možná už i byl... cvičil sem... a proč to sem píšu? to je docela normální věc kerou nezveřejňuje nikdo pod třicítku (...). napsal sem to sem bo sem začal cvičit víc než po čtyřech týdnech... a neníliž pravda, za tu dobu sem pěkně zuzeněl... normálně vysazuju cvičení když je fyzická námaha nebo tak.. teď sem vysadil kvuli maturitě a to na obě strany od ní a asi to nebylo uplně šťastný tah.
stala se mi taková věc.. dělaly sme sedlehy na čas... a ani sem nenapíšu jak moc sem to projel. to že sem to projel je jedno... prohry mi v takovéto míře nijak nevadí... ale tak hrozně moc jak sem to nedal mě bylo dosti zarážejícím. spolehl sem se na tělo jako dřív... vim co dam.. normálka... ale todle sem nedal ani trochu a vubec sem to nečekal.. až dyž sem si našel ty výšezmíňěné výmluvy.. rozhodl sem se začít opět cvičit a tvrději když sem teď ten nezaměstnanej nebo co.

dal sem jen !třináct! sedlehů v minutě... nezačal sem cvičit sedlehy abych jich příště dal víc... to ne na sedlehy mam svůj názor.. zradilo mě břicho... moje bříško co přežilo treningy s dasherem a kdo ví co ještě... no prostě nepřestanu dokud nebudu mít bříšáky po kolena a pak budu pornohercem a bastafidlywoepico23wiolonchelo!!!!¨

co dál? nevim co bude dál. nevim co bude za měsíc.. natož za hodinu... idyž za hodinku by mohly přijít bramborový knedlíky plňený uzenym.... budoucnost vypadá slibně a zajišťěně.. krásně a sladce(spíš slaně teda.. a trošku mastně s cibulkou).
ale za ten měsíc.. hm.. musim se dostat na školu(pak se ozvu).. musim a nebo du makat.. ale nějak se toho bojim míň a míň.............................................................. gaga

a cokoli bude se dít, Vlak provázej mé kroky a nedej nepřátelům nebo čemukoli aby zkřížilo mou cestu víc než bych si mohl přát (a dycky se nejdřív zeptej prosimtě).

huaae?

2007-05-28T11:11:00.000-07:00

mam to... známky šly a všechno bylo jinak.

ekl-kekl a špinavej špunt

2007-05-24T13:25:00.000-07:00

je pozdě... vypadávaj my oči a přece vím že zajistil-li bych je v hlavě víčky, na spánek by nedošlo. A mít zavřený oči je občas za stavu bdělého příjemné spestření ale nemam na to vůbec náladu. chci to.. toužim po tom.. spal bych jako pes!
čtyři roky sem chodil do školy. čtyři roky sem na školu sral. naposled sem se učil na přímačky na střední. od pondělí sem se "učil" dohromady víc než doposavaď od onehdy kdy sem spatřil světlo zářivky na porodním sále.

chtěl sem sem napsat něco po čem bych mohl v pondělí navázat.. nějak jako : mam to, tak až v září... nebo podobně.
skvěla příprava na tyto obě verze by byla: v pondělí pudu.., ale na to sem moc ukecanej.

tímto sem se chtěl připravit na případný neúspěch a protože sem zjistil že to nejde tak na to kašlu... na přípravu... na špatnej výsledek.. tak.

dodnes sem tekl jako říčka.. přehledná s rovnoměrným a prostým korytem... ale pak sem se vlyl do přehrady a život se nahromadil na jednom místě a přes hráz neni vidět kudy poteču dál.. a v pondělí ta přehrada praskne... gaga

nic sem nenakreslil, učim se na maturitu

2007-05-18T10:20:00.000-07:00

Je to blízko, dejchá mi to jako na záda jenomže zepředu a kouká mi to do vočí. Nemam totiž kam utýct a ani nechci... teda chtěl bych kdybych se tomu jenom o trošku víc nechtěl postavit (musel). sou tací jež tvrdí že je to fraška, také potkal jsem ty jež tvrdily že je těžký jak to vypadá a pak sem tu já a postupně zjišťuji že umím uplný kostkový, pak sem tu já kterej si věřim a vim že bych to dal i s tim co vim teď před svaťákem, pak sem tu já co se mě to vubec netýká a pak je tu on co neví co chce a co si myslet a bojim se že sem to já.
další zvířátko v mém soukromém zoo je tajné ikdyž nikdy nepochopilo jak funguje lodní šroub... (je s nim nuda a nikdo se s nim nebaví a tak prostě jen vegetuje živíce se strachem ze zániku) to o maturitě vůbec nepřemýšlí, můj a jeho svět jsou si tak cizí že bych ani nevěděl jak se ho zeptat na oblíbený jídlo.

šel sem jednou takle po tmě chodbou a napálil sem na otevřený kraj dveří až sem si lehnul na záda... měl sem pak čárku na čele a bouli... měl sem z toho radost. A stejně, když od té doby jdu po tmě chodbou, dávám si pozor abych do nich nevrazli znovu. Asi protože po druhý by to bylo trapný.

tuhle mi Bratr(nejedná se o mého bratra) zlomil nos bokkenem. měl sem ho na stranu. je to měsíc zpátky a furt to bolí... měl sem z toho radost(až na pár drobností(jendu z nich hluboce miluji)), pak mě zdéňa druhej den napáli míč ze dvou metrů do hlavy přesně tak že ho vrátil zase i kousek zpátky(což sem neudělal na místě první deformace sám neb mě o tom nikdo neinformoval.. až doma zrdcadlo)... teď mam nos na stranu jen nepatrně a stejně bolí kdykoli na něj zatlačím či vehementněji sáhnu... a radost se vytratila kdovíkam.

radost mam když vytisknu dobrej rys(většina mejch rysů je dobrá(kvalita na úkor množství:D)) je to chvilková radost trvající nedlouho a končící bez příčiny ztráceje se kamsi do neznáma.. je to čistá radost, možná proto je tak prchavá a lehká jako mlha nezatížená podivnými nánosy bytí, zkušeností a opotřebováním. Člověk je vyroben tak aby měl radost když se mu něco skutečně povede, jako má radost z potomka. (většinou..totiž ne jen člověk může bejt opotřebovanej... stává se to i se společností)...... a člověk má přirozeně obavy z maturity- snad z toho nebudu mít potomka

teaz no muerte... porfavor (nevim ani co je to za jazyk.. uplně jistě)

líbjej se mi holky ze starejch francouzskejch filmů

2007-04-26T11:43:00.000-07:00

všiml sem si že v poslední době kvalita mích příspěvků dosti upadá a proto sem se rozhodl napsat tento příspěvek (který ani já nehodlám hodnotit zdali je kvalitní) po kterém dále přispjeji až obrázkem(dělat si ultimáta sám na sebe... to je hovnařina) nebo nějakým jiným aspoň polovičně kvalitním příspěvkem... vydíte tam ty zadní vrátka? to sou vrata jak do pole co? sem prostě brokolicový lupič! muhahahahahahahahahahahahahaha ... muhahahahahahahahahahahaha ..... MUHAHAHAHAHAHA *dávení*

jako malej sem netoužil po tom býti kosmonautem, nebo presidentem, či pornohvězdou ani o popelářinu a podobné věci nešlo... chtěl sem bejt (ale to už je zase jinej příběh)
zato neska vím jistě jedno! chtěl bych být černokněžníkem!!!!!...!!!!!!!!!!!.....!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

->!!!<-

nejsem kmán!

2007-04-17T12:08:00.000-07:00

gaga k čemuž bych chtěl dodat a dodám: HA Ťa ťa (a dodávám)... ňA.

říkám to často a říkám to rád, a taky nevím proč to říkám a nejsem si plně jist tím co to znamená ale říkám to často a rád!!! rád!!!

(akce duch.. long time ago(to je přibližně rok a půl zpátky))

proč?

2007-04-17T11:44:00.000-07:00

proč sem sem dal povídku? a proč zrovna tudle? a proč se na to ptam...?
bod prvý: no, protože se mi chtělo. a protože se mi chtělo napsat dlaší příspěvek neb jsem dlouho nepřispíval(nějak zatostojícně), a nechtělo se mi vymejšlet co psát ......(spousta keců)
dod druhý: jediná má povídka co má konec. fakt.. mam spoustu fragmentů... a dobrých, dle těch jež se k nim nějak dostali.. a mě se s odstupem času taky celkem líbí. jen sou to prostě fragmenty. tadle se mi nelíbí uplně nejvíc a dlouho sem si nemyslel že je dobrá(nebo přijatelná) přes to co mi říkaly ti jež ji četli ať už mi to říkaly z jakýchkoli důvodu. a tím myslím cokoli z toho co mi říkaly.......... ale hlavní je to že má konec
bod třetí: bo sem si sám nebyl jistej a takle si dycky pěkně utřídim proče a prota... prostě mi, když sem se sem přišel neska podívat, přišla nějak nepatřičně spočívající

a abych ji nějak zpatřičnil: je stará asi .. dlouho.. půl nebo rok? možná dýl.... . a vostatní je vitacit

Konec Orvela vlkodlaka

2007-04-15T00:13:00.000-07:00

povídka, stará, poměrně. díky, nemáte zač.
ale nevim jestli je to ta opravená nebo ta verze s chybama... a je ti to jedno

S omítkou padal prach, podnes tlející v hustých nánosech všude kam se dostal, tlumené rány a údery, se dunivě rozléhaly temnou místnosti. Na starém křesle s jakoby zázrakem zachovalým čalouněním, ležela vrstva prachu jako na všem ostatním, od řezbami zdobeného stolu z masivu dnes již jistě prolezlého červotočem, několika židlí v podobném stavu až po postel na níž ležel mrtvý muž v pokročilém stádiu rozkladu. Na křesle bylo ale něco zvláštního, byl v něm jakoby vysezený důlek, vysezený ve vrstvě prachu a místy šlo spatřit strukturu potahové látky, barva již vybledlá nyní převzala odstín prachu, který pokrýval celý pokoj. Jediné světlo se dostávalo dovnitř skrze pár, nejspíš zubem času, zničených a chybějících žaluzijí směřujících pravděpodobně na balkon. Proužky světla, natahující se pokojem, ozářily mimo obličeje mrtvého i zdi a až tehdy by si pozorovatel mohl všimnou obrazů, pod vrstvou prachu téměř splívaly se zdí. Světlo také ozářilo televizi, zrnící na stolku před křeslem. Podlaha dříve snad pokrytá kobercem nyní pod tlustou vrstvou prachu nebyla vidět, pouze mezi postelí a křeslem se táhla šouravým krokem vyšlapaná cestička, v níž pod vrstvou prachu bylo možno rozeznat spuchřelé a rozpraskané lino.
Rámus ozývající se celým domem byl stále hlasitější a hlasitější, s každým novým úderem či ránou z kdovíjakého důvodu se ze stropu a stěn sesypalo něco prachu. Ohnisko onoho Rachotu se přibližovalo k pokoji. Ze slabších ran již bylo možno rozeznat výstřely, silnější rány zněly jako by něco těžkého naráželo do stěn a o několik minut později bylo slyšet i výkřiky. Nyní již nebylo sporu že šlo o boj. Dlouhou bitku která se odehrávala ve starém opuštěném domě uprostřed z bůh ví jakých důvodů vylidněného města. Boj se pomalu přesunul až do místnosti nad popisovaným pokojem. Provázeny mnohými vystřely a výkřiky, duněly tupé nárazy domem a s každým z nich se ze stropu sypalo více a více prachu a omítky.
Orvel sváděl boj o život a věděl že na jeho konci o něj přijde, jako poprvé v rodné vesnici při útoku vlkodlaka. Všem tvrdil že už si nepomatuje jak to bylo ale moc dobře si to pamatoval. Nyní však ho nečekal žádný jinný spůsob existence, tady šlo o víc než jen o život, šlo o duši.
Měl mnoho drobných zranění, několik průstřelů končetin, jedna rána mu rozdrtila kosti v zápěstí, ruka mu jen tak plandala a už nebyla v boji použitelná. Protože kulky kterými, nejspíš lovec odměn střílel, byly stříbrné, zranění se nehojila. Orvel měl na začátku boje také střelnou zbraň, měl AKáčko ale náboje mu došly stejně záhy jako přišel o pětici svých kumpánů.
Lovec odměn, stál uprostřed místnosti střílel pistolí po Vlkodlakovi odrážejícímu se od stěn aby uhnul a našel skulinku v palbě aby zaútočil. Lovec měl dost času a proto nespěchal, věděl že z celého zásobníku zasáhne maximálně jednou a to ani ne pořádně. Vlastně už si to jenom užíval, zabil pět vlkodlaků z šesti na které byl najat a šestý byl už v podstatě mrtvý. Kdyby teď odešel, zvíře by se nedožilo příštího rána.
Dostřílel zásobník a Vlk se vrhl vpřed, velkým skokem přímo na Lovce, ten v tu samou chvíly nacvičeným pohybem uložil pistoli do pouzdra a oběma rukama sevřel katanu kterou doposavaď třímal v levačce, ještě než vkodlak dopadl ukročil a velkým obloukem ťal do zvířecího trupu. Vlk těžce narazil na podlahu a ta pokračovala v jeho pádu s ním.
Dva trámy se na jednom konci vytrhly ze zdi a zastavily se o podlahu Pokoje. Část podlahy která s Orvelem pokračoval se tím pádem zastavila našikmo o patro níž a bezvládné tělo pomalu sjelo na zaprášenpu podlahu o patro níž kde zůstalo ležet. Čepel nebyla stříbrná ale přeťala míchu pročež Vlkodlak dočasně stratil vládu nad svým tělem. Hleděl vzhůru a z úst mu ucházelo smířené sténání. Na okraji díry po propadlém stropě stál lovec. Orvel si uvědomil že až teď si ho může pořádně prohlédnout, měl na sobě šedé hadry. To jediné o něm doteď věděl. Vspoměl si jak na ně záůtočil když přecházeli tichou a prázdnou ulicí. Z ničeho nic se zhmotnil z trosek zříceného domu. Postavil se v bezprostřední blízkosti skupinky a než nejblíž stojící dva z nich zabil téměř nepostřehnutelným výpadem pronesl krátce, sarkasticky a až unaveně „baf“. Orvel si teď uvědomil že otrhaný vzhled šedých cárů mu zaručuje neviditelnost. Zdánlivé cáry byly promyšleným maskováním v šerém zaprášeném městě bez živých obyvatel.
Lovec schoval meč do pochvy na zádech a odkuďsi z cárů vytáhl pistoli, byl to hystorický colt 1911. vypustil zásobník do prázdné dlaně, tu zastrčil jinam mezi cáry a vytáhl ji s plným zásobníkem, zalesklo se stříbro, nabyl. S kovovým cvaknutím skočil rám zbraně do pohotovostní polohy. Přez obličej měl roušku kterou teď stáhl na krk. Vypadal na čtyřicet ale měl mladé oči, vlastně nevypadal až tak staře jen byl zaprášený.
Orvelovi se mezitím scelila páteř a mohl se hýbat ale nehnul se, věděl že je bez šance pokud by se mu podařilo proskočit strochnivělými žaluziemi aniž by se zranil při dopadu. Nevěděl v jakém je patře. Nežil by dlouho, ve stínech města se pohybuje mnoho nebezpečí a v takovémhle stavu by byl jen snadným cílem.
Mladík mu bezeslova prostřelil srdce a odešel, medailon kterým chtěl prokázat že Orvela Aldese zabil získal již v průběhu boje. Šel, byl utahaný hladový a potřeboval se umýt.
Z Orvela se pomalu vytrácel život, aniž by chtěl proměnil se zpět do lidské podoby. Necítil jak jeho tělo chladne. Chladný byl od doby kdy zemřel naposled. Teď jenom ztrácel síly. Už nebyl schopen ani prudce vydechnout aby dostal usazujícíse rozvýřený prach z otevřeného hrdla.
Ležel tak několik dalších minut které mu přišly jako dny. Bylo ticho až na televizi která mu šuměla nad hlavou. Už mu ani nepřišlo divné proč televize funguje bez proudu a proč je stále funkční.Prach už se usadil.
Po asi hodině bolestivého umírání v tichu se něco pohlo. Na posteli se trhaně posadil tlející muž. Všim si ho až teď, z jeho úhlu nebyl na posteli vidět. Zombije se trhaně postavila a šourala se již dříve zřetelně vyšlapanou cestičkou. V půlce cesty se zastavila a vrhla prázdný pohled na Orvela. Vlakodla hleděl do prázdných očních důlků a nepřemýšlel. Tlející muž se po chvíly odvrátil a pokračoval až do křesla kde se škubavě posadil a zahleděl se bezoce do televizoru.
Orvel si vspoměl na svoji … obě své matky a zemřel.

huhl

2007-04-05T05:23:00.000-07:00

nevim.... co naspat, ale chci napsat prže mi to dělá dobře... když sedim a píšu co se mi honí v hlavě, bez příčiny, bez přípravy, bez háčků a čárek(mam na mysli všechny chyby), bez(e) studu, bez sudu, bez zápletky či údu(rým.. chapeš ne woe?!)........(úd ... mam? jo hned několik) nejsem zvyklej na nezvyklý věci, někdy je to dost nezvyk dělat něco nezvyklýho, tuhle sem takle stál a čekal na autobus... byla zima a foukl vítr, já měl jen triko a sáčko, konverzky a kalhoty s dírou na koleni a byla mi kosa. věděl sem kam jedu a proč, to jo. nebylo to nějak extra neobvyklý jen sem měl pocit že je to nezvykle jiný než jindy a byl sem prázdnej... stává se mi občas že sem prázdnej.. stojim, nebo cokoli.. a nic necejtim, prostě bez emocí, či čehokoli... jen smyslový vjemy, zcela ostré, víc než jindy... a nic, prázdno. pak se to napraví a zase sem citlivej kluk(to mi tvrdí matka... neberu to jako samochválu(či co) to tady publikovat... nejsem na to nějak hrdej) a všechno je jak má bejt... v těch chvílích se cejtim volnej ale necejtim to... vlastně si z takových chvílí moc nepomatuju... jen třeba co sem viděl, jestli mi bylo teplo či zima, kdo prošel, kdo něco řekl, ale co řekl to nevim... v tu chvíli sem to nijak nehodnotil tak možná proto se mi to ihned vypařuje z hlavy... . a pak sou chvíle kdy sem na emočním maximu(haha co) a od tamtoho stavu je to taková vzdálenost že... prostě velkej rozdíl... jako dyž z teplý vody vlezete do studený... však v tomto případě spíš naopak.

a tak .. na nějaký zakončení kašel, nemam na to čas... zakončení mi dycky zabere nejvíc času... psát obsah je jednoduchý, píšu jak to teče ale pak to nějak uzavřít a při nejlepšim to nějak zauzlovat aby to neteklo dál a vznikl z toho solidní balonek(s timdle slovem se nějak ne a ne ani nevim co), to je fuška.